Skomírající detektiv (S04E02)

Uf, takže ... dostanete zprvu 75 minut balastu a nudy. Opravdu jsem to řekl? Ano, nuda. Už to tu bylo několikrát. Nic překvapujícího. Ovšem potom dostanete herdu takových emocí, že se z toho doslova posadíte na zadek. Říkal jsem si, sakra, to je teda závěr. Ovšem to jsem se nemohl mýlit víc. Posledních 5 minut je doslova omračujících. Takže ve finále cítím spokojenost. Dobře zahrané pane Holmesi ... (17.01.2017)

// "It is what it is." Tohle asi dokáže jedině Sherlock, abych první díl prospal, a pak druhej jenom čuměl, jak se to celé najednou neskutečně vyplácí. Klobouk dolů, tohle chtělo koule, každopádně abych v půlce čtvrté série znovuobjevil ty dávno ztracené pocity, které jsem k tomu seriálu choval během první a především druhé série, to se fakt jen tak nestává. Teprve leden a já už mám zaděláno na největší překvápko roku. Nářez. Neskutečnej nářez! 10/10 (09.01.2017)

Jo, šlo to krapet nahoru... ale když tak nad tím přemýšlím, čeho se mi dostalo? Mrtvé Mary (ne a ne ji z toho seriálu dostat), jednoho záporáka až přetaženě záporáckého, že to bylo spíše směšné, nijakých důkazů, odhalení zločince ve stylu nejhloupější americké kriminálky (och, fakt v holi?) a závěrečného zvratu jak z Cimrmana ("já nejsem vaše psycholožka, já jsem..."). Vizuál, snaha zamíchat karty a vyprávět nesoustavně, se skoky v čase, z toho činila zajímavý počin a udržující napětí a pozornost. O to víc bolí, co se z toho nakonec vyklubalo. ("I see dead people!" mne během seriálu napadlo mnohokrát, ironicky.) (09.01.2017)

Někdo by měl Moffatovi s Gatissem darovat nový slovník, protože v tom jejich se "symetrie" očividně speluje jako "sebevykrádání". Nejlepší moment: John Watson s pláčem vysvětluje zdi, že mu byla tou nejlepší manželkou evr a vždy od něj čekala to nejlepší, což ho dovede ke slibu věčného celibátu, zatímco Sherlock potichu spekuluje, kdo to vlastně strávil celou epizodu komičkoušsky sjetý. Btw takže Mary ve videu na rozloučenou požádala nejlepšího rodinného přítele, aby zahájil proces systematické sebedestrukce potenciálně ústící v Sherlockovu smrt, přičemž účelem tohoto procesu byla "záchrana" Johna Watsona, o jejíž potřebě jednak Mary neměla důvod spekulovat, která závisela na vzniku stupidního johnlockovského konfliktu založeného na konceptu Sherlockovy viny za Maryinu dobrovolnou sebevraždu debilitou a jež ve výsledku opět nabrala podoby manipulace Johna k usmíření se Sherlockem, což teda nevím není záchrana a Mary o tom neměla jak vědět možná předpokládala že Moffatovi s Gatissem se opět nebude chtít dělat nic než přepisovat třetí sérii aby se mohli spolehnout na zcela vymaštěnou zápletkovou berličku a lá deus ex machina a nemuseli psát nic originálního boha jeho zastřelte to někdo už to je jak koukat se na na retardovanýho psa jak se marně pokouší zbavit se svého trápení brokovnicí v zadku. (09.01.2017)

Rozhodně lepší díl, než minule, ale pořádně je tady dost "ale" a to mě pořád dost mrzí. Je fajn, že tvůrci sehnali Toby Jonese jako slizkého padoucha, a že si trochu pohráli s vyprávěním a po dlouhé době nám opět představili toho geniálního Sherlocka, kterého máme rádi, i přestože se v tomto díle chová dost hrozně a šlo by to vymyslet lépe. Tento díl nenudí a daří se mu upoutat naší pozornost, přesto nejlepším dílům se Sherlockem to nesahá ani po Holmesův kabát. (09.01.2017)