Pohwa sogeuro

Režisér Jae-han Lee je prostě učedník Johna Woo, už od úvodních minut víte odkud vítr fouká, ale to není vůbec na škodu. Ten film je sice jednoduchý lineární příběh o partičce studentů co se brání v korejské válce přesile KLDR, jenže všechno tady šlape a funguje jak švýcarské hodinky. TOP mi konečně ukázal, že dokáže být herec, doteď jsem ho vnímal jen jako celebritu těžící ze svého vzhledu a popularity v hudební kariéře. V roli severokorejského lídra neskutečně charismatický Seung-won Cha, v miniroličce zdravotnice se tady mihne Jin-hee Park. Film vrší klišé na klišé, jenže ty postavy byly životné, bavily mě, věřil jsem hercům jejich role, perfektní kamera, hudba, akce, ale hlavně z toho fakt tekly emoce. Režisér prostě umí dostat diváka kam chce, dojme Vás heroickým krveprolitím a příběhem dvou hlavních hrdinů, tleskám, fakt povedené. (09.05.2017)

Korejci umí natočit velkolepé válečné scenérie, často pak ale jejich filmy pohoří na slabý děj. To je právě i případ Pohwa sogeuro. Připravte se na klasické asijské přehrávání, přílišnou dávku geroismu a velice jednoduchý příběh. Pokud chcete jen odreagovat u akční jednohubky, pak si rozhodně film užijete. V případě, že byste chtěli cokoliv navíc, najděte si raději jiný snímek. 50% (27.01.2017)

Chtěla bych dát pět hvězd, protože co se Leemu nepovedlo v Sayonara itsuka, to se mu povedlo teď - já vím, že se děj nedá srovnávat. Mám na mysli to jak na mě filmy zapůsobily po emocionální stránce. Konec jsem prostě probrečela, přišlo mi strašně líto těch zmařených životů. Ti kluci měli život ještě před sebou... Ale právě proto zůstanu u čtyř hvězdiček. Řemeslně je film perfektní, nic jinýho jsem ani nečekala - počínaje hereckými výkony, kamerou a muzikou konče. Tu pátou nedám prostě proto, že "válka je vůl." (22.04.2012)

Introvertního studenta povyšte na kapitána, smíchejte s rebelem neuznávajícím autority, okořeňte otcovskou figurou, přidejte charismatického (komunistického) zloducha a všechny je protřepejte ve zpomaleně podaných akčních scénách, takže výsledkem není ve finále válečný film, ale nefalšované hrdinské krveprolití, nad kterým by S.Peckinpah a J.Woo tleskali ručičkama. (13.08.2011)

Není to taková pecka jako Pouta války, se kterými se chtě nechtě musí srovnávat, protože jsou to jediné korejské válečné velkofilmy o korejské válce z poslední doby. Film se ale nesnaží podchytit celou korejskou válku jako Pouta, ale ukazuje "pouze" boj nějalika desítek studentů proti předvoji severokorejské armády (natočeno podle skutečnost). Technicky naprosto úžasné, ty peníze na tom jsou vidět. Scénář bohužel není zrovna to, čím by se film mohl chlubit. Tím neříkám, že by byl film nedejbože hloupí, ale nečekejte brilantně vystavěné drama antických rozměrů. 71: Into the fire je přesto velmi nadstardardní vojenský film. 9/10 (09.02.2011)