Ženy sobě

Problém Bridesmaids by som videl v nevyrovnanom scenári a prílišnej snahe kopírovať Apatowa (prepálená stopáž, dlhé pomalé scény, zmeny tempa filmu, veľké zvraty a zvoľnenie v predposlednom dejstve...). Chcelo to poriadne preškrtať, prestrihať a mohla to byť bomba. I keď film u mňa prekvapivo o niečo lepšie fungoval v dramatických častiach ako v komediálnych. No musím oceniť po dlhom čase kvalitnú fekálno-dáviacu scénu! Melissa McCarthy hrdo prevzala žezlo po Jeffovi Danielsovi. (27.07.2013)

Další rok; další apatowovka, která je ale tentokrát určena (ryze?) ženskému publiku; další výborná romantická komedie, která aspiruje na to stát se klasikou či kultem pro konkrétní divácké skupiny. ŽENÁM SOBĚ jde jako žánrovému filmu těžko co vytknout, protože i ta na první pohled přestřelená stopáž, která u podobných děl bývá zásadním problém, má své opodstatnění. Jde sice spíš o sled scén, které jako kdyby vypadly ze zábavného pořadu Saturday Night Live, v němž se proslavily scénáristky i herečky, ale ona kaskáda vtipů je precizně dávkována, posouvá příběh dál a slouží k prokreslení postav. S těmi se i přes jejich evidentní mentální problémy a pubertální příhody, do nichž se dostávají, dá sympatizovat a identifikovat, jelikož se vymezují vůči svým evidentním předobrazům: jak příliš chlapské PAŘBĚ VE VEGAS, která flashbackovou strukturou vyprávění zastírá primitivnost zápletky a prostoduchost řešení (místo, kde se najde zmatkující nevěsta), tak SEXU VE MĚSTĚ, který dojel na svou nevkusnost vzhledem k dobovému kontextu (recese je zde naopak všudypřítomná). ŽENY SOBĚ - a vůbec všechny apatowovky bez výjimky - jsou i přes všechny R-kové vtipy středostavovsky usedlé, protože se nedovedou oprostit od konvencí klasicky odvyprávěných snímků. O žádnou "rovnoprávnost" ani "ukázku ženské emancipace" nejde, jelikož i přes až nevídanou absenci mužského prvku se končí svatbou snů, po které touží každá dobrá nemajetná panička, a ustanovením heterosexuálního páru, kdy trhlá hlavní hrdinka potřebuje mužskou ochranitelskou a usměrňující ruku. Jasně, v rámci mainstreamové podívané asi na nic lepšího člověk nenatrefí, ale - a teď přichází povzdech diváka odrostlého na "smithovkách" - porušením určitých konvencí by se mohlo dojít ke skutečně komplexní generační či "genderové" výpovědi. Nová doba a noví diváci potřebují svou Amy, ta ale přijde, až se Apatow vzdá svých dogmat na "zaručený hit na základě prověřených ingrediencí". (19.07.2011)

Podle traileru jsem se moc těšila. Kristen Wiig jsem si poprvé všimla až ve Whip it! a od té doby jí vyhledávám. Je sympatická, přirozená a vtipná. Byla velkým pozitivem tohoto filmu. Humor "poblijeme celej záchod a vykakáme se do umyvadla" je příšerný, hnusí se mi a je velmi nevtipný! Vadí mi, že se film držel pouze hlavní linie a vedlejší postavy jsou vlastně naprosto zanedbatelné, přičemž je to velká škoda, protože příběh Beccy a Rity (Ellie Kemper a Wendi McLendon-Covey) je úplně zabitý, useknutý na začátku a pak to vyzní naprosto zbytečně (nehledě na to, že by byl možná zajímavější než hlavní příběh). Hlavní důvod proč sem filmu dala jednu hvězdy je ale Megan (Melissa McCarthy) kterou bych pasovala na nejodpornější filmovou postavu ever. EVER!!! Nikdy Melisse McCarthy neodpustím, že vzala takovou roli, protože mi naprosto a dokonale zničila příjemnou, půvabnou a milou postavu Sookie, kterou ztvárnila v Gilmorových děvčatech. Velké zklamání. Judd Apatow se pro mě stal nejhorším tvůrcem 21.století. (11.10.2011)

Ženský Fight Club. Nejen pro ženy, kterým předchozí filmy Apatow Productions přišly moc falocentrické. Pravidla zůstala podobná, pojetí hry občas více tíhne k (poměrně přesvědčivému) dušezpytnému dramatu. Radikální změnu prodělalo obsazení. Namísto mužů neochotných dospět sledujeme zralé ženy, pro které má - jak konečně vidno bez oklik, vytáček a výmluv vlastních většině romantických komedií - "bromantické" přátelství osoby stejného pohlaví též ohromný význam. Dospělost scenáristek prozrazuje jejich obcházení běžných dějových zvratů ze žánrově spřízněných filmů. Problémy si holky vyřeší mezi sebou a v sobě, muži jsou jen nepříjemným (týpek z Mad Men) nebo milým (týpek z Ajťáků) bonusem. Protagonistkou příznačně není nevěsta (celá svatební linie funguje hlavně jako MacGuffin), ba ani žena vždy pohledná a výhradně ctnostnými vlastnostmi obdařená. Annie musí obhájit svůj post nejlepší kamarádky nastávající nevěsty, která by v jiném filmu byla hlavní hrdinkou. Chybující a tím autentická je zásluhou scénáře i polo-improvizovaného herectví Kristen Wiig. Kdykoli má potřebu, zakleje, není imunní vůči projevům opilosti, leze-li jí přetvářka krkem, dá to najevo. Feministky by mohly hořce konstatovat, že je to nakonec stejně muž, kdo řídí a žena, kdo se nechává vézt (a že se Annie ze svrabu vyhrabe díky družičce připomínající gesty, grimasami i náklonností k oplzlostem Rickyho Gervaise). Na nahou pravdu Hollywood zatím zjevně připraven není, ale stejně jde o pokrok. Kdyby ze sebe Paul Feig dostal tu televizi a jeho film se nedrobil v řetězech různě povedených komediálních skečů, občas jako z gross-out komedie, občas jako z inteligentní konverzačky, kdyby se nebál odstranit některé sice povedené, ale pro vyprávění postradatelné vtipy, píšu teď o nejlepší americké komedii od Zbouchnuté. 75% (09.07.2011)

Takovéhle typy filmů mám vlastně ráda a přestože se tam našly vážně vtipné scény, tak více asi bylo těch trapných, kdy jsem zalézala pod peřinu a styděla se místo nich. Každopádně to není tak špatné, jen by to možná chtělo trochu osekat a příště vybrat sympatičtější obsazení..A ta kýčovitá svatba a písnička na závěr bylo pravděpodobně to nejhorší. (07.06.2012)