Gravitace

Pořekadlo najít pevnou půdu pod nohama už nikdy nebude stejné. Vizuálně geniální, převratný, osvobozující zážitek z překonávání samoty a nacházení gravitace (naděje). S výjimkou deus ex machina a až příliš doslovného emancipačního schématu v poslední třetině naprosto brilantní a strhující zážitek, který mě v polovině pohnul k slzám obrazem nekonečné samoty. Bullock mi vyrazila dech. Štavnatá variace statečných bab ve skafandru. Clooney jako vesmírnej trucker úsporný a charismatický v každé lajně dialogu. Není to nijak myšlenkově převratné, hluboké a závratně metafyzické, přesto mě to v pravou chvíli rozsekalo jako nic letos (a málo co v posledních letech). Čistá vizuální oslava bytování a křehkosti existence. Tarrovské trmácení somewhere out in space. Jedno z nejlepších sci-fi všech dob, které bez problémů ustojí i svou přiznanou jednoduchost (kdo potřebuje další metafyzický průjem ze Stromu života? Já ne). Vesmírná odysea nového milénia. Sbohem, driftuji do nenávratna a telefon beru, jen když z Houstonu zavolá Ed Harris. [90%] (25.09.2013)

Zcela nepokrytě závidím všem, kteří měli možnost vidět Gravitaci ve 3D. Já tu možnost neměla a ačkoliv dlouhodobě vedu boj se sci-fi žánrem, tak tohle byl zatím jeden z neúžasnějších zážitků. Už jen záběry na ten nádherný skvost v celém vesmíru, kterým je naše země ve mně vyvolávaly mravenčení po celém těle. Byl to pro mě zcela nepochybně velký vesmírný emocionální zážitek s jedinečným hereckým výkonem Sandry a já byla celou dobu možná ve větším stressu než ona a to jsem věděla jak to dopadne. Do posledního záběru jsem neodtrhla oči od obrazovky a to je známka mé největší spokojenosti, takže ta pětka je zcela na místě. (11.12.2013)

Když jsem si kupoval v Imaxu lístky na Gravitaci, bylo to proto, že jsem chtěl svým očím dopřát co nejlepší porci vizuálna. A ano stalo se. Některé záběry považuju nejen za úžasný (máme krásnou planetu, co ? ), ale i za naprosto geniální (rozbítí stanice, oddálený záběr na Sandy s Georgem v nekonečném vesmíru ). Ovšem Gravitace krom toho dodala daleko silnější složku, emoce, stačí jediná věc, vžít se do role Sandy což se povedlo velmi brzo, od chvíle kdy padala do vesmírna jsem se několikrát přistihl, že mám sklony fyizicky držet palce a to už se dlouho, předlouho žádnýmu filmu nepovedlo. Já si troufnu říct, že tenhle film se brzo zapíše mezi nejvýznamější filmy 21. století. Má v sobě strašně moc síly, která přitahuje divákovu pozornost až do posledního záběru a Sandy je naprosto užásná: Jsem hrozně rád, že na tu kritiku a zlatý maliny odpověděla takovýmhle způsobem, teď už si asi málokdo troufne říct, že Sandra Bullock je špatná herečka. Tahle vesmírná intenzita mě totálně posadila na prdel a otevřela hubu. Nádhera a dokonalost. (05.10.2013)

Miluju tématiku vesmíru obecně, dokázal bych se dvě hodiny dívat jen na samotné záběry z ISS na Zemi, takže když jsem viděl první trailery na Gravitaci, nemohl jsem se dočkat. A výsledek? Gravitace je pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků, které jsem za poslední dobu v kině zažil. Dokonale promyšlená vizuální podoba - dlouhé záběry kamery, v nichž se jednotlivé objekty a postavy objevují a mizí s precizností, která není běžně k vidění. Moc se mi líbila i práce se zvukem, který v podstatě chybí, protože se ve vesmíru nemůže šířit, vzdáleně je občas přítomen, když postavy cítí vibrace. Kromě toho, že jsem si užíval vesmírné záběry, dokonalou akci a zoufalou snahu přežít, působila na mě i ta emocionální stránka, kterou tady většina lidí označuje za slabou stránku - tedy hlavně onen motiv hledání smyslu života po ztrátě dcery. (12.10.2013)

Vesmírná sci-fi bych z hlediska diváckých atrakcí rozdělil na ty, která se snaží zaujmout kreativitou, šílenými nápady a světy plnými fantazie a na ty, která vzbouzí divácký zájem skrz realističnost a skrz to, že se vlastně snaží být "science fiction" co nejméně. Gravitace patří do té druhé skupiny, využívá exotické a divácky atraktivní prostředí vesmíru a uvádí v něm příběh, který "se klidně může stát". Na jednu stranu tato skutečnost vtáhne diváka více do děje, přinutí ho prožívat osudy protagonistů s nejvyšší možnou mírou intenzity, jenže na stranu druhou více zvýrazňuje drobné nedostatky v realističnosti (konkrétně zde drobné zkreslení fyzikálních zákonů), které bychom ve filmech typu Star Trek, Sunshine apod. vůbec neřešili. Tím však výčet záporů Gravitace končí, jinak se jedná o takřka dokonalý thriller! Ta atmosféra, napětí a z nich pramenící nefalšovaný emocionální prožitek jsou TAK neuvěřitelně silné, že vás roztříští silou vesmírných trosek letících 80 000 km/h. Gravitace má velice lidské vyznění, ať už jde o žoviální (a velmi sympatické) povídačky Kowalského, emocionálně zabarvené reakce Stoneové, tak čistě o fakt, že snímek podtrhává lidskou bezmocnost v širokém vesmíru - a to bez potřeby epických katastrof, nepředstavitelných vzdálenosti, či nadpřirozena. Ani ve Vetřelci, či nikde jinde nebyl vesmír vykreslen tak hrozivě a nebezpečně jako zde... Alfonso Cuarón to dokázal, jeho bravurní režie a naprosto úžasná práce s kamerou pozvedla Gravitaci do nebes, až na oběžnou dráhu... 10/10 (08.10.2013)