Nespavost

Mistrovsky podaná analýza porouchaných, ale také se současně napravujících a léčících duší. Alexandra Berková se domohla uměleckých výšin, které režisérka Wimmerová dále rozvinula a výborní herci a herečky dotvrdily. Nejvíce mne upoutaly Melíšková a Maciuchová. Podobné obrazy poučené vzdělávají v lásce, pochopení a pokoře. Všichni jsme jen lidé. Mikrosvět televizní inscenace k takovému (sebe)poznání vybízí. (02.03.2022)

V dramatické tvorbě ČT je tento film pro mě králem a jsem zvědav, jestli ho letos (2010) něco překoná. Je mi líto, že nešel v kinech a nebyl o dvacet minut delší; některé oslí můstky a násilné zkratky mohly být vyřešeny lépe. Ale herci byli výborní (Klára Melíšková ať se prosím objevuje na obrazovce častěji) a skvěle vedení, hudba fungovala stejně dobře jako obraz, scénář Saši Berkové (R.I.P.) byl místy nečekaně vtipný a dovedl stále překvapovat. Jak to celé dopadne, se nedalo odhadnout -- konečně taky v jednom českém filmu! Jsem opravdu rád, že jsem si tohlo mistrné dílko nenechal ujít, a těším se na další od Lenky Wimmerové. (17.05.2010)

Přestože Alexandru Berkovou dvakrát nemusím, tady se to celkem dalo. Bylo to hlavně sympaticky střízlivou hlavní hrdinkou a v druhé půlce filmu i „sympatickou tlustou sušenkou“. Normální rodinné konstelaci trochu vzdáleno, škoda, odpouštět rodičům má asi každý to své, mohlo to být víc z normálního života…kolik z nás má otce klavíristu a matku takhle bláznivou? Přesto jim vyčítáme a zazlíváme (v určité životní fázi, někdo dřív, někdo později) právě každý to své a dokud se s nimi nesmíříme a neodpustíme jim každý to své, pak se nám nebude „dobře spát“… Na nedělní večer, kdy už člověk nechce hlubokosáhle myslet, to šlo.... (17.05.2010)

Dusné rodinné drama, nikoli nezajímavě koncipované, ale přece jen v lecčems pouze útržkovité. Některé postavy nemají tolik prostoru, kolik by divák, vzhledem k načrtnutým vztahům mezi jednotlivými aktéry, tak nějak očekával (Olin, Maruška). Přesto platí, že zejména Hana Maciuchová sehrála svou hysterickou a frustrovanou matku se všemi mistrovskými finesami, které této roli náleží. Škoda, že od té doby před kamerou už nedostala podobně zajímavou příležitost. (17.05.2010)

V ČT ojedinělá záležitost. Mistrovský kousek, který by po určitých úpravách (hlavně konce mohl být propracovanější) mohl jít klidně i do kin. Tragikomický příběh z rodu bergmanovských filmů, kde se postavy dusí v sobě i mezi sebou frustracemi, depresemi, až patologickými vztahy a „nenávistnou láskou“. Naprosto přesně odstíněné herecké výkony: přirozená K.Melíšková, vynikající B.Navrátil a hlavně naprosto a neuvěřitelně excelující H.Maciuchová a Z.Hadrbolcová. Mám jen dvě malé výtky: postava bratra (J.Plesl) je místy už za hranicí karikatury a konec je příliš ukvapený a trochu ve stylu „přání otcem myšlenky“ , aby autorka dospěla k vyústění, které si představovala, vlastně happy endu. Co by se ale asi dělo, kdyby postava matky nezemřela? Jak je to opravdu se sexuální orientací sestry (P.Špalková)? Vynikající použití klasické hudby (Chopin!), nenápadně působivá kamera a velmi zajímavé exteriéry. Vzhledem k ostatní produkci ČT posledních let si film i přes pár drobných vad na kráse přesto zaslouží nejvyšší hodnocení! (17.05.2010)