Zakázaná zóna

Alternativní monster movie. Spoustu lidí tenhle film strašně zklame, to je naprosto jisté, něco divácky méně vděčného by se hledalo jen těžko. Zádrhel je totiž ten, že se v Monsters VŮBEC NIC neděje. Dvě postavy se prostě a jednoduše přesunou z místa A na místo B. Přes tohle se většinové publikum nebude schopno přenést. Vtip je samozřejmě v tom, že přesně tahle neakčnost dělá z Monsters něco ve sci-fi žánru naprosto unikátního, čímž pádem pak nevadí bídný rozpočet a slabší triky (vynikající triky - vzhledem k rozpočtu). Ono je to vlastně taková Cestománie - reportáž z "Infected Zone", kde vám každou chvíli nad hlavou přelétne helikoptéra, po zahradě přejde mimozemské chobotnice - ale nikdo to už vlastně ani moc neřeší, protože je to normální. Potom nevadí, že hrdinové nic nedělají, že nejsou ve středu akce (jako ti náhodní kolemjdoucí z jiných monster movies, kteří se vždy shodou náhod - nebo "shodou náhod" - podle toho, jak je šikovný scenárista - ocitnou v centru dění a zachrání své blízké / město / svět), protože žádná akce se kolem prostě neděje. A tak putují, rozhlíží se kolem sebe ... a divák se rozhlíží s nimi. Do toho připočtěte velice nadstandartní práci s hudbou a zvuky a dostanete nevšední sci-fi cestopis. Příčemž slovíčko "nevšední" je v té poslední větě hoodně zbytečné. Vypusťte z hlavy District 9, Cloverfield, The Mist i další snímky, které se na první pohled nabízí ke srovnání. Tohle je něco úplně jiného. (27.09.2010)

(1001) Tak jo, když se film o ufounech jmenuje "Příšery", tak by jeden očekával, že to ve skutečnosti bude o tom, že ty opravdové příšery jsou lidé. Potom jsem taky předpokládala, že současní post-postmoderní autoři by to mohli nějak rafinovaně otočit. Inu, pan Gareth Edwards mě překvapil tím, že je to o ničem. (A možná tedy o tom, že ani příšery nejsou příšery, ať nejsem příliš protivná.) To souvisí s tím, že hlavní náplní filmu jsou postavy - a ty jsou kompletně nezajímavé. Použití takových herců může "fungovat" v Paranormal Activity, kde je hlavní atrakcí formální stránka, ale tady ne. A proč byla ta hudba tak šťastná? Taky je úžasné, jak se ústřední dvojici, která spolu v reálném světě v té době chodila a teď jsou dokonce manželé, podařilo před kamerou dokonalé ukrýt všechny náznaky společné chemie. A proč se pořád tváří, jako kdyby byli v indie road movie? Na druhou stranu právě takovýhle film je asi opravdově nefalšovaná hipster road movie, ale stejně se divím, že na nich není vidět strach nebo nějaké pnutí. Ano, když vidí chapadla, tak se schoulí do klubíčka, ale kdyby si člověk pustil jenom ty scény mezi tím, tak z jejich body language pravděpodobně nepozná, v jaké situaci se nacházejí. Dále mi přišlo, že fotky, které fotil hlavní hrdina fotograf nejspíš nebudou moc dobré fotky, podle toho, odkud ty věci snímal a celkově jak se kolem sebe díval. A taky si říkám, že ujít třináct kilometrů po rovné silnici bez překážek by jim mělo trvat dvě a půl hodiny a rozhodně ne tolik času, kolik je vidět ve filmu. Takže, abych shrnula své myšlenky: Teze je přijatelná a ve spojení s vyprázdněnou narací a romantikou vlastně geniální, ale skoro všechno na faktickém provedení mě odpuzuje. (24.06.2015)

Bráno s odstupem, na Zakázané zóně je nejpůsobivější, že snímek vypadá mnohem dražší než ve skutečnosti, jako by za ním stálo velké a vlivné studio. Obvykle to totiž bývá přesně naopak. Gareth Edwards se zkrátka před producenty předvedl v dobrém světle a dokázal, že má i na áčkovou produkci. Na druhou stranu, ten film vypadá poněkud rozpolceně. Na vkus mnohých je příliš komorní, natáčený dokumentárním stylem tam, kde by běžný divák čekal akci, lekačky, jednoduše aspoň malou dávku oblíbených žánrových klišé. Edwards ale sází spíš na neokázalost, nebezpečí se většinou dá spíš tušit kdesi za hradbou stromů z tropické džungle, z neurčitých pohybů v přítmí či ve vodě a z tajemných zvuků, které dráždí představivost a může se za nimi skrývat cokoliv. Já byl na jednu stranu vděčný, že se nebrodím tím tradičním žánrovým balastem, ve kterém se utopilo tolik jiných titulů, na druhou stranu to mohlo být vymyšlené lépe. Stometrové chobotnice vypadají možná efektně, ale s takovou invazí by si ve skutečnosti pozemšťané poradili ze všeho nejlépe. Zbrojních arzenálů máme, že nevíme, co s nimi, a nebohé snadno identifikovatelné chobotničky by dostaly takovou nakládačku, že by ve chvilce ochránci zvířat neměli co chránit. Nebezpečí kontaminace zemské atmosféry by představovaly mnohem spíš mikroorganismy, které se mohou nekontrolovatelně šířit prostorem. Ve filmu jsem vzrůstající převaze vetřelců z kosmu nerozuměl a už vůbec jsem nechápal, jak to mají přerostlé chobotničky zařízené s gravitací. Ne nadarmo největší planetární organismy žijí v oceánu. Takže to chobotničky nejspíš nějak okecaly nebo uplatily. Stejně tak by stálo za úvahu, proč zazobaný tatíček své dcerce nezařídil vzdušnou přepravu a ještě mě napadá, že... No zkrátka by se dalo dlouze pokračovat. Jako road movie nemocným světem, kde se zhroutily fungující instituce a jistoty, to ale špatné nebylo, takže nakonec ohodnotím Zakázanou zónu 60 % celkového dojmu. (20.03.2015)

zaujímavé, aké filmy generuje csfd ako podobné... ani jeden z tých, ktoré mi pri sledovaní "monsters" napadli, tam nie je - a sú to filmy ako "troll hunter", "cloverfield", "ropáci", "district 9" prípadne španielske "rec" alebo dokonca aj darabontovu "hmlu"... každopádne - veľmi sústredený a s nadšením, citom a láskou urobený film, mám rád práve takéto žánrové posuny, takéto hranie sa so synkretizmom: romantická roadmovie na pozadí monster-sci-fi, no zároveň ekologický katastrofický film na pozadí komornej drámy dvoch ľudí, z ktorých každý sa nachádza vo svojom živote v zaujímavej (možno by sa dalo povedať až "hraničnej" - krásne to korešponduje s priestorovým zasadením filmu) situácii; gareth edwards bol scenárista, režisér, d.o.p. a špeciálny efektár, čiže pomerne "autorský" film - o to viac klobúk dolu; (06.04.2013)

Na příběh stačí tři věty: Mezi Mexikem a USA se na velikém území rozmohla nebezpečná forma mimozemského života. Mladý muž jede nedaleko od tohoto území vyzvednout dceru svého šéfa. Vlivem okolností jsou oba nuceni cestovat zamořeným územím. Akční monster scífko? Monsters jsou ve skutečnosti latentní romancí, která je decentně započatá na samém začátku, decentní zůstává po celou svou stopáž a v závěru se dočká rovněž decentního a překrásně elegantního upgradu. Oni jsou ti dva mírně statické a neoriginální figurky, ale jsou také bez problému uvěřitelní. Poněkud nedoceněný film doplatil v hodnoceních diváků možná na to, že se nestal další Válkou světů, Dnem nezávislosti či jinou trikovou megalománií o mimozemské invazi, ovšem tady pozor - tahle věc, která stála jen několik tisíc dolarů, má chvílemi přesvědčivější vizuál, než někteří jeho mnohonásobně dražší vrstevníci (a že těch triků a různých postapokalyptických panorámat není zase až tak málo). Nádhera. Edwards pojal celý nesložitý příběh formou jakési pseudodokumentární road movie, přičemž až na několik (strategicky zcela ignorovaných) logických nedostatků úspěšně buduje dojem, že by to takhle nějak vážně mohlo vypadat. Sugesce šlape na sto procent, v patřičných momentech pomáhá atmosférická hudba, monstra jsou působivá a v několika scénách film zdařile reflektuje odvěkou potřebu lidstva vytřískat cokoliv z čehokoliv. Těšily mě i různé detaily, třeba všude rozeseté cedule a plány s infikovanou zónou, reportáže v televizi a drobné komentáře civilistů, které skutečně znějí jako drobné komentáře civilistů a ne jako repliky bezvýznamných komparzistů. Pokud bych měl vybrat přívlastek nejlépe vystihující tenhle film, bylo by to vedle slov "sympatický" a "osobitý" zejména slovo "zajímavý". Gareth Edwards, který je podepsaný pod režií, scénářem, kamerou a vizuálními efekty, má obrovský potenciál. Snad neshoří v monstrózních Hollywoodských stodolách, kterým hodil lákavou vizitku. (04.07.2011)