Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)

Nehorázny nátresk. Síce nie taký nekompromisný ako jednotka (pre porazenie systému je treba zbratať sa aj so "slabošskými zhúlenými ľavicovými intelektuálmi"), ale v konečnom vyznení rovnako nezmieriteľný a neústupný. Navyše je to oproti jednotke omnoho epickejšie a filmovejšie, takže emocionálne intenzívnejšie. Fantastický scenár, bezchybná réžia, perfektní herci. Podobne vynikajúce pokračovanie ako vlani REC 2. (27.03.2011)

Smutné, že se Padilhova radikální kritika systému okamžitě směšuje s fašismem a dalšími nelibými ismy. Tropa de Elite 2 je přesně ten typ akčního filmu, který v mainstreamové produkci je tak neuvidíme - že je systém zkurvený říká na plnou hubu, ukazuje to do detailu a jde tak daleko, že to nakonec nezamete pod koberec jako výplod vyšinutého hrdiny (Ctihodný občan), ale stojí si za svým plnou vahou své mocné vizuální muskulatury. Ta je greengrassovsky namakaná a ještě vycizelovanější než v případě jedničky. Neduhy jsou stejné: Padilha je brilantní stylista, ale horší vypravěč, takže kadence dialogů a příval informací jsou k zadušení a člověk nevládnoucí portugalštinou se v tom topí. Jinak ale po všech stránkách dotažený film, který je mi sympatický už tím, jak tvrdý a nesmiřitelný je. Spíš než fašismus se mi místy vkrádal pojem anarchie. Stejně jako v případě jedničky nemám s tím filmem jediný problém, už proto, že to, co vidíme, není občas v plné souladu s tím, co nám Nacimiento jako hlavní hrdina a vypravěč bručí ve voiceoveru. Netuším, do jaké míry film souzní s realitou současné Brazílie, ale nedělám si iluze, že by to byl jen a pouze radikální podvrh. Známe své Pappenheimské. (21.03.2011)

José Padilha zůstal svůj. Fašistický, militantní a mačistický. Nic nového pod brazilským sluncem. Tentokrát však v mnohem stravitelnějším podáni, protože tentokrát Padilha zamířil do nejvyšší politiky, ač jednou nohou stále zůstává ve favelach na úpatí Rio de Janeirskych kopců. Avšak svými šovinistickymi názory se netají ani podruhé, jen je akcentuje mnohem více v politickém kontextu. Což je pro mě přeci jen o píď přijatelnější. Po filmařské stránce máloco vytknout, jen ten otravný voice-over naznačuje, že pán režisér není zase tak dobrým vypravěčem, jak se může zdát. A co je pro mne překvapením, toť jak moc se tvůrci dokázali vzdálit všem neduhům mainstreamové akční produkce. Klobouk dolů před jinak žalostně nesnášenlivým filmem. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Leni Riefenstahlova konečně našla svého pohrobka. (14.10.2010)

Člověk doma nadává, jak v našem státě existuje neuvěřitelné množství korupce. Jenže to je pořád sotva procento oproti tomu, co se děje v takové Brazílii. Brazilci si totiž o sobě natočili to, co se v jejich zemi skutečně děje. A kdyby to byla jen korupce, bylo by to ještě dobré. Tropa de Elite 2 je výborné pokračování, které z prvního dílu hází obyčejný lid za hlavu, a vypráví příběhy povolanějšího lidu, tedy policajtů, politiků a v obou případech také mafiánů. Akce špatná není, i když mi kamera chvílemi z mozku udělá jojo. Každopádně mě daleko víc zaujali scény, kde se korupce ukáže v plném proudu. Člověk se pak skutečně nestíhá divit a jenom civí a civí, protože to, co film představuje, to skutečně nemá obdoby. (04.04.2011)