Red Dog - psí legenda

Dojemný až smutný příběh jednoho fantastického psa. Tento film je zajímavý tím, že většinu děje tvoří minulost neboli vyprávění, které se střídá s přítomností. Dalo by se říct, že se ve filmu stalo jen to, že místní lidé vyprávěli o Red Dogovi krásný příběh, vše ostatní už se stalo a je minulostí. Musím ale říct, že Kriv Stenders vytvořil hezkou, leč trochu smutnou podívanou. Obecně filmy se zvířaty v hlavní roli nedopají moc vesele, Red Dogem nevyjímaje. Přesto se mi film líbil a nechal mě celou dobu viset na obrazce a čekat co ještě tento skvělý pes dokázal. Dávám 80% - čtyři hvězdy. (03.09.2012)

Za pár dní je v telke Hachiko, najkrajší film o priateľstve medzi človekom a psom aký som kedy v živote videl. No a tak nejak ma napadlo, že skúsim niekde "vyňuchať" niečo obdobné, čo by ma rovnako potešilo, ako prvo spomínaný počin. Čo som si zaumienil, to mi aj vyšlo. "Red Dog" je veľmi pekný, občas vtipný, občas dojemný snímok, ktorý spríjemní chvíle nie len malým, ale i veľkým. (27.12.2016)

Ačkoliv se Red Dog pyšní titulkem podle skutečného příběhu, je z dost velké části vlastně nepravdivý, resp. vše je podřízeno výrazné dramatizaci. Titulní pes byl nicméně bezesporu výjimečným zvířetem a film tedy lze vnímat jednoduše jako jakýsi mytizující pomník tohoto rezavého zástupce nejlepších přátel člověka spíše než jako přesný záznam jeho životní poutě. Proto zde zřejmě téměř nevidíme, že pejsek nebyl zdaleka jenom oblíbený, ale kvůli své vychytralosti a nebojácnosti z něj měli někteří lidé těžkou hlavu. Tento aspekt je podán ve filmu pouze okrajově skrze postavu správce přívěsového parku, který je ale vyobrazen jak jinak než jako zcela nesympatický bručoun. Ale abych se dostal k samotnému hodnocení. Red Dog je australský film skrz naskrz. Má ten příjemně divný šarm a ztřeštěnost jakou lze nezřídka vidět právě u počinů od protinožců. Postavy se pohybují od divných až k značně šíleným a scénář téměř všem dává prostor aspoň na chvíli zazářit. Nebo lépe řečeno dává prostor zazářit Red dogovi v kontextu jejich životních trablů. Stavbou je film tedy vlastně skoro povídkový a docela skáče v čase, což někdy vytrhává ze zážitku, ale jinak to asi pojmout nešlo. Hodně fajn je použitý vizuál, vše je stylizováno do sytějších barev, aby člověk nebyl většinu času ubíjen "šedí" australské pustiny. Přitom zvolený styl podtrhuje i zábavně pojaté vyprávění, které se nebojí využít i různých grafických prvků a odlehčených prostřihů. Samozřejmě film potřebuje při vyprávění jednolitého příběhu nějakou ucelenost, tady nastupuje ta dramatizace a zhuštění děje, který by musel být jinak zcela roztříštěný. Kostru příběhu tvoří člověk, kterého si Red Dog oblíbil ze všech nejvíce. Není to nikterak originální, ale dojde na romanci i dojetí, takže proč ne. Hercům nemám co vytýkat, Rachael Taylor byla jako obvykle opravdu půvabná a Josh Lucas má ten obličej zasněného chlapáka, takže si jistě našel i v tomto ohledu každý svoje. Ale nakonec nejlepší herecký výkon určitě podal Koko v roli čtyřnohé, logicky nadřazené roli dvounohé. Ať je Red Dogovi i Kokovi země lehká a plná kostí. Když teď v závěru mé "recenze" (LOL) přemýšlím nad celkovým dojmem z filmu, možná by bylo přesnější popsat tento australský počin ne jako pomník, ale jako láskyplnou, nostalgickou historku o jednom slavném zvířecím společníkovi, vyprávěnou zdatným vypravěčem u krbu, kterému šlo více o barevnost příběhu než o stoprocentní věrnost realitě. 8/10 (27.05.2022)

Po oblíbených koňských filmech nastává éra oblíbených psích filmů. V Austrálii bychom možná čekali spíš klokana, ale dingo (?) je tady taky doma (na rozdíl od králíků). Komunitu těžařů poznáváme pouze z jejich volnočasových aktivit, které spočívají v chlastání, zápasení a decentním sukničkářství. Vlastně komunitu z nich udělá až Červený pes (neplést si s Černým psem od Zeppelinů, i když tomu oči svítí také rudě), který svou nezávislostí, a současně věrností, je příkladem určitě ne jen pro ně. Red Dog žil osm let, "projel celý Státy a vrátil se zpět", a stal se legendou, tj. něčím víc, než byl za živa. Pomník, který mu postavili v Dampier je hezký, a určitě trvanlivější, než pomníky revolucionářů či politiků. Ještě zpět k úvodu: (I u nás) jsou pomníky zvířat, vesměs jako pocta koním, které padly (rci: byly do ní zavlečeny a tam pobiti) v různých válkách (Slavkov, Hradec Králové); v 1. SV jich padlo na milion. A tak raději zůstanu u koní, i když nejsou tak "smart" jako psi nebo mobilní telefony. (03.07.2017)

Niečo takto krásneho som nevidela už roky. Tento príbeh je o sile skutočného priateľstva a lásky medzi psom a človekom a je dokazom toho, že aj zvieratá majú svoju osobnosť a ducha (píšem pre tých, ktorí si toho stále nevšimli) a že by sa mnohí od nich mali čo naučiť. Ešte aj teraz mám slzy v očiach a nezabudnuteľný zážitok v srdci. (07.12.2014)