Neviňátka

Úchvatná propagace antinatalismu, která ze své přesvědčivosti nic neztratila ani po 58 letech... Film má sice dvě nevyrovnané dimenze (na makroúrovni je to nedotažené, se slabým vyvrcholením & pointou; na mikroúrovni naopak nedostižné, s dokonalými dětskými herci a drtivě tísnivou atmosférou jednotlivých scén), přesto u mě - hororofobika - převažuje veskrze nadšený dojem z příjemně strávených děsuplných chvil. (25.02.2019)

666.komentář věnuji příhodně černobílé duchařině, která má dodnes zneklidňující atmosféru a podivné tajuplné kouzlo. Šerosvitná expresionistická kamera snímá jak nádherné lyrické exteriéry v okolí rozsáhlého sídla - zahradu, louky, jezero, růže, tak i honosné interiéry samotného domu. Světlo svící, petrolejových lamp a krbového ohně rozehrává hru světel a stínů. Nová vychovatelka přijíždí opatrovat dva sirotky s nadějí, že bude pomáhat ze všech sil. Počáteční šťastné chvíle se postupně ukazují jako falešné a předstírané. Zlo počne vystrkovat ostré drápky, dům se nejprve v noci, postupně i ve dne plní podivnými zvuky, zjevují se duchové zemřelých a děti propadají krutým zvrhlostem. Snaha vychovatelky, kterou skvěle ztvárnila D.Kerrová, o nápravu se zdá býti nemožná. (15.03.2012)

Silueta na vzdáleném vrcholu věže, zamračený muž za oknem mizící v temnotě a konečně žena v černém tiše přecházející v zšeřelé chodbě rozlehlého sídla a na světě je strašidelný horor par excellence. Citlivá až možná lehce afektovaná guvernantka, která do své péče dostane na první pohled roztomilé děti v rozlehlém panském sídle, se dostává do křížku s tajemnými silami Arthura C. Clarka a jak už jsem nastínil výše, půjde o divácky přitažlivou hru na kdo s koho. Škoda jen několika vleklejších pasáží s květnatými a bezvýslednými rozhovory na stále stejné téma: Je tu duch? Je! (25.02.2015)

V poslední třetině film nabízí výbornou dusivou atmosféru společně s gradujícím výkonem Deborah Kerr i obou dětských herců. Ale celkově to na mě neudělalo takový dojem jak jsem čekal, což je dáno i tím, že až na výjimky nedokážu horory natočené před sedmdesátými léty plně docenit. Hodnotím tudíž stejným způsobem, jako letošní verzi. 50% (21.09.2020)

Šuplík nadepsaný jako "Duchařský horor" patří mezi má oblíbená odvětví bubu žánru, protože se tvůrci nemohou spolehnout jen na explicitní násilí a hektolitry různě zbarvených tekutin (pokud nejsou ochotni jasně ukázat svou neschopnost), ale musí předvést opravdu kreativní práci s příběhem, atmosférou i napětím, pokud chtějí, aby výsledek za něco stál. No, a pokud jde o mně, Britům se to při natáčení tohoto snímku podařilo, přestože si myslím, že přece jen nešlo o typickou duchařinu. Tvůrci se rozhodně nevydali zkratkou, tempo bylo opravdu pozvolné, film nebyl hlavně zpočátku zrovna nabitý napětím a víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože jsem na sebe už nejednou proflákl, že jsou anglická venkovská sídla mou slabostí, a když je ještě usadíte do viktoriánské doby, máte u mě první body k dobru. Takže jo, užíval jsem si pomalou část, užil jsem si i část atmosférickou, ale s veškerým respektem k ženám a dívkám musím konstatovat, že na mě ty ječáky působily stejně jako zubařská vrtačka. / Poučení: Pokud si nejsi naprosto jistý, nepouštěj se do větších akcí. (21.01.2024)