Blondýnka

Vtáhlo mě to, drželo tak hodinu, možná víc, ale postupně jsem se musel přemáhat to dokoukat. Ne, že by ten film nějak razantně zpomalil nebo změnil tón, naopak, byl pořád stejný. Dokola a dokola. Trápící se Norma, koketující Marylin, trápící se Norma, koketující Marylin...  Nelituji času, který jsem s tím strávil a jsem rád, že dal Netflix příležitost takto "experimentovat" s "životopisným" filmem. Oceňuji Dominikovo snažení, ale střípky, ačkoliv mnohé z nich velmi působivé a nosné, nedrží příliš pohromadě jako celek a postupem času ztrácejí schopnost ve vás cokoliv vyvolat. Jako videoklip pro slušnou hudební kulisu Cavea a Ellise to funguje uspokojivě, ale jako film se to rozpadá a navzdory odvážné koncepci vám to při své občasné, zcela neodvážné doslovnosti, nenechává příliš volnosti k interpretaci a přemýšlení. Zbyde jen vzpomínka na několik lepších a několik ne tak dobrých scén, které více či méně vypovídají o životě Marylin Monroe, Normy Jeane a dotknou se tématu krutosti Hollywoodského systému. Nic z toho však není v Blonde zpracováno příliš podnětně. Jednoduše řečeno, nadprůměrný experiment, průměrný výsledek. (30.09.2022)

Někteří kritici Marilyn Monroe milovali, jiní ji nenáviděli. Já zas nenávidím tento film. STO ŠEDESÁT SEDM MINUT umělecké sebehonitby, která je nafouknutá, která střídá styly z jasného důvodu, ale bez jasného pojítka. Je to film který nemá co říct, který nemá co vyprávět, který nemá co předat. Měl jsem pocit, že sleduju prázdný obraz. Samotná blondýna (Protože jsou to dvě osobnosti, CHÁPETE?) nemá prakticky charakter, je to utrápená žena, ale bez kontextu se dá jen těžko vůbec souciti s takovou postavou. Všechny vedlejší postavy jsou prakticky karikatury, což je tak nějak záměr, ale pak na mě působí celý svět karikatůrně a prázdně. Není tu se čehokoliv chytit, nic na čem by mělo člověku záležet. Spousta témat je jen povrchově převedena, spousta myšlenek o hlavu omlácena. Film tak nějak zachraňuje Ana de Armas, která sice podává solidní výkon, ale upřímně mě tolik nepřesvědčil a nedostal. Často byl přehnaný a očividně na sílu zahnaný do extrému, avšak ji to nemůžu mít za zlé, protože být to víc jemné a miň do očí bijící, tak by mě film asi zabil svou nudou. Film byl právě v tom nejlepším, když byl jemnější ve svých motivech a náznacích. Jmenovitě, když nám ukazovali sečtělost Blondýnky u které všichni počítali, že to má od někoho jiného. Za mě ale silný nedoporučení tohoto filmu, Mít to hodinu a půl, tak je to zajímavý cvičení na psychické vyzobrazení utrápené slečny, takto je to jen přepálená nuda o ničem. 4/10 (05.10.2022)

Podobně jako jsem se před lety vyjádřil na adresu filmu Můj týden s Marilyn, že je to "směšný devótní trpaslík tančící svůj oslavný taneček na hrobu MM s cílem vytřískat z osudu té nešťastné duše další prachy", v podstatě stejně kriticky vnímám i tento nový film od Netflixu. A když jsem přemýšlel na zdrojem neutuchající fascinace kultem MM - její obličej se stále hojně objevuje na oblečení, plakátech, obálkách knih a bůhvíkde ještě (herečká má dokonce svůj ověřený účet na Instagramu s 1,8m followerů, což mi u dávno mrtvé osoby přijde jaksi bizarní) - ačkoli většina lidí s ní viděla jen film Někdo to rád horké, který (v čase Vánoc) do omrzení reprízují v telce, a zbytek jejích filmů zná v podstatě jen hrstka lidí a ti vědí, že není zase tak o co stát, takže jedno se zdá být jisté - ten kult je mnohem spíše živen kombinací věcí, jako je Warhol + Kennedy + předčasná tragická smrt (ta je samozřejmě nejlepší marketing ever), než tím, že by to byla tak dobrá herečka, po které by zůstaly nějaké kvalitní nadčasové filmy, které stojí za vidění i dnes. A tento rozpor mě asi irituje a je mi protivná každá další snaha se na osudu té nešťastné ženy přiživit - a v případě tohoto konkrétního filmu mi navíc vadilo, že to má skoro 3 hodiny, že se tam pro mě nepochopitelně (a tedy samoúčelně) střídá barevný obraz s černobílým, a konečně největší výtku mám k samotné představitelce hlavní role, protože tvrdit, že Ana de Armas je nějak podobná MM, je spíš jen něčí zbožné přání, a přišlo mi to jako špatný vtip. Celkově tím filmem opovrhuju a můj názor je, že pokud někoho skutečně upřímně zajímá MM, ať si podívá na nějaké její filmy a udělá si názor sám. Tyhle přežvejkaný rádoby životopisný produkce naroubovaný na dnešní dobu vypovídají mnohem víc o současnosti, než o tom, koho zobrazují, a mně osobně přijdou vrcholně zbytečný. (09.10.2022)

Štve mě to! O to prej šlo. Mám po tom chuť skočit z balkónu na plot a říkat si, že nic nemá smysl. A BLONDÝNA nemá moc děj. Kdyby ta holka vážně jen takhle trpěla, bulela a nebyla prakticky NIKDY v pohodě (Marilyn se usmívá asi dvě minuty ze sto šedesáti), těžko by byla oblíbenou a obsazovanou MEGASTAR. Je to zlej film. S tím souhlasím. Ale pak to moc nefunguje. Daleko víc líto by mi bylo té skutečné, usměvavé Monroe. Tahle psychotická paní už mi spíš hrála na žíly a kdekdo by jí rád zaplatil léčbu. Zahraný by to bylo skvěle, kdyby dal rejža tej Anči k hraní víc než jednu polohu ("jsem furt strašně moc v p*deli") - Brody je taky tuze fajn. Všechny témata byly strašně otravně křičený (producenti jsou svině! Kennedy! ženy jsou maso!....). Formou úžasný, záměrně nestravitelný a hodně nápaditý. Ale už nikdy! (06.10.2022)

Na potlesk vestoje to za mě určitě není, nicméně stále zajímavější Ana de Armas a krutý pohled na jednu z největších ikon 20. století stojí za podívání. Celé je to zneklidňující, mrazivé, velmi dlouhé. Tvůrce netradičního westernu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a netradiční gangsterky pro hodně trpělivého diváka Zabít tiše natočil (do třetice) netradiční pohled na ztrápenou oběť hollywoodského systému. Je to taková nekončící noční můra, kdy se vyrovnává s psychicky labilní matkou, hledá nepřítomnou otcovskou figuru, furt je někam vláčená, držená v situacích, ve kterých jí není dobře. Přežívá ve světě, ve kterém ji všichni milují, ale kde si jí nikdo neváží. Nevím proč, ale režisér Andrew Dominik neřeší, že musela „umět“, že na sobě dřela, že musela být cílevědomá, on vesměs tlačí jen depresivní sklíčenost a maří téměř cokoliv dobré. Dominik vypráví chaoticky, bez jasnější vize, diváka v mnohém odhání. A právě ten (myslím) chtěl vidět i něco pozitivního. Tím je alespoň obětavý výkon Any de Armas, tady vážně klobouk dolů. Ale jinak…? Sice střídáme černobílé sekvence s barvami, ale emoční paleta zůstává pořád hodně podobná: zlomená žena, naivně důvěřivá, neustále zkoušená. (09.10.2022)