Imaginární lásky

2011: Plný počet a to já moc Audrey nemusím, což je svým způsobem paradox. Ten film je prostě až moc dokonalý, až moc nádherný a mě se až moc líbí. Pozn. pro kuřáky: Musíte se dívat na místech, kde si můžete zapálit ;) XAVIER DOLAN IS SEXY! a to jsem svým způsobem buzna... 2015: Jsem to chytla v půlce na artu a byla to taková vtipná komedie. Jsem se nedostala za tu třičtvrtě hodinu na vlnu toho divnýho pozérskýho života kanadskýho hipstera a fakt jsem se smála. A hodně nahlas. A tak to asi je, no. A pak jsem i brečela. No. A tak to prostě je, asi. (03.04.2011)

Příběh tak jednoduchý, že by se dal jednoduše odvyprávět jednou větou, přesto to kanadskému filmovému zázraku Xavieru Dolanovi (režie, scénář, podíl na produkci, střih, výprava, kostýmy a představitel jedné z hlavních rolí) stačilo v 21-ti letech na druhý celovečerní film. Základní story glosují postavy s příběhem zdánlivě nesouvisející svými výpověďmi o vlastních milostných trablech. Film zaujme jak barevnou stylizací, hudebním soundtrackem i moderně povrchní charakterizací hrdinů. Všichni tu sice hulí jak fabrika, ale hlavní hrdinka mi dokonce dokázala vysvětlit proč, což je u tohoto zlozvyku nevídané. ;-) (11.01.2011)

Filmová výzva 2018 - Kanada. Vstoupil jsem do druhé třetiny moji mezinárodní výzvy a po sérii průměrných a nezajímavých snímků jsem si pustil tuhle intelektuální a uměleckou nádheru, jež musí potěšit každou frankofonní duši, k nimž se hrdě hlásím. Ve jednadvaceti letech většina lidí neví, co se sebou, se svým životem a kam směřovat a Xavier Dolan přitom natočil po obsahové i formální stránce dokonalý film, jemuž přidává na kouzlu bezchybně zvolená hudební složka - budu si nyní asi pořád pouštět Isabelle Pierre. Mám jen slova obdivu a chvály, jak mladý člověk dokáže napsat a natočit příběh o silných pocitech, které dokáží člověka i jeho vztahy srazit až zničit. Melancholie, výtečné dialogy, krásné záběry, mraky cigaret a jedinečná atmosféra. Bravo! (17.02.2018)

Slibuji, že až budu hodnotit příští Xavierův film nebudu zaslepený nenávistí, nebudu zaujatý vůči lidem, kteří si s člověkem hrají, a pak je odstrčí do kouta, kde to páchne vinou a slzoproudem. Nebudu zohavený bolestí a nechutí, protože (a tady souhlasím s jednou z postav) člověk, kterého máte na piedestalu má vždycky pravdu. A tam je ta černá díra. Trpkost. Myslel jsem si, že kostlivec zůstane ve skříni. Nikoli. Vylezl, bodnul mě do rány a řekl: "Už nikdy víc!" (07.12.2010)

Když Bertolucci natáčel Snílky, byl to počin zplozený sentimentem, nostalgií, voyeurskými tužbami a sebemrskačskou lítostivostí, až to chvílemi působí oplzle a odpudivě (totéž platí i pro Tango v Paříži), ukájí se fantaziemi a k stáru slabošsky natáčí, co zavčasu neprožil. *** Xavier Dolan je jeho pravý opak v nejlepším smyslu, je to Apollón filmu, zvěstovatel života v jeho nejtrýzivnějším a nejmučivějším, nejplnějším prožívání, nadšený vozataj řítící se arénou a třímající opratě rozjetého čtyřspřeží, a je to zároveň i komentující filosof holobrádek, s rozkoší i úctou si uvědomující let času i prchavost a jedinečnost prožívaných chvil, byť sebenenáviděnějších, tak zároveň prožívaných s láskou a obdivem. *** XD obnažuje dar svojí generace - ti soustředění už rovnou dovedou poučeně, reflektovaně v tvorbě vytěžit vlastní nevinnost, vlastní nápřah, vlastní dychtivost i nekomplikovanou, tryskající příchylnost k životu a proudící touhu, radost, dojetí, nejistotu, zmatek, stud, vztek, netrpělivost a všechno ostatní, co patří k jejich věku, tápání i napřahování a okoušení. Vyrůstá nám tu generace citům i přemítání otevřených dětí, s nimiž rodiče o všem mluvili a nechali je v klidu se rozvíjet podle svého. *** A Xavier Dolan podává nezkalenou generační výpověď filmem, a přitom - světě div se - on rovnou už i umí udělat řemeslně perfektní film. Tahle mláďata se s tím nemažou, mají už audiovizuální techniku v genech, od mala načenichanou, stačí jim si to uvědomit. Nemusejí studovat desetiletí škol u mistrů, aby uměli udělat dobrou fotku, hudbu, film. Jakmile se soustředí, nejsou to žádné neobratné pokusy, ale už svébytná, nefalšovaná, hotová filmová díla se vším všudy, s hloubkou, kterou třebas nemají naměřenou a dosaženou, ale moc dobře vědí, o co jde, a zpod rukou jim tryskají hodnotné skvosty, které mají své místo na filmovém nebi jisté. Jako hvězdy vycházející nad novou zemí září a přitahují, utěšují a jitří, udávají nový směr a probouzejí naději. A je v nich k nalezení osobitá a stálá krása. Přitom všem XD je mezi nimi jasnou Severkou. Tvůrcem Královnou. Mám radost. *~~ (14.11.2016)