Den před krizí

Určite nie tak dynamické ako finančné opusy Olivera Stonea, o to naliehavejšie vďaka skutočnostiam, ktoré každý prežíva. Áno, sme na počiatku toho všetkého, keď sa začal rúcať nami poznaný svet a vohnal nás do neistôt a mnohých sklamaní. Margin Call debutanta J.C. Chandora je pomalá komorná dráma, kde má Kevin Spacey najviac priestoru hrať, ale aj ostatní na menších plochách nezaostávajú. Nejde tu však len o počiatok krachu, ale aj o morálne vyrovnanie sa ústredných postáv s novou skutočnosťou. (24.11.2011)

Parádní opak Wall Street 2, který vznikl v podobné době a s Margin Call je tak srovnáván. Stone se celkovou koncepcí překvapivě drží více mainstreamu a je pro diváka uchopitelnější a rétoricky jednodušší. Margin Call se může jevit jako film o nudném kancelářském povídání s uťáplými kravaťáky, zavřenými v železobetonové rakvi, kde ani jeden není tolik cool jako když se rozparádí Michael Douglas. To je sice pravda, ale Margin Call jde jiným směrem. Je chladný, odosobněný, korporátní a vyobrazuje ve většině situací přesně to, co se děje každou chvíli v reálném světě reálným lidem. A tedy výpovědní hodnotou je někde jinde, leč filmařsky se úsporně drží při zemi. (11.11.2019)

Mejdan skončil, kapela dohrála, podtrhuje se a sčítá - a že jste do tohohle podniku chodili posledních pár let na sekeru? Tož v každým podniku se jednou platí a teď to budete mít i s úrokama na rozdíl od největších pařičů, co svoje mejdlo akorát přesunuli na Kajmanské ostrovy... Cílenost bravurního filmového kousku s vysoustruhovanými hereckými výkony na druhou signální narušil jen Spaceyho pejsek a středněvěký splín, dopad na diváka nenarušuje nic. (04.10.2013)

Costa Gavras nebo Oliver Stone zkritizovali kapitalismus efektně a nestřídmě, tak nějak ve velkém stylu dravých bezkrupulózních byznysmenů, do kterých se strefují. Margin Call je naproti tomu snímek komorní a věcný, má spíš televizní vizáž a odehrává se v prostředí několika místností bohaté makléřské společnosti. Její vedení se musí vyrovnat s nepříznivou zprávou jednoho analytika, který jako první odhalil, že několikaletý burzovní mejdan se chýlí ke svému konci. Manažeři musí rychle najít skulinu z bezvýchodné situace a je celkem jasné, že udělají cokoliv, aby ztráty sčítal někdo jiný. Lidská rovina, jak se vypořádat se ztrátou dosavadních jistot a strachem z odpovědnosti za selhání, je stejně zajímavá jako rovina společensko-kritická (šokující výše manažerských platů a dalších bonusů, cynická pragmatičnost těch, co jsou ochotni prodávat "cenné" papíry s nulovou hodnotou). Film se vrací k samotnému počátku hospodářské krize v roce 2008 a ukazuje poslední hodiny předtím, než nastal masový výprodej a panika na burze. Margin Call nepodává nové téma, ale pracuje s ním civilně, přesvědčivě a účinně. Celkový dojem: 90 %. (01.09.2015)

Svět je v háji, alespoň co se financí týče. Velké firmy nás klamou a vytvářejí iluzorní zisky a procenta. A až to jednou krachne... O prvním dnu takového prvního krachu před třemi lety vypráví tento film. Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Demi Moore, Zachary Quinto, Stanley Tucci či Simon Baker - samá známá herecká jména dala vzniknout Tísňovému hovoru, jak se dá jednoduše anglický název přeložit. Proč se český distributor rozhodl poněkud nesmyslně pro anglický název, se mne neptejte. Protože firma je v tísni, a to veliké - výpočetní vzorce prodejů jsou špatně. Příběh je vyprávěn skoro thrillerovým způsobem - od začátku netušíme, co se děje, jen je zde nějaké zlo v pozadí, a onu finanční hrozbu, která ze spousty lidí udělá žebráky a jednu firmu skoro zlikviduje, postupně odkrýváme teprve společně s hlavními postavami. Ačkoliv nakonec film nepřináší nic objevného a vlastně jde ve stopách třeba Glengarry Glen Ross či obou dílů Wall Street, a pokud si libujete ve finančních zprávách o krizi, pak už vůbec nic navíc film nepřidává, přesto je zručně natočen. Nesnaží se o efektní záběry a témata, hnutí mysli jednotlivých postav poznáváme z detailů jejích chování (pláč na záchodě, scéna na střeše, rozhovor ve výtahu přes uklízečku, pohřbení psa...). Přesto se dá říci, že postavy jsou dokonale propracované, a o každé bychom dokázali říct její životní osudy, ačkoliv se o nich v příběhu nikdy naplno nemluví. Navíc film má klasickou výstavbu jednoty místa, času a děje, což se dnes málokdy vidí. V podstatě se nehneme z budovy investiční firmy, a to zhruba celých 24 hodin, počínaje čtvrtou odpolední. Hodně filmu pomáhá i tajemná hudba na pozadí. Detaily jsou zajímavě použity i na celkový názor tvůrců, zvláště poslední scéna pohřbívání psa, kdy se dozvíme o jedné z postav její životní příběh, a dojde nám, že svých 34 let obětovaných firmě, zbytečných a marných, zahrabává do hrobu společně s nebohým zvířetem. A protože zvuk kopání hrobečku pokračuje i v závěrečných titulcích, dojde nám i ten přesah, že podobný hrob se kope nám všem díky nesmyslným praktikám bank a investičních i pojišťovacích firem, a že v období této krize to bude stát i hodně životů. "Taky jsi mohl celý život dělat výkopy." - "Jo, ale to by po mně zůstaly aspoň ty díry v zemi." (05.03.2012)