Zakázaná zóna

Monsters, výrazně nízkorozpočtový celovečerní debut režiséra Garetha Edwardse, jsou patrně jednou z nejosobitějších romancí poslední doby, která je ovšem velmi sofistikovaně maskována mimikry sci-fi, a to tak, že dlouho není poznat, že o nějaké křížení žánrů vůbec jde. Postapokalyptický nádech asi nejvíce upomíná k Darabontově Mlze, jenže namísto bezvýchodnosti fatálního konce je celý příběh právě naopak o naději. Jestli je romantický prvek záměrně korigován, o to více vystupují do popředí různorodé významové přesahy - Monsters jednak alegoricky popisují neempatický vztah americké supervelmoci, obehnané neprostupnou zdí, k zemím třetího světa, interpretovat to však lze i jako americkou reflexi 11. září a následné uzavření se do sebe, posílení izolace a odříznutí od zbytku světa, tedy potenciálních agresorů a nepřátel, které jen zvyšuje paranoiu a akcentuje spirálu odcizení a nepochopení. Stavění zdí spouští ještě hlouběji sociální kotvu Američanů. A není náhodou, že jedním z křížených žánrů tohoto filmu je i road movie, neboť právě cestování a styk s jinými kulturami může onu sociální kotvu opět povytáhnout. Lakmusovým papírkem smyslu odříznutí se od zbytku světa jsou opakující se otázky ohledně pocitu bezpečí. Tvůrci naštěstí neservírují odpovědi divákovi polopatě, mnoho věcí zůstává nevyřčených a každý si může odpovědět sám, na jaké straně gigantické hraniční zdi je vlastně ne/bezpečno. Velmi silnou devizou snímku je pak naprosto čistě fungující chemie mezi dvěma hlavními představiteli, ta civilnost a uměřenost jejich projevů mi pomohla sžít se s osobitým přístupem britského self-made mana, který si celý film dělal doslova doma na koleně. V dnešní době a v podmínkách panujících napříč velkými kinematografiemi postup naprosto unikátní a neuvěřitelný. Stejně jako naprosto nepochopitelné podhodnocení tohoto originálního britského sci-fi filmu... (28.12.2012)

(1001) Tak jo, když se film o ufounech jmenuje "Příšery", tak by jeden očekával, že to ve skutečnosti bude o tom, že ty opravdové příšery jsou lidé. Potom jsem taky předpokládala, že současní post-postmoderní autoři by to mohli nějak rafinovaně otočit. Inu, pan Gareth Edwards mě překvapil tím, že je to o ničem. (A možná tedy o tom, že ani příšery nejsou příšery, ať nejsem příliš protivná.) To souvisí s tím, že hlavní náplní filmu jsou postavy - a ty jsou kompletně nezajímavé. Použití takových herců může "fungovat" v Paranormal Activity, kde je hlavní atrakcí formální stránka, ale tady ne. A proč byla ta hudba tak šťastná? Taky je úžasné, jak se ústřední dvojici, která spolu v reálném světě v té době chodila a teď jsou dokonce manželé, podařilo před kamerou dokonalé ukrýt všechny náznaky společné chemie. A proč se pořád tváří, jako kdyby byli v indie road movie? Na druhou stranu právě takovýhle film je asi opravdově nefalšovaná hipster road movie, ale stejně se divím, že na nich není vidět strach nebo nějaké pnutí. Ano, když vidí chapadla, tak se schoulí do klubíčka, ale kdyby si člověk pustil jenom ty scény mezi tím, tak z jejich body language pravděpodobně nepozná, v jaké situaci se nacházejí. Dále mi přišlo, že fotky, které fotil hlavní hrdina fotograf nejspíš nebudou moc dobré fotky, podle toho, odkud ty věci snímal a celkově jak se kolem sebe díval. A taky si říkám, že ujít třináct kilometrů po rovné silnici bez překážek by jim mělo trvat dvě a půl hodiny a rozhodně ne tolik času, kolik je vidět ve filmu. Takže, abych shrnula své myšlenky: Teze je přijatelná a ve spojení s vyprázdněnou narací a romantikou vlastně geniální, ale skoro všechno na faktickém provedení mě odpuzuje. (24.06.2015)

Mohl to být District 9 podruhý, ale tady ty finance chyběly asi ještě víc a tak i když triky monster nejsou vůbec špatný, tak se jima šetří jak se jen dá a celej příběh se odvíjí spíš jako cesta dvou lidí domů z karanténí oblasti obydlený mostrama, než jako akce, která tu v podstatě ani neni. Film si vystačí fakt s málem a divákovi vnutí, aby si s nim taky vystačil a daří se mu to dobře, ale přece jenom trocha napětí a dynamiky by tomu prospěla, každopádně i tak zajímavý a na možnosti filmu super (01.10.2010)

Pozor spoilery: Film se snaží být úplně jiný než ostatní sci-fi a sází na minimum akčních scén, pomalý scénář a děj, kde se nic zásadního neděje. Někteří to zde vychvalují, že film je právě tímto zajímavý, ale já za sebe musím říct jedno velké ne! Už začátek je hrozný. Kde se vzaly, tu se vzaly, objevily se dvě postavy. Nic se o nich nedozvíme, prostě se najednou vyskytly v Mexiku a mají se přemístit do nejlepší země na světě - do USA. Nápad infikované zóny od pobřeží Pacifiku až ke Karibiku spolu s neznámými monstry z vesmíru je zajímavý, ale bohužel je podaný naprosto nezáživně. Ještě než samotná výprava začne, tak se tam objeví X stupidních a nelogických situací a ani poté, co se naši hrdinové s několika domorodci vydají na nebezpečnou pouť, se vůbec nic nezlepší. Mně by ani nevadilo, že se tam toho zas tolik neděje, ale jakým způsobem je to divákovi podáno, tak z toho bych blil. Nuda, nezáživnost, sem tam něco zašustí, sem tam nějaká houba na stromě, chvilka napětí a jsme skoro doma. Za tou obrovskou zdí (btw pěkné kulisy, to jo) je naše země, jsme v bezpečí. A nebo ne? Je to tu nějaké jiné, pozor, možná se ještě něco stane... Ne, ne, to je jen rande dvou chobotniček, které si nejdřív chtěly koupit nějakej chlast na benzínce a mrknout na telinu. Happy end. Nepředvídatelný polibek. Romantiku z vesmíru střídá romantika lidská. Konec. Chtěl jsem dát aspon 2*, protože nápad je to dobrý, prostředí pěkné a atmosféra je místy taky slušná, ale konec to úplně zabil. 30% (05.04.2011)

Ku môjmu filmu niekto zabudol pribaliť aj atmosféru, čo je veľká škoda, lebo na červeno nasvietené chobotnice z kosmíru a ani ľudia pobehujúci v plynových maskách v Zona Infectada ju vyčariť nedokázali a boli skôr na smiech. BTW tie plynové masky som vážne nepochopil, ale zrejme si niekto povedal, že to v konečnom dôsledku bude vyzerať strašne hororovo a cool... (16.02.2011)