Muži v naději

Jiří Vejdělek by potřeboval pořádný scénář, Bolek Polívka by potřeboval pořádnou nešaškovskou roli... Jiří Macháček by potřeboval pořádnou facku. Muži v naději dovedli šablonovitost postav, kterou jsem v Ženách v pokušení ještě snesl, do absurdně amorálních rozměrů, které jsem nevydržel - muže ukazují pouze jako hloupé idioty, ženy zase jako hloupé "coury" (slušnější výraz mě nenapadá). Dobrých vtipů je pomálu, blbých až hanba, a poselství, že nevěra je fajn a vyřeší všechno, stojí za pendrek. Podle dobře se bavících diváků se nicméně zdá, že vejdělek tohoto snímku bude slušný, a já se skoro bojím co přijde dál. Děti v bezvědomí? (18.08.2011)

Většinou nemívám pocit, že vím, či budu vědět, kam a jak se děj jakéhokoliv filmu bude vyvíjet. No, tak tady jsem ho měl, myslím ten pocit... připadal jsem si jak Sibyla. To mně ovšem radost moc nedělalo, když člověk tuší (pak už to byla jistota), co protagonista plácne za "fórek" už při jeho nádechu, po chvilce to opravdu začne neskutečně otravovat a zároveň nudit. Tuhle Vejdělkovu Costa Concordiu drželi nad vodou jen pánové Polívka - Macháček, hrstka vtípků (těch lepších) a sem tam nějaká ta maďarská kozička a prdelka, zatímco Petra Hřebíčková alias kapitán Schettino (fakt mi byla extra nesympatická), poslala svým přehráváním (poděkovat panu scénáristovi a zmiňovanému Prodělkovi) , teď už českou pramičku na Vltavě pod jez na bok. Přitom nápad na komedii to byl skvělej a pro mě jako ortodoxního machistu i velmi příjemnej, pokus o vtip, prosím... Nechci spoilerovat, kdo uvidí, stejně jako já neuvěří - od zázračně zachráněné restaurace před krachem po těhotenská martyria a další "uvěřitelný"pecky. Scénář bych zkrátka viděl k nějaké frivolní operetce -50% (02.02.2012)

Překvapivě ani ne tak hloupé, jako většina českých filmů, které využívají nevěru a vztahy pro pobavení diváka, natož naprosto povrchní. Linie s Bolkem a Simonou je nádherná. Koho by napadlo oslavovat pravou hlubokou lásku skrze odpuštění a trochu té, vlastně naprosto přeceňované(?), nevěry. Právě tahle linie má ve filmu pro mě hlavní smysl a ta omáčka s Jirkou Macháčkem o vášnivé zrzce mě nechávala až moc ... chladným. Krom toho, právě tady se trochu projevuje snaha hodit trochu té špíny na všechny a ukázat, že vlastně v česku všichni podvádí všechny:). Proč ne, jen já s tím nechci souhlasit:). (18.02.2012)

Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. (06.02.2012)

Těžko to můžu brát jako regulérní obhajobu nevěry, protože z těch pár pseudointelktuálních myšlenek je značně cítit zápach baru, ve kterém se nejmenovaný jedinec snaží zapomenout na to, že ho už delší dobu vlastně žádná nechce. Nijak mě to neuráželo, nevěra stejně vždycky práskne a někdo to musí odsrat, což se ukázalo i tady. Sice se nejedná o žádnou genialitu, ale na zatuchlé české poměry je to pořád tak svěží záležitost, že je blbost to shazovat. Z Vicy houplo určitě každému chlapovi a pro nás náročnější je tu navíc česká Scarlett Johansson. (30.01.2012)