Všemocný

Jak už stihli zmínit jiní, je ironické, že film s takovým názvem dává divákovi převahu nad svým všemocným hrdinou - a neslouží mu to ke cti. Nejen že se tu naráží na určité scénáristické mantinely konvenčně (srozumitelně) vyprávěných příběhů, ale ničemu nepomáhá ani zvolená forma subjektivizace, která často dopředu vyzrazuje průběh nadcházejících akčních scén (a zbavuje je napětí) a spolu s nadužívaným Eddieho voiceoverem svědčí podle mého ze všeho nejvíc o neschopnosti poutavě vyprávět. Zdálo by se, že trávit čas v hlavě génia bude zábavný zážitek, ale tady je to spíš nuda. Jaký rozdíl, porovnáme-li Všemocného Coopera například s Jasonem Bournem, který je vždy o několik mílových kroků před svými protivníky i diváky a jehož neotřelá řešení krizových situací nás nepřestávají překvapovat, bavit a fascinovat. Ale budiž, v Burgerově filmu není akce na prvním místě, takže o co se tu vlastně hraje a co se tu sděluje? Každý by chtěl kouzelnou pilulku, která by obrátila jeho život vzhůru nohama (k lepšímu) za minimální dobu i náklady. Skutečná práce na sobě, vytrvalost a píle nejsou v módě možná víc než kdy jindy, poptávka po "rychlých řešeních" je velká. Tohle je v podstatě jeden z největších základních problémů dnešního kolabujícího kapitalismu, kdy se propast mezi tím, co si většina lidí může reálně dovolit a tím, co je nám v podobě lákavých symbolů vysokého sociálního statusu prezentované pomalu jako nezbytnost, čím dál víc rozšiřuje a vyvolává společenské napětí. Dá se říct, že pomyslný matrix tvořený levnými půjčkami a prchavým pocitem bohatství a štěstí, se právě v těchto chvílích hroutí a Všemocný bohužel nemá sílu expandovat mimo něj a místo osvobozující vize Nea nabízí nic než páně Smithův šťavnatý steak okořeněný sloganem "ignorance is bliss". Filmu lze přičíst k dobru, že alespoň vyjevuje jednu z nekorektních pravd o kapitálových trzích, tedy že je ovládají především emoce, ale zrovna v době, kdy největší světové indexy reagují skoky o několik procent i na drobné pověry a bezvýznamná prohlášení, se nedá mluvit o nějakém překvapivém nebo podvratném sdělení (skutečně odvážné by bylo říct, že dnes už na trzích obchoduje akorát FED, ECB a počítačové programy/algoritmy/stroje - TO je Matrix). V podstatě se tu uskutečňuje nereálný kapitalistický sen, jehož vystřízlivění přichází v podobě kariéry ve vysoké politice. Přitom jde stále o tu samou lež, která dnes konečně začíná reálně vyplavávat na povrch. Už víme, že "change we can believe in" je přelud, už víme, že "no, we can't". Obama je skleslý panák bez špetky vůdcovství a charismatu, Véčkaři v čele s Johnem jsou ještě neschopnější a zkorumpovanější než ti dinosauři, které se tak horlivě snažili nahradit. Začíná být jasné, že demokratické volby nic nezmění, že celý ten systém je nefunkční. Všemocný je zoufale neaktuální relikt kapitalistického realismu, snad i odraz jeho falešných přesvědčení a systémových chyb, ale určitě ne jeho kritická reflexe. (23.08.2011)

Hlavní hrdina se - ač pětkrát chytřejší než průměrný člověk - celou dobu chová cca pětkrát stupidněji a vesele cpe geniální drogu ruskému gangsterovi, který po něm jde a na kterého ve své genialitě zapomněl (a který vypáčí autogenem jeho osmimiliónový nedobytný byt během pár okamžiků). O ultrageniální akci s bruslemi ani nemluvím. Film, který vypráví o superinteligenci a přitom urazí každou inteligenci normální, to je i na mě silné kafe. Hlavně že tam hrdina furt exhibuje bleskově naučenýma cizíma jazykama, to je přece taková bžunda... Takhle už jsem se v kině dlouho nenasral a sebeefektivnější průlety kamery městem mě neukonejší. (27.03.2011)

// "I was blind but now I see." Tahle věta celkem vystihuje celou zápletku, která ač je ve své podstatě jednoduchá, je dostatečně zajimavá aby utáhla celý film. Tudíž už máme dvě hvězdičky, tím to ale nekončí. Třetí pěticípou radost vykřesá opravdu suprový vizuál a všechny ty kamerové vychytávky, které pan Burger servíruje. No a když se k tomu ještě přidá sympaťák De Niro spolu s Bradleym 'bude ze mě hvězda' Cooperem a nádhernou (seriously!) Abbie Cornish přiletí nakonec i ta čtvrtá a vy nakonci budete více než spokojeni. A nepotřebujete ani žádnou pilulku. Limitless - 80% (03.07.2011)

Nečekaně zábavný film, kterému dává velké plus šarm Bradleyho Coopera. A díky propracovanému příběhu toužíte po té zázračné pilulce taky, aby jste mohli překousnout ty abstineční vsuvky, které s váma zametou podobně jako s hlavním hrdinou. Krásně se tu hraje s vizuálnem a hudbou podobně jako u filmu A Single man a to dodává všem divákům nádech pozitivismu do života. Takže se nechte také unést pilulkou do barevného světa plného lásky, nápadům, radosti apod. (13.04.2011)

Bavilo mě to, ale konec - respektive vyvozenej závěr - jsem asi nepochopila nebo mi přišel minimálně pochybnej. Čekala jsem asi něco krapet jinýho, než čeho se mi nakonec dostalo (ničeho). Škoda. Protože Bradley hraje až se mu za patama kouří, Abbie Cornish je sympaťačka a De Niro s Annou Friel palec nahoru. Navíc námět by se klidně dal považovat za originální, svěží a vtipnej, film rychle ubíhá, nenudí a chválím i hudbu. No není to nic světobornýho, ale obstojnej film, co zabaví. Čtvrtou * přihazuju za to, že mi Bradley zahrál Rachmaninovo preludium cis moll. Víc jsem si ani nemohla přát. (13.11.2011)