Blondýnka

Jako okouzlenou MM mě film samozřejmě velice lákal, fascinovalo mě vizuální zpracování a Ana de Armas mi přišla neskutečně vhodná pro tuhle roli. Nejdříve jsem však přečetla knihu a musím říct, že problém pro mě představoval fakt, že se jedná o román inspirovaný životem skutečné osoby, a já pořád nechápu, proč vlastně něco takového vzniklo. Navíc po smrti dotyčné, jejíž jméno a osobnost láká a fascinuje dodnes a bude ještě dlouho a hlavně, která k tomu už nemůže nic namítat. Že by důvodem byla vidina jistého výdělku? Mnohem častěji mě spíše napadala nějaká osobní msta, když se na autorku podívám. Zároveň mě velice překvapila řada vulgarismů a explicitních sexuálních popisů, občas i téměř hororových scén. A kniha putovala o dům dál, i když občas jsem s autorkou souhlasila, např. okolnosti kolem natáčení filmů Někdo to rád horké a Mustangové, popisu vzhledu a úprav MM, jejích tužeb. Trochu jsem se proto filmu bála, některé scény mi stačilo si při čtení jen představit. Ale musím říct, že Blondýnka mě dostala, i když předlohou byla taková hrůza. Dotkla se mě, dojala mě, překvapivě i rozesmála, vizuálně opravdu nadchla a Ana De Armas je excelentní, moc krásná a zatím ze všech představitelek nej. I když její sledování většinu času bolelo, i pár slz jsem uronila, vlastně se mi strašně moc líbila, jakoby věrně promlouvala z fotek, které člověk tak dobře zná a všechny je opravdu mám. Z předlohy si (i kvůli stopáži) naštěstí vzala jen něco a narozdíl od knihy si tak zachovala svou kvalitu a je tam snad cítit trochu i úcta k MM, tu v knize hodně postrádám. (21.04.2024)

Největším pozitivem filmu je brilantní výkon Any De Armas, která zahrála naprosto přesvědčivě a věrohodně Marilyn Monroe. Film jako takový má kvalitu, dětství Marilyn bylo hezky do detailu zpracováno (ono tedy moc hezké nebylo), ovšem pak některé skutečnosti tvůrci odbyli. Např. vztah s prezidentem Johnem F. Kennedym, je nám vlastně ukázána jen jedna jejich scéna a vlastně vůbec nevíme, jak to dál pokračovalo, je to ustřihnuto a jde se na další etapu života Marilyn. Na to, že film má téměř 3 hodiny, tak některé skutečnosti byly odbyty. Druhou věcí, za kterou musím strhnout hvězdičku, jsou nepochopitelné rozmazané záběry, kameraman schválně v některých scénách rozmazal záběr, ale je mi záhadou proč, mělo to akorát tak negativní efekt. Když však pominu tyto dvě věci, tak byl film dobrý a dobrý si zaslouží za 3*. Výkon Any de Armas však hodnotím 5*. (23.10.2022)

// Ana de Armas ve své životní roli, a fakt si po zhlédnutí nedokážu představit, že by tady Marilyn někdo dokázal zahrát s větší něhou, s větším pochopením, s takovou mírou zranitelnosti a zároveň postupnou dávkou deprese a schizofrenie, jako to dala tahle kubánská kráska. O to větší škoda, že její fenomenální výkon shazuje sám režisér svojí honipérskou snahou vybrousit formu do jakési metafory na marilyninu rozvrácenou psychiku. Je to ale konzistentně nekonzistentní, roztříštěné, prakticky bez příběhu a tím pádem i bez emocionálního dopadu, protože co vidíme, jsou jen útržkovité střípky ze života slavné herečky. Dominik samozřejmě přichází s plno zajímavými nápady, ostatně kdyby tomu tak nebylo, byla by to vyloženě ostuda, jenže ve výsledku je z nich funkční jen minimum, a tak se tahle 166minutová "biografie" jen zdlouhavě motá od scény ke scéně, občas se pokusí pobouřit, ale je to převážně marná snaha. Témata Blondýnky totiž nejsou ani nová, ani svěže pojatá, nenutí diváky pokládat žádné otázky, které už si nekladli někdy předtím, a pak prostě skončí. Doufal jsem v mnohem silnější a především celistvější zážitek. 6/10 (28.09.2022)

Na potlesk vestoje to za mě určitě není, nicméně stále zajímavější Ana de Armas a krutý pohled na jednu z největších ikon 20. století stojí za podívání. Celé je to zneklidňující, mrazivé, velmi dlouhé. Tvůrce netradičního westernu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a netradiční gangsterky pro hodně trpělivého diváka Zabít tiše natočil (do třetice) netradiční pohled na ztrápenou oběť hollywoodského systému. Je to taková nekončící noční můra, kdy se vyrovnává s psychicky labilní matkou, hledá nepřítomnou otcovskou figuru, furt je někam vláčená, držená v situacích, ve kterých jí není dobře. Přežívá ve světě, ve kterém ji všichni milují, ale kde si jí nikdo neváží. Nevím proč, ale režisér Andrew Dominik neřeší, že musela „umět“, že na sobě dřela, že musela být cílevědomá, on vesměs tlačí jen depresivní sklíčenost a maří téměř cokoliv dobré. Dominik vypráví chaoticky, bez jasnější vize, diváka v mnohém odhání. A právě ten (myslím) chtěl vidět i něco pozitivního. Tím je alespoň obětavý výkon Any de Armas, tady vážně klobouk dolů. Ale jinak…? Sice střídáme černobílé sekvence s barvami, ale emoční paleta zůstává pořád hodně podobná: zlomená žena, naivně důvěřivá, neustále zkoušená. (09.10.2022)

Ne, nebudu v tom hledat pozitiva a marně se snažit najít jakýkoliv důvod, proč bych tento film měl mít alespoň trošku rád. Blondýnka je artové peklo a co naplat, že Ana de Armas tu šla s herectvím až na uměleckou dřeň. Docela jí to vzhledem k těm sexuálním a nervy drásajícím scénám i věřím. Když ale nemají žádnou logiku a souvislost, tak s tím se smířit úplně nedokážu. Kvůli neautorizované biografii, podle které je film natočen, vlastně nevím ani to, co je pravda a co lež. Z Marilyn Monroe tu udělali chudinku, která schytala všechno špatné, co Hollywood doby nabízel. Mnohdy to bylo až neúnosné a to je vlastně to jediné, co jde filmu k duhu. Jeho sledování je opravdu hodně nepříjemné a psychicky náročné. Podobné filmy točí třeba Gaspar Noé. U něj ale na rozdíl od tohoto filmu chci vědět, co se bude dít dál, možná i pro svojí uvěřitelnost, což mi tady chybělo. Tady mi to bylo vysloveně putna. Naopak jsem myslel, že u té neúnosné délky spíš zdechnu... (30.01.2023)