Zakázaná zóna

Scenár, kamera, réžia a vizuálne efekty jeden tvorca, navyše celovečerný debutant. Rozpočet $800t USD. Kto hodnotí tento opus ako podpriemer, mal by si pozrieť niečo od Asylumu. Sharknado bolo o $200t drahšie. Na to, ako málo príšer je v Monsters, prekvapivo dobre dokáže udržať divákovu zvedavosť, čo sa bude diať ďalej. To sa mi pri 300-miliónovom Avatarovi nestalo za celú jeho trojhodinovú stopáž. Stačí mu k tomu niekoľko desiatok tabúl "Infected Zone", exotické lokality a šikovné režijné oko. Ústredná nehviezdne prirodzená herecká dvojka nič nekazí ani neposiluje, celé to stojí na atmosfére a tajuplnosti. A funguje to. Warneri vedia čo robia. Štvrtú hviezdu nedávam iba za scenáristicky odfláknutý záver. (16.04.2014)

(1001) Tak jo, když se film o ufounech jmenuje "Příšery", tak by jeden očekával, že to ve skutečnosti bude o tom, že ty opravdové příšery jsou lidé. Potom jsem taky předpokládala, že současní post-postmoderní autoři by to mohli nějak rafinovaně otočit. Inu, pan Gareth Edwards mě překvapil tím, že je to o ničem. (A možná tedy o tom, že ani příšery nejsou příšery, ať nejsem příliš protivná.) To souvisí s tím, že hlavní náplní filmu jsou postavy - a ty jsou kompletně nezajímavé. Použití takových herců může "fungovat" v Paranormal Activity, kde je hlavní atrakcí formální stránka, ale tady ne. A proč byla ta hudba tak šťastná? Taky je úžasné, jak se ústřední dvojici, která spolu v reálném světě v té době chodila a teď jsou dokonce manželé, podařilo před kamerou dokonalé ukrýt všechny náznaky společné chemie. A proč se pořád tváří, jako kdyby byli v indie road movie? Na druhou stranu právě takovýhle film je asi opravdově nefalšovaná hipster road movie, ale stejně se divím, že na nich není vidět strach nebo nějaké pnutí. Ano, když vidí chapadla, tak se schoulí do klubíčka, ale kdyby si člověk pustil jenom ty scény mezi tím, tak z jejich body language pravděpodobně nepozná, v jaké situaci se nacházejí. Dále mi přišlo, že fotky, které fotil hlavní hrdina fotograf nejspíš nebudou moc dobré fotky, podle toho, odkud ty věci snímal a celkově jak se kolem sebe díval. A taky si říkám, že ujít třináct kilometrů po rovné silnici bez překážek by jim mělo trvat dvě a půl hodiny a rozhodně ne tolik času, kolik je vidět ve filmu. Takže, abych shrnula své myšlenky: Teze je přijatelná a ve spojení s vyprázdněnou narací a romantikou vlastně geniální, ale skoro všechno na faktickém provedení mě odpuzuje. (24.06.2015)

Tenhle film má tu smůlu že první svět šokoval Cloverfield a vzápětí dovedl nový subžánr k dokonalosti District 9. Navíc stojí hnedle kousek od královského béčka The Mist od Darabonta. Monsters se mi líbí díky své civilnosti (uřvaný Cloverfield mě spíš sral) a díky naprosté realističnosti (??? jak to můžu soudit, že) zobrazení světa, ve kterém si to už léta peláší po Zemi něco jiného. V podstatě civilní vztahové drama pro dva lidi, jen občas přihopsá NĚCo fakt velkého a nad/mimozemského. 70% (05.10.2010)

"Romeocas s Julií, chobotemzy šmírují." Překlad do pozemštiny: Romeo je Andrew, což je děsný vocas a neúspěšný sexuální loudil, Julie je Sam, celkem jedlá tatínkova holčička, která střídavě vrhá zasněné pohledy do kamery nebo vyčítavé na Andrewa. Ty první jí sluší, u druhých nevíme, jestli ji víc sere Andrewovo nešikovné sexuální harašení a nabídka umýt jí záda nebo fakt, že se na tak samozřejmou věc vůbec ptá, blbec, místo aby konal. Chobotemzy jsou otravné, přerostlé brokolice se světélkujícími chapadly, které výhružně vrčí na imigracechtivé Mexikánce, v řece prdí bublinky jako já ve vaně a sem tam sežerou nějakého komparzistu, pohříchu zcela mimo záběr kamery. KARANTENNÍ OKÉNKO: [][] Při pokusu o překonání gigantické zdi mezi USA a pařeništěm pro emzáky je nejtěžší: A) Nepoplést si strany! Odkud a kam se chci dostat a proč. B) Najít v nepřekonatelné zdi díru, ideálně o velikosti Pentagonu. C) Nepřerazit se o niekoľko desiatok tabúl "Infected Zone". D) Nepřerazit se při pokusech dostat se Sam do kalhotek. [][] Jen dva cudné pohledy na... MONSTRÓZNÍ zeď. Tvl, a nás málem lynčovali kvůli malinké zídce v Matiční. (10.04.2023)

Monsters, výrazně nízkorozpočtový celovečerní debut režiséra Garetha Edwardse, jsou patrně jednou z nejosobitějších romancí poslední doby, která je ovšem velmi sofistikovaně maskována mimikry sci-fi, a to tak, že dlouho není poznat, že o nějaké křížení žánrů vůbec jde. Postapokalyptický nádech asi nejvíce upomíná k Darabontově Mlze, jenže namísto bezvýchodnosti fatálního konce je celý příběh právě naopak o naději. Jestli je romantický prvek záměrně korigován, o to více vystupují do popředí různorodé významové přesahy - Monsters jednak alegoricky popisují neempatický vztah americké supervelmoci, obehnané neprostupnou zdí, k zemím třetího světa, interpretovat to však lze i jako americkou reflexi 11. září a následné uzavření se do sebe, posílení izolace a odříznutí od zbytku světa, tedy potenciálních agresorů a nepřátel, které jen zvyšuje paranoiu a akcentuje spirálu odcizení a nepochopení. Stavění zdí spouští ještě hlouběji sociální kotvu Američanů. A není náhodou, že jedním z křížených žánrů tohoto filmu je i road movie, neboť právě cestování a styk s jinými kulturami může onu sociální kotvu opět povytáhnout. Lakmusovým papírkem smyslu odříznutí se od zbytku světa jsou opakující se otázky ohledně pocitu bezpečí. Tvůrci naštěstí neservírují odpovědi divákovi polopatě, mnoho věcí zůstává nevyřčených a každý si může odpovědět sám, na jaké straně gigantické hraniční zdi je vlastně ne/bezpečno. Velmi silnou devizou snímku je pak naprosto čistě fungující chemie mezi dvěma hlavními představiteli, ta civilnost a uměřenost jejich projevů mi pomohla sžít se s osobitým přístupem britského self-made mana, který si celý film dělal doslova doma na koleně. V dnešní době a v podmínkách panujících napříč velkými kinematografiemi postup naprosto unikátní a neuvěřitelný. Stejně jako naprosto nepochopitelné podhodnocení tohoto originálního britského sci-fi filmu... (28.12.2012)