Velké oči

Výtečný film, jehož jedinou chybou je, že to není typický Burton plný nihilismu a atrakcí. A nehraje tu nikdo z jeho notoricky známých herců - Johnny Depp, Helena Bonham Carter nebo Eva Green. Burton v očích některých natočil kacířský civilní film proti svému trademarku (ačkoli si ponechal alespoň toho Danny Elfmana). Což masy neodpouští a vidíme to i na slabém ohlasu. Ale odvážní diváci, kteří nemají rádi škatulky, se mohli setkat se zajímavým životopisem Margaret Keane (1927-2022) a Waltera Keanea (1915-2000) a hereckými koncerty Amy Adams a Christopha Waltze. Jedná se o příběh probuzené emancipace v umění z přelomu 50. a 60. let, přičemž je to neskutečná podívaná do světa mužů, (ne)naplněných ambicí, kýče a pokrytectví v moderním umění. Mé srdce si sice nezískal ani jeden z manželů, protože oba měli své chyby, ale o to to bylo divácky nosnější. (07.05.2024)

Ten film není ani tak o obrazech a umělcích, když se u něj člověk zamýšlí nad přesahem, jako spíš slušná výpověď toho, jak si schopný lhář bez talentu dokáže ukrást život někoho talentovanějšího (ale introvertnějšího) a celého ho ve svůj prospěch vysát... náhodou dobrej, umírněnej Burton. U soudního procesu jsem se i slušně zasmála. 70% (21.04.2015)

Oceňuju Burtonovu snahu pojmout film vizuálně konečně maličko (maličko!) jinak a obsadit nové herce, ale příběh i jeho konstrukce jsou opět strašně nepromyšlené (a musí si pomáhat banálním vypravěčem) a já se víc a víc utvrzuju v tom, jak moc Burton nedokáže zpodobnit interakce mezi lidmi na nějaké komplexnější úrovni, což u filmu jako Big Eyes už rozhodně vadí. Dokáže vyvolat emoce okamžiku a osobní emoce, ale ne emoce vztahů, proto všechny jeho filmy, kde mají hrát vztahy roli, působí chladně a mrtvě. A tady to není čím zamluvit. Jo a šílený přehrávání Waltze je na hraně snesitelnosti. 2 a 1/2 (17.01.2015)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

Spoilery! S Burtonem už jsem převelice dlouho neměl tu čest. Christoph Waltz byl dost silným lákadlem. Opět ukázal, jak úžasným hercem je. Roli psychopata, který byl časovanou bombou, dokázal zahrát vskutku luxusně. Samotnému mi z něj běhaly po tělě zimomriavky a to jsem tvrdý kluk. Tento film byl o střetu dvou protipólů. Zapáleného kšeftaře a zapálené umělkyně. Z počátku se v mých očích jednalo o spolupráci, která byla oběma stranám prospěšná. Nač tvořit úžasné věci, když je nemáte komu ukázat/prodat. A nač být úžasným kšeftařem, když nemáte kšeftovat s čím. Christoph se však v průběhu stopáže stával více a více šílenějším a i ženy mají své limity snesitelnosti, kdy si i přes svoji krajní drbnutost, jsou schopny povědět, že už toho bylo dost. Dokonce došlo i na tradiční příval burtonovské teatrálnosti či bizarnosti, když se Christoph pokoušel upálit svoji vlastní manželku a nevlastní dceru zápalkami, či závěrečnou eskapádou u soudu. Tento snímek rovněž popírá všechny legendy mýty o škodlivosti svědků Jehovových. Hlavní hrdinka s jejich pomocí prozřela, když se dozvěděla, že je například dobré držet se pravdy. No jo, blondýnka. Celkově mě snímek překvapil. Bylo to velmi dobré. Spousty krásných obrázků nejrozmanitějších barev jsou jen nepatrným bonusem umocňujícím divácký zážitek. Slabší 4 hvězdy. (14.11.2016)