Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Vynikajúci psychothrilller s brilantne napísanými hlavnými postavami. Ide o príbeh dvoch sestier, medzi ktoré sa nebezpečným spôsobom votrel jeden z najhorších ľudských neduhov - žiarlivosť. Vývoj oboch sestier bol naozaj veľmi dobre premyslený, pričom sa nezabudlo ani na jemné nuansy tohto problému. Tiež sa mi páčilo, ako sa tu poukázalo na vrtkavosť osudu, a že ho máme predovšetkým iba a výhradne len vo vlastných rukách. Navyše postava Jane mi v niektorých ohľadoch pripomenula Normu Desmond z legendárneho filmu Sunset Boulevard (1950), čo bola veľmi príjemná asociácia, hlavne v spojitosti s finálnou scénou. Silný nadpriemer. 85/100 (23.02.2018)

Vyborny psycho fryler, ktory ma hodne do hororu. Dve sestry ziju v akomsi dome na predmesti Los Angeles, pricom jedna sestra - Bette Davis/All about Eve, Uloupeny Zivot/ - terorizuje druhu - Joan Crawford /Mildred Pierce 1945 a Possessed 1947/, pricom jedna sestra- Blanche v podani Joan Crawford je priputana na vozik. Jane - reprezentovana Bette Davis - vsak stale chodi, hoci je zatrpknuta a ziarliva, preto terorizuje na vozik priputanu Blanche. Rezia Roberta Aldricha /Emperor of the North, Dirty Dozen/ je vyborna a herecky vykon Bette Davis je doslova mrazivy. No a Bette Davis ide u mna na hereckom rebricku sakramentsky vysoko za tento film. Povinna jazda pre fandu kvalitneho hororu. 89 % (13.06.2015)

Geniální hororový psychothriller o dvou stárnoucích herečkách mírně sráží pouze několik scenáristických chyb (Opravdu musím z okna házet papírek se vzkazem? Nestačilo by zakřičet?), jež se však dají s přimhouřenýma očima odpustit. Výkon Bette Davis je mrazivý, její postava narušené Baby Jane je opravdu mistrovská. Něco mezi Misery a Sunset Blvd. Horror movie of the Year (28.11.2010)

Od naprosté dokonalosti to dělí jeden dost zásadní problém - nedostatečná psychologie Blanche. Zatímco u Jane je solidně rozpracovaná a podrobná, u Blanche prostě nefunguje. Dlouhou dobu spíš vypadá jako šablona jednoznačného klaďase, s čímž bych neměl problém, kdyby tam bylo naznačeno, proč tak moc věří a spoléhá na svoji sestru, když je na ni evidentně dlouhodobě hnusná, nepřátelská a nepříjemná. Když jí to dojde, tak už je pozdě, přitom kdyby nebyla tak strašně naivní a dobrosrdečná, mohla se z toho všeho dostat dřív. A mě by hodně zajímal prapůvod toho jejího momentálního charakteru. Z toho důvodu to na mě občas působilo krapet nedodělaně + s tím více či méně souvisejí i další nelogičnosti (Proč ten vzkaz z okna nezkusila hodit někdy znova, když třeba byla Jane doma s Edwinem? Proč Elvira uvěřila Jane ohledně toho volna, když je na Jane vysazená a od začátku mluví o tom, že by ji nejradši poslala někam do ústavu?). Z těchto důvodů to prostě nevidím na plný počet a dost mě to mrzí, protože to bylo dost solidní psycho. Sice z roku 1962, ale milionkrát účinnější a v mnoha scénách nepříjemnější, než současné pokusy o něco takového. Dokonalá filmařská stránka, dokonalé herecké výkony (obzvlášť Bette Davis, která Jane zahrála úplně neuvěřitelným způsobem), silně znepokojivá podmanivá atmosféra a hlavně solidně, napínavě a celkem chytře vedený příběh, který i přes ty určité mínusy dokáže dost dobře fungovat a závěr mi přišel skutečně hodně povedený, protože z něj vyplyne jeden dost zajímavý fakt (který mi připomněl konec jednoho nejmenovaný českého (!) film), který celému tomu příběhu dá o to hlubší význam... A vlastně mi i částečně zachránil dojmy ohledně promyšlenosti postavy Blanche. Jo, a když už jsem na začátku psal o té psychologii, musím uznat, že u Jane jde skutečně dost hluboko a líbí se mi, že se s ní neustále pracuje (SPOILER hlavně se mi líbí ta část, kdy zabije Elviru a pak začne strašně panikařit a chovat se jinak než doposud KONEC SPOILERU). To tady skutečně dost cením. A kdoví, třeba tomu časem tu pátou hvězdu přidám - dneska už je to vlastně druhý film, který k tomu u mě vůbec nemá daleko. Silné 4* (30.12.2021)

Obsadit do dvou titulních rolí takové herecké individuality, jakými obě dvě hlavní představitelky byly, bylo obrovské riziko. Stavá se, že takové dvě individuality se navzájem zastiňují, soupeří spolu, předhánějí se, a potom se takový film stává pouhou křečovitou teatrální slátaninou. Tohle se ovšem u Aldrichova psychothrilleru nestalo. Obě dvě herečky ze sebe vydaly vše co mohly a zároveň každá z nich nechávala prostor pro tu druhou. Film byl pochopitelně především sólo pro Bette Davis, která předvedla opravdu famózní herecký výkon, chvílemi jsem opravdu téměř nedýchal. Netušil jsem, jak neuvěřitelně realisticky se dá na filmovém plátně ztvárnit duševně nemocný člověk. Davisová skvěle rozehrávala různé herecké polohy, duševní stavy své postavy, naprosto s přehledem měnila hlas, který se opravdu podobal její sestře. Pozadu však nezůstala ani Joan Crawford, které se podařilo celý ten malý prostor, který byl její postavě dán bezezbytku využít a vyrovnat se tak své kolegyni. Tohle je typ filmu, který se bohužel netočí každý den. Film, který dá obrovskou příležitost vyniknout ženské herecké osobnosti. (02.07.2008)