Lidská stonožka 2

První díl byla krásně učesaná, umírněná příručka pro začínající psychopatické proktology. To v díle druhém už nechal Tomík Šestka naprosto volný průchod své psychóze, naprudko a bez obalu vizualizoval své romantické masturbační fantazie a výsledkem je žhavý kandidát na extrémní fekál roku. Citlivého, empatického chirurga vystřídal nádherný, katalogový úchyl, jenž místo skalpelů dává přednost standardnímu kuchyňskému vybavení a jako anestetikum používá klíč na kola. No, prostě dokonalá kulisa k tomu, otevřít si po namáhavém dni archivní láhev ranní moči a s koulí v hubě se přitulit ke svému milovanému protějšku, stopadesátikilovému, zpocenému, pokerovanému skinheadovi v latexové masce, který to strašně něžně umí s análním kolíkem omotaným žiletkovým drátem. Z důvodů zachování zbytků duševní rovnováhy se opět zdržuji hlasování! (30.11.2011)

Extrémista Tom Six druhou Ľudskou stonožkou tak trochu zapĺňa dieru v histórii kinematografie. Láme tabu (tehotná žena, dieťa) a pozoruhodný nápad z prvého filmu doťahuje do takého extrému, že iba ignorant (a neznalec subžánru "splatter") nedocení jeho schopnosť bez humorných prvkov pretlačiť zlúčenie hororových prvkov a ultimátneho násilia a zhnusenia do takto surrealisticky komického tvaru. Nie je to ranný Peter Jackson, oproti nemu nemá cit pre nadhľad. Ale keďže má jeho produkt profesionálnou formou ďaleko od trashových parametrov a hlavná postava pôsobí realisticky, svojou úchylnosťou a zlobou vás znepokojí na citlivých a dovtedy nedotknutých miestach mysle. Samozrejme ale musíte byť správnou cieľovkou. Už v teen veku som filmamy ako Cannibal Holocaust, Pink Flamingos či NEKROmantik zvedavo skúmal mysle ich tvorcov - čo, prečo a ako nakrúcajú. A v neustálej záplave hollywoodu ma ich inakosť bavila. Rovnako ma bavila druhá Ľudská stonožka, filmársky i herecky vyspelejšia než prvý diel, ani chvíľu nenudiaca a plná nápadov, ktoré držia pokope a gradujú do "grandiózneho finále". (27.10.2014)

S velkým překvapením musím konstatovat, že dvojka překonala jedničku, a to ve všech ohledech. Jen se divák musí připravit na to, že je prostě jiná. Místo nacistického doktora tu máme postavu Martina - malého, upoceného tlouštíka, o jehož vztahu s matkou a osobních pohnutkách by šla sepsat kvalitní slohová práce. Jako fanoušek prvního dílu si poctivě střádá tucet obětí, aby vytvořil dílo estetičtější než jeho filmový vzor. Když však pochopí, že to nepůjde tak čistě chirurgicky, volí osobitější, o dost drastičtější metody. V závěrečné třetině pochopíte, proč Tom Six zvolil tentokrát černobílou formu. Abnormální množství krevních a fekálních tekutin se tu dá měřit na litry, až se slabším povahám budou obracet žaludky. Vidět tenhle masakr v barvách by bylo předimenzovaným prožitkem. (29.10.2011)

První a druhá stonožka se nedají srovnávat. První stonožka mě nezaujala téměř ničím, ale druhá svým pojetím a stylem rozhodně ano. Oproti jedničce vzrostla brutalita a nechutnost. Nechutné věci mi nevadí ba naopak také horory mě fascinují. Jenže tohle je úplně jiný rozměr nechutnosti a na poprvé jsem to nestrávil. V žaludku mám pocit, že budu nejspíš blít, poněvadž tohle jsem ještě neviděl. Viděl jsem spousty hororů a hodně nechutných, ale až tak? Zatím asi ne. Nejvíce mě bylo špatně ze scén, kde si "srali" do huby, měl jsem chuť to vypnout. Po sléze, když je psychopat podřezával jak králíky. Už jsem viděl několik filmových podříznutí, ale až tolik brutální? NE! Já osobně bych dal vyšší hodnocení, ale nemohu. Svědomí a ty pocity, které mám po zhlédnutí nevyjádřím a jednoduše bych si odporoval, což nebudu. Za nechutnost a brutalitu bych dal plný počet, ale jelikož jsem vše nestrávil, tak nemohu a musím hodnocení daleko snížit... 5/10 = 50% P.S.: "Už v životě se na tento FILM nepodívám a zakázal bych ho!" (07.04.2012)

Natočil Tom SIx prasácký meta horor o tom, že sledování prasáckých hororů dělá z neškodných úchylů nebezpečné psychopaty? Nakonec asi ne, protože poslední scéna (alá nejklišovitější pointa na světě) umožňuje přesně opačné čtení. Budu nejspíš jedním z mála, komu se více líbil první, krotší díl. Ten byl spíše o obětech - dokázal jsem s nimi pořádně soucítit, jejich smutný osud mě v závěru spolehlivě psychicky zdeptal. Oproti tomu dvojka se celá točí jenom kolem hlavní úchylné postavy, o obětech se člověk nedozví vůbec nic. První díl tak lépe funguje jako horor s příběhem, dvojka je spíš taková sonda do úchylné mysli - což neříkám, že je špatně - jen mi to osobně méně vyhovuje. Martin (ona hlavní postava) je zahrán velmi přesvědčivě odpudivě, což je jedna z věcí, které má jednička a dvojka společné. Tom Six má asi na správné úchyláky čuch. Ostatní herci nicméně slabí, natočený to taky není nijak extra ... ale ok, stojí to na brutalitě a hnusu, a ty fungují správně. Takže taky čtyři hvězdy, ale rozpačitější než u jedničky. PS: Jestli bude trojka ještě více meta, takže v ní třeba nějaký pohoršený filmový kritik k sobě přišije režiséra Toma Sixe, Dietera Lasera (doktor Heiter z jedničky) a Laurence R. Harveyho (Martin z dvojky), dám tomu pět hvězd ať to bude natočený sebehůř :-D Edit: Zpětně snižuju hodnocení na 3*, vzpomínka na film vyprchala překvapivě rychle. (30.10.2011)