Banáni

J. Edgar Hoover? The New Testament cigarettes? Woody Allen ve své nejbláznivější podobě - vtípek za vtípkem, kupící se absurdity brané jako samozřejmost, satirické podtóny. Zkrátka všechno to, co na Woodym mám tak rád. V té době by Allen dost dobře mohl tvořit jako obdoba Monty Pythonova létajícího cirkusu, akorát určeného pro americké publikum. Ztřeštěnost některých situací totiž nezná mezí, za všechny jmenujme inaugurační proslov "svobodu milujícího" prezidenta s novými pravidly, skoro až surrealistickou scénu hraní souboru bez nástrojů následující po problémech s účty u oficiální večeře nebo svatební noc v přímém přenosu... "Nechci dosáhnout nesmrtelnost svým dílem, ale tím, že neumřu." Toť známý výrok Allena, nicméně můžu jej ujistit, že tímto dílem dosáhl alespoň prodloužení mnoha jiných životů. (15.12.2010)

Co vám budu povídat ja přitom filmu vyváděl jak kráva. Rozchechtal jsme se zhruba ve druhé minutě filmu a zastavil se asi po 4 hodinách a to film trvá jen necelou hodinu a půl. Tohle bych nemohl sledovat večer s holkou poněvadž bych se smál i během sexu, taky bych to nemohl sledovat těsně před nějakou rvačkou, protože bych dostal pěstí a já bych se začal smát. A absolutní bingo bude, až přijdu k vietnamcovi a uvidím tam banány, mám pocit že pak bouchnu smíchy tak, že mě zase odvezou k Chocholouškovi . Woody Allene mé bránici si dal takovej záhul, že ani poslanci státnímu rozpočtu nedávaj větší. Mistr Woody ode mě dostává zlatou medaily za dialogy, z nich prostě smíchy serete vajíčka. Tady si uložím nějakou hlášku, až budu mít zase nějaké fiasko u holky, aby mě tahle hláška zpravila náladu: Vzbouřenec "Máte šanci zemřít za svobodu" Woody: " Svobodu miluji, na druhou stranu smrt poznamená můj sexuální život." (04.09.2007)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Banány jsem viděl kdysi před lety v telce a od té doby jsem je v podstatě zapomněl; matně si jen vzpomínám, že se mi snad tehdy líbili. Při nové projekci v kině jsem na tento film koukal docela jinýma očima - a uvědomil jsem si spoustu věcí. Třeba to, že kromě řady skvělých fórů je zde i dost těch, které bych si s chutí odpustil. Nebo to, že většina ženských postav, do kterých se Woody ve svých filmech zamiloval, na mě skoro vždy působily jako strašné krávy. A v neposlední řadě to, že z Allenovy filmografie upřednostňuji jeho novější filmy, řekněme tak od druhé poloviny 90. let. Jeho rané filmy moc rád nemám, jejich humor mi často přijde křečovitý a nucený, a nemám v oblibě ani celou tu éru ´70s s jejich příšernými účesy, módou i takovou nějakou celkovou ušmudlaností. Osobně považuji tento film za dost zaseklý v době svého vzniku a nemyslím si upřímně, že by to byla nějaká nadčasová podívaná, na kterou má i po těch letech cenu chodit do kina. Spousta narážek modernímu divákovi podle mě už nic neřekne a celkově si myslím, že tento film hodně zastaral. Za mě osobně spíše slabší 4 hvězdy. (19.02.2014)

ach, woody, woody, charakteristickejšiu postavičku filmového priemyslu by sme veru ťažko hľadali . . . tento film z čias woodyho začiatkov je jedna veľká časovaná bomba, je to eskapáda dokonale napísaných a vymyslených skečov a fórov v naozaj len allenovsky vymyslenom šialenom príbehu. Scénky, ako Nancy príde k Woodymu prezlečenému za diktátora a žiada ho o bozk a on si odhrnie umelé fúzy alebo scénka, ako vodca odboja Esposito spieva pieseň revolucionárov a všetci na neho pozerajú ako na idiota alebo uspatie Britského veľvyslanca a kopec, koooopec ďalších skvostov, to je jednoducho nádhera, nádhera. (11.09.2005)