Sherlock - Série 4

Hlasitá pseudoartová fraška spěje k finále ... Čím dál víc to připomíná nějaký sitcom (ještě jen v pozadí chybí smích po každém pokusu o hi tech "cool" humor). Člověku je úplně jedno co se děje, postavy jednorozměrné, kecy otravné, napětí nulové, umělé pozérství tlačené v každé vteřině ... Mr. Holmes by měl především zapátrat kam se poděly první dvě skvělé série ... Beze stopy zmizely ... Bohužel ... Zůstal jen vetchý techno odvar s mobilem v ruce ... (17.01.2017)

Rozhodně nepatřím mezi hatery - první dvě série Sherlocka považuji za geniální. Třetí byla ještě OK a Přízračnou nevěstu vnímám jako úlet, který se moc nepovedl. U ní jsem ale její "zdrogování" ještě chápal, protože byla snaha propojit (pro klasického Sherlocka) ikonickou viktoriánskou dobu s moderním pojetím. Takže jsem si trochu naivně myslel, že čtvrtá série bude alespoň relativně normální - vzhledem k standardu, který nastolil tento seriál. Inu, jak je vidět na mém hodnocení, trestuhodně jsem se spletl. První epizoda Šest Železných dam byla zpočátku celkem nadějná. Jenomže posléze přešel důraz na Mary. Tu samotnou považuji od předešlé série za nesmírně otravnou (a WTF) postavu, takže jsem byl "opravdu" radostí bez sebe, když se po celý zbytek dílu řešila její "epická" minulost, tak násilně a paraziticky nastíněná již v předešlých dílech. To by ale ani nebyl takový problém, kdyby se děj snažil být alespoň trochu realistický. Sherlock se sice nikdy nedal považovat za něco absolutně autentického, ale dříve tomu nechyběl vtip nebo nadsázka, což je nyní vynecháno zcela. Také pokusy o akční scény hollywoodského stylu působí přinejmenším trapně a směšně. Druhý díl byl pro změnu naprosto na drogách a raději se o něm nebudu více rozepisovat. Zmíním pouze všudypřítomnou schýzu (komunikace s "duchem" jedné postavy). Závěrečný Poslední případ byl relativně zpočátku nadějný. Ale scény na onom ostrově s věznicí začínaly vše postupně pohřbívat. Posléze nastala zcela idiotská kanonáda plot twistů, jíž byla nasazena koruna tuposti v okamžiku, když došlo na řešení sourozeneckých vztahů a připojila se k tomu všemu Sherlockem čerstvě nabytá emocionalita. Z této epizody (a koneckonců z celé série) vznikl překombinovaný patvar, který se snaží otevírat tolik linií, že nakonec žádné pořádně neuzavírá. Pokud tohle měl být konec celého seriálu (což tedy doufám, že byl), připadal mi neskutečně utnutý a především odfláknutý. (19.01.2017)

Nj, Sherlock s další sérií definitivně potvrdil, že ztratil mnoho ze svého kouzla. Místo zábavných případů s jednoduchou, ale chytrou pointou nabízí citové ždímání, megalomanské případy a dost se v tom všem ztrácí. Bohužel. Poslední díl mě na rozdíl od předchozích dvou alespoň bavil, ale ani tak nemůžu říct, že tohle citově laděné brouzdání v Sherlockově paměti nějak ohromí. (25.11.2017)

Ja tomu nechápem. Kritikov štvrtej série. Veď presne TAKÝTO by mal byť „správny“ Sherlock – nie arogantný šmejd, ktorému vôbec nezáleží na ľudských životoch, ale vcelku sympatický chlapík, ktorému to brutálne páli, ale ktorý zároveň so „svojím“ Johnom Watsonom udržiava výsostne slušný, pekný a dôstojný vzťah. Sú to dobrí priatelia a kolegovia, ktorí sa navzájom rešpektujú a jeden bez druhého by sa ďaleko nedostali, hoci Watsonovi to nepáli až tak, ako Sherlockovi. Ale Watson má pre zmenu zas vlastnosti a schopnosti, ktoré nemá geniálny detektív. Čiže sa navzájom dokonalo dopĺňajú a pomáhajú si s neuveriteľnými prípadmi. TO je podstata tých príbehov a preto sa mi štvrtá séria páčila zatiaľ najviac spomedzi všetkých existujúcich (vrátane „vianočného retro špeciálu“). V štvrtej sérii, pozostávajúcej z troch filmov, sa síce dočkáme aj „klasických“ prípadov (a treba dodať, že Toby Jones je ukážkovo odporný magor), ale v strede všetkého diania stoja miestami až drasticky nepríjemné osobné veci. Najviac sa mi na štvrtej sérii páčilo práve to alias prerod hajzla v človeka, ktorý sa snaží hľadať v ľuďoch skôr to dobré napriek tomu, že vie, aké príšerné je ľudstvo. (18.02.2017)

Sherlock to skončil ve velké parádě. Haters gonna hate, ale dle mého si autoři udrželi kvalitu i ve čtvrté sérii a ačkoliv mnoho lidí nemohlo pochopit některé scénáristické glitche z prvního dílu, nakonec se opět ukázalo, že Steven Moffat má vše dostastečně promyšlené a ty roky čekání stálo za to. A třetí díl naprosto vytřel zrak, takže rád budu vzpomínat. Cumberbatch s Freemanem jsou zkrátka nesmrtelní.. (17.01.2017)