Somrák s brokárnou

,,JAKO SUPI KROUŽÍTE KOLEM TOHODLE MĚSTA A RVETE MASO ZE VŠEHO, CO JE NEVINNÉ“..... /// Přišel čas vrátit se do doby, kdy padouši byli nechutní sráči, milující hry, při kterých trpěla hlava (hlavolamy nečekejte – i když…) a mstitelé měli sen, že VYŘEŠÍ všechny PROBLÉMY světa s BROKOVNICÍ v ruce. Totálně odvázaná béčková magořina, plná extrémního násilí s litry červený sračky, která (původně) proudila v lidských tělech, jistě potěší nejen zvrhlé bezdomovce a úchylné publikum. Dokážete se kurevsky odvázat a nebrat všechno zase tak úplně vážně? VÍTEJTE V KLUBU! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych, aby za moji hlavu někdo nabídl všechny děvky města. 2.) Říkají o mě, že jsem bezdomovec nesoucí spravedlnost. 3.) Často přemejšlím, jak bych vypadal s ustřeleným ptákem. 4.) Mám klacek (ze dřeva…) obalenej žiletkami. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (13.04.2011)

Brutální a drsný ultrabéčko, kde se Hauer fakt nasere a všem vystřílí mozek z hlav. Děj je prostý a jednoduchý a to se dá říct i o padouších. Většina postav přehrává a explicitní násilí to má schovávat. Na jedno shlédnutí a pak vlastně v mozku nic neuvízne. Myslím si, že do kultovnosti tomu ještě chybí hodně. (22.01.2012)

Tak nevím... Přišlo mi, jako by se rejža nemohl rozhodnout, chce-li natočit čistou "Rodriguezovštinu", anebo hybrid "Rodriguezovštiny" a moralizující patetické alternativně-akční grotesky. Kdyby zvolil první způsob, zamlouvalo by se mi to určitě víc, Hobo ovšem často působí jako ta druhá varianta. Takže z mého pohledu zůstal na půli cesty, neboť jeho nadsázka, nadhled, černý humor a některé vskutku parádní gore efekty jsou utlumovány a vražděny rádoby vážnými a sentimentálními momenty, což mi vůbec neštymuje dohromady. A některé dialogy, ve kterých bych očekával peprné a šťavnaté hlášky, působí neohrabaně, nedomrle a dětinsky. Škoda. Ale můj oblíbený replikant Rutger je skvělý týpek a rád jsem ho po dlouhé době viděl... A dobrá hudba (úvodní i titulková). (30.09.2013)

Na Hobo with Shotgun mě mrzí jen jedna věc - vzbuzuje ve mně totiž akutní touhu vidět všechny ty tromárny a jiná úchylná osmdesátková béčka, které Eisenerovi stály za vzor a na něž jeho film s fanouškovskou láskou vzpomíná, ale dopředu je mi jasné, že vlastně žádný z nich nebude tolik atmosferický, zábavný a sofistikovaný. Tvůrci Bezďáka s brokovnicí sice neupřednostnili atraktivitu před autentičností tolik jako Rodriguezovi hoši v Machetovi a v Planetě Terror (kde se vesele používají digitální triky a dokonce i umělé poškození filmového pásu je využito jako efektní stylistický prostředek), ale i tak je přes polo-amatérský look výsledku vidět, že za kamerou stáli talentovaní filmaři, jakým na rozdíl od většiny osmdesátkových béčkařů smysl pro řemeslo nechybí. Vzhledem k bezprostřednímu zážitku to ovšem lze těžko brát jako výtku. (19.04.2011)

Do včerejšího pozdního večera jsem byl smířený s Rutgerovým neblahým osudem až do bídné smrti živořit zapomenutý ve slumu na periferii společnosti a točit kdesi v rumunských hvozdech samé nudné kraviny. Jak bývám i ve svých letech bláhový! Rutger sice živoří na periferii společnosti, ale točí i zábavné kraviny! Jeho civilní ztvárnění smradlavého, nechutného a uchrchlaného somráka dalo vzpomenout na dny největší slávy a já pocítil touhu blonďatému hrdinovi vášnivě přičichnout k podpaží. Jistě, abych si tady zase nehrál na hauera, někdy byl scénář trošku přes čáru a končila veškerá sranda, přesto by si měl tento film Tarantýn najít ve skriptech pod heslem Pocta poctivé pološílené píčovině, než se začne s Robertkem nadšeně plácat po egu při vymýšlení dalších nekonečných hovorů o hovně. (13.03.2012)