Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Příliš málo akce, příliš mnoho politiky. Sice stále realistický, řemeslně dobře zvládnutý a skvěle zahraný film, ale už to prostě není ono. Není to tak zábavné, přímočaré, agresivní a chytlavé, jako byla jednička. A je to škoda, protože Tropa de Elite JE skvělá a obrovsky překvapila. Tento sequel je ale spíš zklamáním. (15.03.2011)

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)

Brutálně silný zásek do hloubky totalitarismu maskovaného za populistickou demokracii prolezlou korupcí. Padilho opouští ve své podstatě jednoduché schema prvního dílu (tedy drogové kartely vs. pár nezkorumpovatelných) a vydává se na chaotický led politického thrilleru ve kterém se nedá věřit nikomu a ničemu, a systematické a přímočaré potírání zločinu už není řešením problému, protože problémem se stal samotný systém. Tam kde v prvním dílu se dochází k závěru že tvrdá ruka "fašistického" přístupu je v určitých podmínkách nezbytná, tam přichází jeho pokračování s poznatkem že nasazení tvrdé ruky se míjí zamýšleným účinkem, když ji ovládá nemocná hlava - a pak musí ke slovu přijít záchvěv všebortící anarchie který ji setne. Nevzpomínám si na film který by ve svém společensko-kritickém přesvědčení byl tak nesmlouvavý, brutálně přímý, a při tom i striktně racionální a nesporný. A nevzpomínám si ani na film který by inteligentní, komplexní a dokumentárně angažovaný příběh dokázal spojit s tak natřískanou akcí, že i hollywoodské akční blockbustery blednou závistí. 9/10 (09.10.2011)

Padilha se rozhodl, že pokračování svého fašistického policejního thrilleru pojme z úplně jiné, temnější stránky. Druhý díl je pak především zdrcující společenskou kritikou pomaličku se utvářející brazilské demokracie. Teprve pak jde o politický thriller s množstvím zkorumpovaných poldů a politiků. Někde na konci toho vše se dočkáte pár akčních scén a několika silných sekvencí (zbavování se mrtvol v pralese). Většinu lidí takový vývoj zaskočí a rozhodí, já ovšem hýkal blahem. Po velmi dlouhé době se jedná o nebývale politicky angažovaný snímek ze současnosti. Otevřeně se vysmívá liberálním a levicovým klišé (přednáška o vězeňství), na druhou stranu prokazuje střízlivost a ukazuje, že represivní - fašistické - metody nemohou být uplatňovány jen na plebs, jak to podle některých prezentoval první díl. Padilha reaguje na množství skandálů a předkládá svou vlastní kroniku Brazílie. .... Čím více jdu do hloubky, překvapuje mě, jak mnohovrstevnatý snímek to je; kolik předkládá otázek o dalším směřování největší jihoamerické demokracie, které středoevropanovi mohou unikat. Tropa de Elite 2 není dokonalým filmem - dramaturgie je rozpadlá a klidně se stane, že hlavního hrdinu čtvrtinu filmu jen zahlédneme a soustředíme se na - propracovaný, nutno zmínit - rozmach policejní korupce ve slumech. Nebýt Padilhovy dokonalé režie a Mouraova soustředěného výkonu, rozpadlo by se to jak domeček z karet. Chyby jim dokážete odpustit, kvůli jedné věci. Tou je závěrečný voiceover Bety během záběrů hlavního města, centra politické moci a korupce, který je však tím více naléhavějším, když si uvědomíte, že korupce - největší ohrožení západní demokracie - je i naším problémem. ..... Bylo by úžasné, kdyby něco podobně nesmlouvavého vzniklo i u nás. (05.03.2011)

Má pláž Copacabanu, má školy samby, má proslulou sochu Krista Spasitele, spoustu vrtících se zadečků i vyhřátý oceán. Ovšem také obří chudobu, značně prohnilý systém, velkou míru kriminality a děsivý obchod s drogami a zbraněmi. Do řady míst není radno nejen po setmění chodit. Speciální jednotka BOPE, která pomáhá zabraňovat šíření chaosu a vlnám násilí, stále funguje a aktuálně dost nevybíravě potlačila vězeňskou vzpouru. A hlavně před zraky humanitárního aktivisty, který si to rozhodně nenechá pro sebe a hned spěchá před zvídavé kamery novinářů. Politikaření, korupce, úkladné vraždy, rádoby demokracie. Je jedno, kdo zrovna, prostě všichni si chtějí kus urvat a k vyčištění slumů od drog pořád čeká kus špinavé práce. Akce je znovu brutální a realistická, ani tohle pokračování stejně jako jednička není prvoplánový akční film. A navíc mnohem víc se do něj promítá politická linie. Poznáme víc vrstev společnosti, vnímáme víc postav, víc situací. Nutno ale připomenout, že ani jednička mě nedostávala do kolen, měla své mouchy. Stejně jako dvojka je má. (06.07.2020)