Borgiové

Rodina Corleonů v 15. století. A funguje to výborně. Hry o moc jsou rozehrány, jedna intrika stíhá druhou, mrtvol přibývá a nad tím vším mocný Španěl a Svatý otec Rodrigo Alexander VI. Borgia drží svou ochrannou ruku. A Irons ho vystihl neskutečně, jeho výkon je neskutečný. Ostatní členové rodiny, at už jsou to další manipulátoři (Arnaud v roli nebezpečného Caesara) nebo manipulovaní (mladičká Lucrezia je opravdu líbezná, skoro je mi ji líto, a chápu, proč se z ní stalo to, co se stalo) jsou taktéž zobrazeni velmi věrohodně a musím říct, že i přes všechnu svoji zášt a zločinnost k nim divák musí mít nějaké sympatie. Ale tak to už v médiích bývá. Ten, z jehož pohledu se všechno děje, zákonitě získává víc pozornosti a větší pochopení než ostatní, kteří můžou být i menší zlo, ale divák k ním nemá vztah. Úvodní intro je velmi povedené a hned na úvod navádí tu správnou atmosféru a tak si seriál jde velmi pěkně užít. Za zmínku ještě stojí výborný assassín borgiů v roli Michelleta. Ten chlap má talent.. Závěr je pak jak z renesančního obrazu a dělá důstojnou tečku za 8 hodinama zkaženého Říma. Těším se na další sérii, kde se to snad rozjede ještě víc. Po vizuální stránce na seriál slušné, davové scény a jedna dvě bitvy taky ujdou, i když to samozřejmě není nic moc. Ale tenhle seriál o otevřeném boji nikdy neměl být. Tady se ze zásady bodá do zad a to ještě rukou někoho jiného. Obraz Církve v praxi (15.09.2011)

Papež Alexander VI. a jeho rodina Borgiů je fascinující látkou pro filmy, seriály, knihy i PC hry. Tento seriál si myslím, že se pokusil o nejúplnější obraz. Bohužel mu nebylo dopřáno 4. série ani závěrečného plánovaného filmu, který by Borgiovy důstojně ukončil. Sledujeme tedy období zhruba v letech 1492, kdy se Rodrigo stal papežem až do roku 1500, kdy došlo k velkolepým novoročním oslavám a také dobytí Forli. Nedočkáme se tak smrti papeže Alexandra VI. ani osudů jeho dětí potom, což je docela škoda. Seriál se historie drží poměrně dobře, ale samozřejmě kvůli dramatičnosti si mnoho věcí upravuje a mění. Nicméně výprava se povedla na jedničku. Na všech 29 dílů jsem se prostě přenesl do renesanční Itálie konce 15. století a věřil úplně všemu, co se odehrávalo na obrazovce přede mnou, i když jsem věděl, že doopravdy se to třeba semlelo trochu jinak. Nejvíc se mi líbilo, že Borgiové byli vykreslení sice jako pomstychtiví intrikáni, kteří se neštítí ničeho, ale stejně tak byla zdůrazněna jejich lidskost, takže nepůsobili jako nahodilí italští gangsteři, ale jako rodina na nichž si boj o moc vybírá svou daň. (03.07.2016)

Scénář Neila Jordana kopíruje obecně příjímanou představu historie jako dobu temna, ovládanou přízemními lidskými choutkami. A tak se tu vraždí, souloží, intrikuje a vše se topí ve špíně, protože taková je dnešní představa o středověku. Jenže tohle nemá s historií nic společného, to je pouze představa současníků o ní a vypovídá jen o neschopnosti pochopit delikátnější aspekty duchovního života středověku. Borgiové jsou taková moderní soap opera naruby. Místo sentimentu protěžuje přihlouplý nihilismus, ale pracuje na stejně primitivních principech. (09.01.2012)

Jak si udržet moc a moc se při tom nezacákat krví - Příručka pro začínající papeže. Stejně jako hrdinové Jordanových filmů, musí také Rodrigo Borgia skrývat, kým ve skutečnosti je. Pod třpytivým povrchem, pod líbivými maskami, skrývá své pravé zájmy. Aby nevypadl z role, nechá sem tam zabít nebožáka, který ho prokouknul. Stejně tak ostatní členové jeho prohnilé, krve a smilstva lačné famílie. Role jsou rozděleny jednoznačně: ženy svádí, muži vraždí. Téma těla a tělesnosti v menší či větší míře zpracovávají všechny epizody. Odosobnění tělesné schránky dosahuje vrcholu v samém závěru, kdy je lord Sforza během neskutečně ponižujícího procesu (spravedlnost v pojetí Borgiů = nástroj osobní msty) přinucen použít vlastního těla coby důkazu. S Tudorovci, jejich seriálovými příbuznými z britských ostrovů, pojí Borgie upovídanost. Postavy promlouvají i tehdy, kdy by neškodilo mlčet, a o tom, co by stačilo vyřknout/vyjevit jednou. Špetka cynismu, vlastní postavám i nakládání s nimi, Borgie nad Tudorovce povyšuje: těžko je vnímat jako rodinné drama, nevyjímaje idylický, ve svém jádru vrcholně cynický poslední záběr. Není-li uším vinou naivity dialogů (a s tím související naivity postav, měnících svá stanoviska s lehkostí, s jakou sfouknete svíci) dopřán dostatek chutné krmě, oči budou díky pompézní výpravě zaručeně nasyceny. Nádherné, vždy, žel bohu, čistočisté kostýmy a vyblýskané podlahy rozlehlých interiérů strhávají pozornost k mizanscéně. Stejně tak figury, jež se v záběr vynořují a ze záběru mizí dle významu, jež jim v zostra rozjeté hře pro pokročilé intrikáře náleží. Zvlášť v kombinaci s náboženskými chorály působí interiérové scény majestátněji než exteriérové boje tisícihlavých, očividně digitálních armád. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nefarie (15.08.2011)

Chytajú ma mdloby pri komentároch napísaných po dopozeraní tretieho dielu. Tu totiž časti zrejú ako víno a životopisy postáv sa krásne rozvýjajú ako by boli skutočne písané na zvitkoch. Ja hodnotím po dopozeraní prvej série a váham medzi dvoma najmocnejšími hodnoteniami. edit: Po dopozeraní druhej série, pridávam ďalšiu hviezdičku. (08.12.2013)