Borgiové

|| Scenár: Neil Jordan | Hudba: Trevor Morris | Produkcia: Niel Jordan, Michael Hirst | Distribúcia: Showtime, CTV, Take 5 Productions || Ako pre neznalca historickej predlohy som bol milo prekvapený detailnosťou jednotlivých epizód, ktoré diváka zavedú do doposial neznámých zákulisných procesov pápežského dvora, a samozrejme, oboznámia ako s historickými postavami reálnymi, tak i pridanými charakterovými. Hĺbka zkazenosti rodu Borgiov a tiež ostatných zámožných rodov tej doby dosahovala tú najvyššiu úroveň, a The Borgias vystihuje a odôvodnuje konanie každej osoby, niet prvoplánovej brutálnosti alebo nechutnosti. Jeremy Irons tu vládne nie len Rímu, ale celému seriálu. Najčastejším slovom je narozdiel od dnešných seriálov kultivované slovo: perhaps. Ale že prečo je až tak častým okrem toho, že dobre znie, som ešte neodhalil. Symbolizuje pravdepodobne neistotu a šachovú hru medzi životom a smrťou... Pre mňa o to silnejším zážitkom a významom vidieť tento seriál je účinkovanie v pripravovanom muzikály Lucrezia Borgia v Prahe, na ktorý Vás srdečne pozývam, hlavne v prípade, keď sa Vám seriál páči :) (29.01.2012)

Rodina Corleonů v 15. století. A funguje to výborně. Hry o moc jsou rozehrány, jedna intrika stíhá druhou, mrtvol přibývá a nad tím vším mocný Španěl a Svatý otec Rodrigo Alexander VI. Borgia drží svou ochrannou ruku. A Irons ho vystihl neskutečně, jeho výkon je neskutečný. Ostatní členové rodiny, at už jsou to další manipulátoři (Arnaud v roli nebezpečného Caesara) nebo manipulovaní (mladičká Lucrezia je opravdu líbezná, skoro je mi ji líto, a chápu, proč se z ní stalo to, co se stalo) jsou taktéž zobrazeni velmi věrohodně a musím říct, že i přes všechnu svoji zášt a zločinnost k nim divák musí mít nějaké sympatie. Ale tak to už v médiích bývá. Ten, z jehož pohledu se všechno děje, zákonitě získává víc pozornosti a větší pochopení než ostatní, kteří můžou být i menší zlo, ale divák k ním nemá vztah. Úvodní intro je velmi povedené a hned na úvod navádí tu správnou atmosféru a tak si seriál jde velmi pěkně užít. Za zmínku ještě stojí výborný assassín borgiů v roli Michelleta. Ten chlap má talent.. Závěr je pak jak z renesančního obrazu a dělá důstojnou tečku za 8 hodinama zkaženého Říma. Těším se na další sérii, kde se to snad rozjede ještě víc. Po vizuální stránce na seriál slušné, davové scény a jedna dvě bitvy taky ujdou, i když to samozřejmě není nic moc. Ale tenhle seriál o otevřeném boji nikdy neměl být. Tady se ze zásady bodá do zad a to ještě rukou někoho jiného. Obraz Církve v praxi (15.09.2011)

29/29 Nikdy jsem neměla v úmyslu sledovat všechny módní historické seriály, ale čas od času není od věci změnit dobu děje toho či jiného formátu a seriály ze Showtime vedu v patrnosti vždy jako lepší volbu. Co je ale skutečným překvapením, je tvorba Neila Jordana, který pro mě i nadále zůstává nevyzpytatelným tvůrcem. Dodnes miluju jeho Interview s upírem, ale většina jeho ostatní tvorby má úplně jiné přednosti, oslovuje jiné diváky. A do přehlídky takových titulů jako Dům veselých duchů, Hra na pláč, Snídaně na Plutu nebo Byzantium nyní patří i Borgiové? Pokud bychom toto analyzovali, zřejmě bychom došli k poznání, že neviditelnou nití těch prvních bouřlivých let papežství za Alexandra VI. je téma panchartů. A to už je téma pro Neila přímo tradiční, zpracovávat látky o těch na okraji společnosti, o jejich ambicích a pocitech. Skrze tuto optiku je to pak trefa do černého. A mohu tedy doporučit všechny 3 řady plné renesanční morálky, módy a touhy. (24.06.2019)

Jak si udržet moc a moc se při tom nezacákat krví - Příručka pro začínající papeže. Stejně jako hrdinové Jordanových filmů, musí také Rodrigo Borgia skrývat, kým ve skutečnosti je. Pod třpytivým povrchem, pod líbivými maskami, skrývá své pravé zájmy. Aby nevypadl z role, nechá sem tam zabít nebožáka, který ho prokouknul. Stejně tak ostatní členové jeho prohnilé, krve a smilstva lačné famílie. Role jsou rozděleny jednoznačně: ženy svádí, muži vraždí. Téma těla a tělesnosti v menší či větší míře zpracovávají všechny epizody. Odosobnění tělesné schránky dosahuje vrcholu v samém závěru, kdy je lord Sforza během neskutečně ponižujícího procesu (spravedlnost v pojetí Borgiů = nástroj osobní msty) přinucen použít vlastního těla coby důkazu. S Tudorovci, jejich seriálovými příbuznými z britských ostrovů, pojí Borgie upovídanost. Postavy promlouvají i tehdy, kdy by neškodilo mlčet, a o tom, co by stačilo vyřknout/vyjevit jednou. Špetka cynismu, vlastní postavám i nakládání s nimi, Borgie nad Tudorovce povyšuje: těžko je vnímat jako rodinné drama, nevyjímaje idylický, ve svém jádru vrcholně cynický poslední záběr. Není-li uším vinou naivity dialogů (a s tím související naivity postav, měnících svá stanoviska s lehkostí, s jakou sfouknete svíci) dopřán dostatek chutné krmě, oči budou díky pompézní výpravě zaručeně nasyceny. Nádherné, vždy, žel bohu, čistočisté kostýmy a vyblýskané podlahy rozlehlých interiérů strhávají pozornost k mizanscéně. Stejně tak figury, jež se v záběr vynořují a ze záběru mizí dle významu, jež jim v zostra rozjeté hře pro pokročilé intrikáře náleží. Zvlášť v kombinaci s náboženskými chorály působí interiérové scény majestátněji než exteriérové boje tisícihlavých, očividně digitálních armád. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nefarie (15.08.2011)

Špičkový seriál, jak už zejména historické seriály HBO umí. O skutečných osudech a jejich drobných epizodách rodiny Borgiů se zase neví tolik, aby na tom, co je známo, autoři nemohli vystavět skutečně zajímavý příběh - a scénárista i režisér toho nadmíru využili. Vyprávění nechybí nic - napětí, překvapivost, humor. Je radost sledovat, jak se dá podat příběh, tradičně interpretovaný jako odstrašující příklad zhýralosti a dekadence, jako vyprávění o tom, že člověk je člověkem, i když je zrovna papežem, že žádným rouchem se nestane svatým, a docela mu přitom dží palce. Dokonalá výprava je u HBO téměř samozřejmostí a Jeremy Irons, můj oblíbenec, snad ani nemohl zklamat. Nenašel jsem důvod, proč ubírat cokoliv ze sta procent. (19.08.2011)