To

Má to momenty... ale obecně je to hrozně "mehtastický", když je bohužel hrozně patrný, že to po Fukunagovi přepisovalo víc lidí a tím pádem i víc vizí, který z Toho udělali nesourodý a nepříliš koherentní blivajz nápadů. Posunout Benovi sbírání znalostí o Derry dává vzhledem k jeho čerstvosti ve městě smysl. Ale jen do chvíle, než to úplně dokurví smysl existence Mikea, který je nyní odsunutý zcela na vedlejší kolej, což lze vnímat i trochu jako aplikaci rasového stereotypu, přičemž něco podobného později film udělá i s Beverly, kdy z ní zcela proti její dosavadní postavě udělá "damsel in distress", kterou je potřeba zachránit Losery kvůli ukončení linie s Benem. Ta měla být rozlousknuta až ve dvojce, jenže Muschietti a spol. byli tak posraní z toho, že dvojka možná nebude, že raději linii "uzavřeli" už teď, čímž z Bev udělají na konci totální krávu. Což dost naštve, protože Sophia Lillis je s přehledem nejzajímavější dětskou herečkou na place a fakt si nezasloužila, aby jí postupně zredukovali jen na holčičku k záchraně. Muschietti jinak režíruje rutinně, přesně jak se čekalo. Hororová kreativita žádná, vše je hrané na jump scares pomocí zesílené hudby, takže intenzivní děs opravdu nehrozí. I proto, že samotné scény nemají ani moc gradaci a atmosférou stojí taky za pendrek. Scény s rodiči jsou zase stereotypně oslizlé, což je třeba u Eddieho matky spíš srandovně blbé. Muschietti je o trochu lepší v dětských liniích, ale podobně jako u Bev, Bena a Mika se vše k*rví pod snahou adaptovat pro potenciálně jediný film. Zácházení s Bowersem ve finále je čisté WTF, stejně jako absence jeho kumpánů. Děcka se postupně docela solidně začínají teleportovat (Stan) a chovat se jako totální dementi, kteří zdůrazňují potřebu se nerozdělit, aby se hned rozdělily. No a pak je tu ten velký střet, který jakoukoli poetiku zahrabal pod "umlácení tátovým nářadím". Jako jo, chápu, adaptovat Kingovy feťácké vize není sranda, ale tohle je asi stejně nápadité jako padesátníkovou vylučování stolice. 5/10 (23.09.2017)

Takto mala dopadnúť verzia z roku 1990. Dodnes by sme na ňu spomínali ako na jednu z referenčných Kingoviek. A dnešná verzia mala stáť na sofistikovanejšom, wanovskom strašení. Čím ju ale nechcem karhať. Film je zrežírovaný úmyselne "osemdesiatkovo", ctí predlohu i svoje postavy, vďaka kvalitnej práci s nimi ani pri 130 min stopáži ani chvíľu nenudí, v parádnom širokouhlom prevedení nemá jedinú remeselnú vadu, a poteší osviežujúcim záverom, aké sa už dnes v žánri nenosia. A hlavne hneď v úvode brutálne poruší pravidlo, ktoré som nedávno spomínal v komentári k druhej Annabelle - že deťom sa v mainstreamovom hollywoodskom horore nemôže nič stať. Ale k tomu strašeniu, ktoré je preň dosť zásadné - nebál som sa, a ani raz nezlakol. Akurát som s mladými vo finále cítil enormnú teamovú nasranosť a tomu uslintanému šmejdovi som chcel dať strašne do držky. (07.09.2017)

Podle literárních předloh spisovatele Stephena Kinga toho vzniklo na filmovém plátně už nespočet, leccos je u mě hodně vysoko. Tentokrát podává obraz o problémech, které sužují svět dětí (a nejsou to lehká témata – sexuální zneužívání, rasismus, šikana), což samo o sobě stojí na pevných základech. Hlavní linie ovšem spoléhá na pološíleného klauna Pennywise, který je zosobněním zla a o kterém bychom se rádi dozvěděli víc. Smůla. Prostě se objeví, vyděsí, mučí, zabíjí, ovšem často bez logické opory. Navrch tamní policie se úplně nesnaží, takže fiktivní městečko obchází strach a zvyšující se počet zmizelých dětí. Kdo si vedle strážníků rozhodně nezaslouží přes prsty, jsou velmi šikovní malí herci. Casting se náramně vydařil, uvěřitelné mladé tváře potěší, velká chvála směřuje i na bezchybný herecký výkon Billa Skarsgårda. Stejně jako na práci maskérů a argentinského režiséra (Andy Muschietti), který nabízí příjemně gradující a zručně natočený kousek. Fanouškovská základna po právu roste (ona už dvojdílná televizní verze z roku 1990 solidně lákala), škoda jen, že tvůrci víc nehrozí atmosférou, ale lekačkami, jenže v tak předlouhém filmu nakonec divákův zájem kapku povadne a celkově budování napětí přestává působit. Což je velká škoda. PS: Sophia Lillis kouzelná. (30.10.2017)

Včera mě na Facebooku pod postem hipstersky plačtivého článku na Indiewire pobavil komentář uživatele, který parodoval občasné kritické lamentování nad touto adaptací IT slovy "je to vlastně moc dobré, ale vůbec to nepřipomíná Tarkovského Solaris". A přidal radu "shut up and enjoy the movie". Já s ním na jednu stranu velice souhlasím. Andymu Muschiettimu se podařilo natočit dobrý film, který se poměrně věrně drží kingovské poetiky. Z adaptací jeho hororových předloh patří rozhodně do TOP 5 (spolu se Shining, Misery, Carrie a The Mist). Herecké obsazení je úžasné a režijní vedení mladých herců jakbysmet. A Bill Skarsgård ztvárnil Pennywise výborně. I tak se ale na druhou stranu nedokážu ubránit pocitu, že se z toho dalo vytěžit víc. A to i při zachování všech tvůrců a dané škatulky "líbivý mainstreamový horor". Ono tu totiž na opravdové strašení není moc času - aby se to tam všechno vešlo, tak je každé strašení ukončeno jump scarem až překvapivě rychle, nestihne se to náležitě vyhrotit a napnout (čistě po hororové stránce mi třeba nedávná druhá Annabelle přišla funkčnější, děsivější). Nejvíc mě ale mrzí, že Pennywise zde není právoplatnou postavou, ale pouhým strašákem. Je skutečně veliká škoda, že nedostal víc prostoru na mluvení. V těch pár scénách, kdy stihne nejenom bafat, ale i slovně interreagovat se svými oběťmi, je ukázán potenciál, který nebyl vytěžen. Tak snad příště v Part Two. A přespříště a přespřespříště v řadě prequelů, protože takto nosnou a exkluzivně zahranou hororovou postavu - navíc vzhledem k očekávaným výdělkům - si studio nenechá jen do dvou filmů. 75 % (07.09.2017)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)