VOD (3)
Série(4) / Epizody(12)
Obsahy(4)
Excentrický detektiv z příběhů Sira Arthura Conana Doyla hledá důkazy v ulicích moderního Londýna. (Netflix)
Videa (36)
Recenze (1 754)
Sherlock Holmes v podání této minisérie je natolik geniální, až to není úplně uvěřitelné, přijde mi, že jeho dedukce jsou natolik nadpozemské, že působí spíše jako scenáristický konstrukt, který má zamést s bežným diváckým uvažováním a zamezit kladení dalších otázek. Nechci tím říct, že by Sherlockovy myšlenkové procesy nebyly zajímavé, právě naopak, jen mu nějak neskáču na lep. Druhý problémek spatřuji v charakterech, zatímco Sherlock je "vykradený" Dr.House, Dr. Watson je pak obětí nejen jeho, ale vlastně i samotných scenáristů, neboť "zalepuje" díry a plní úlohu podřadného sidekicka bez objasnení vlastní motivace... Atmosféra tak trošku retro Londýna je fajn, tempo poměrně svižné a řekl bych, že jde o všehovšudy chvalitebně odvedenou práci... Ze tří kriminálních případů bych vyzvednul nejvíc ten první, díky fascinující auře záporáka. PS: Další série jsou o poznání lepší, zejména S02E01 a S03E02. 8/10 ()
Sherlockův z bezmezného ideálu osvícenství vzešlý deduktivní duch coby literárně živoucí oslava čiré racionality a životní zkušenosti se v interpretaci tvůrců z BBC změnil v arogantního mladého nerda, který v intencích dnešní doby posunul genialitu za hranici lidsky přijatelného a tak devalvuje Doylem adorovanou deduktivní metodu jako takovou, neboť tento x-tý klon doktora House se narozdíl od doktora House nemýlí nikdy, ani ve stadiu oznamování hypotéz. Kam se poděl prostor pro mystéria, naznačovaná tajemství, napětí, kouzlo staré detektivky, při němž pracuje také mozek čtenářův, potažmo divákův? Tak jako viktoriánskou éru nahradila kulisa současného Londýna, tak původní duch největšího literárního detektiva všech dob nahradil avatar modernismu. Dedukcím detektivovým ale lépe sluší dýmka v ústech a občasné mlčení... ()
TO BYLO NEBEZPEČNÉ. SEZNÁMIT TĚ S TELEVIZNÍ ŽUMPOU. Zajímalo mě, jak dopadl pokus o modernizaci klasiky, která to nepotřebuje. Logika a krimi zůstalo, to současné je tak nějak navíc, ale nijak to netrčí. Rozhodně lepší, než v mnohém podobný filmový pokus ze stejného roku, vyjma těch gay narážek, které přestaly být směšné už na začátku. A Study in Pink 80%, The Blind Banker 60%, The Great Game 100%. ()
Toto jednoducho nie je moja srdcovka. Sherlock je tu až príliš geniálny, miestami to pripomína vyložené sci-fi. Viaceré zvraty sú na prvý raz nepochopiteľné, dialógy sú až príliš rýchle, takže ich nemáte šancu postrehnúť. A nech si hovorí kto chce čo chce, Moriarty vôbec nie je diabolský a STRAŠNE ma nebavil. Lenže dvojka Cumberbatch/Freeman je proste skvelá, zbožňujem anglickú atmosféru, viaceré časti sú super a i vizuál je nenapodobiteľný - okrem krásnej anglickej pochmúrnej výpravy sa dočkáte množstva originálnych vychytávok (napr. texty SMS sa objavujú uprostred obrazu). Prvá séria nadpriemer, v druhej ma najviac bavil môj milovaný prípad psa baskervillského, tretia jemne upadla (na strane druhej mediálny magnát bol podľa mňa hrozivejší zloduch, než "akýsi" Moriarty), "retro" Ohavná nevesta bola skôr len takým hračičkovským špeciálom, ale i najslabší diel si držal vcelku vysokú úroveň. Na mňa paradoxne najviac zapôsobila štvrtá séria, ktorá bola prekvapivo osobná a Sherlock sa v nej konečne prestal správať ako arogantný šmejd a stal sa (relatívne) normálnym človekom. Presne TAKÝTO prerod tá postava potrebovala. ()
Galerie (412)
Zajímavosti (107)
- Benedict Cumberbatch (Sherlock Holmes) je vzdáleně příbuzný s tvůrcem slavné detektivní postavy, sirem Arthurem Conanem Doylem. Mají společného předka – Johna Gaunta, prvního vévodu z Lancasteru, který byl třetím synem anglického krále Eduarda III., žijícího ve 14. století. (TaNya_)
- Ve 3. sérii se objeví rodiče Sherlocka Holmese. Jejich představitelé Wanda Ventham a Timothy Carlton jsou skutečnými rodiči Benedicta Cumberbatche (Sherlock Holmes). (Miriam)
- Seriál můžete zhlédnout ve dvou verzích českého dabingu. Poprvé pro Českou televizi Sherlocka Holmese (Benedict Cumberbatch) namluvil Vojtěch Dyk. V druhém případě to by Jan Šťastný, jenž se s dabingem podstavy Holmese nesetkal poprvé. Namluvil ho i ve filmech Sherlock Holmes (2009) a Sherlock Holmes: Hra stínů (2011), kde Sherlocka hrál Robert Downey Jr. (vyfuk)
Nuže, Watsone, kamže se nám zakutálela pátá hvězdička? Inu, může za to obrovská propast mezi oběma vyšetřovateli, kteří jsou velezajímaví, a vyšetřovanými případy, které naproti tomu nejsou zajímavý ani trochu. Sémioticky bychom to možná trochu vznešeněji mohli říct i tak, že vyšetřování ční nad vyšetřovaným. Přesně obráceně tomu bylo tuším v Aktách X, kde se zas poněkud mdlí agenti ztráceli pod rozkošatělými paranormálními jevy. Problém vězí v žánru. Jak známo, složka Akt X je složkou nevyřešitelných případů, což objasňuje příklon seriálu k thrilleru na úkor detektivky a tedy k tomu, proč nesměřuje k odhalení neznámého padoucha, ale soustředí se na budování podmínek existence hrdinů v nějakém politickém uspořádání plném omezení. Naproti tomu Spock a Dr. Kirk, jak jsem si oba hrdiny ze Sherlocka vtipně přejmenoval, odkrývají skutečný kriminální zločin, žádný fantasma v povětří, a žánrově patří do detektivky. Třebaže ani jeden z nich není profesí detektivem - Sherlock je něco jako neoficiální konzultant, Watson armádní zdravotník -, pohlcuje je vyšetřování paradoxně více než profesionální detektivy z povolání, kteří na to mají papír, ale za rutinérský přístup a menší nadšenectví musejí zákonitě zaplatit přesunem do žánru thrilleru, kde jsou přímými svědky zločinu a ne jen jeho výsledkem v podobě vychladlých mrtvol. Asi se prostě shodneme na tom, že kdyby si měli v Menze vybrat mezi Mulderem a Sherlockem, zvolí Sherlocka. Celou tuhle neokázalost vyšetřovaného ve prospěch vyšetřování, rozuměj thrilleru ve prospěch detektivky, zdvojnásobuje přesun z viktoriánský Anglie do střízlivé a jednotvárné současnosti. Současný Londýn - stejně jako u Conana Doyla - je sice stále záhadné, divoké, nepředvídatelné a nebezpečné místo, ale tvůrci nikdy nezavedou hrdiny do nejšpinavějších a nejnebezpečnějších londýnských čtvrtí, krypt, tunelů a opiových doupat, soustředěném výtažku všech neřestí a hříchů ze všech divů světa, kde lidé, mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně a nevázaně ve stínu Temže zanášené odpadem, jak to provedl Simmons v románu Drood s typologicky obdobnou dvojicí Dickensem a Wilkie Collinsem, který Dickensovi s pátráním po tajuplné a děsivé bytosti umrlčího zjevu z názvu knihy asistuje – v Sherlockovi žádná taková bytost není, protože vlastně nemá ani odkud vzejít. Střídmost kulis ulehčuje oběma pánům také dost výrazně práci. Jednak proto, že detektiv odečítá všechny informace z okolí (detektiv není žádný zasněný romantik, jak bychom ho snad chtěli vidět, ale normální pozitivista, jdoucí po povrchu a faktech), druhak z toho důvodu, že z příliš velkého bordelu by detektiv nic kloudného nevykoukal a spíše by se octl v nezáviděníhodné roli pixelhuntingujícího hrdiny ze starých dobrých point-and-click adventur, kde nezbývalo než zběsile posouvat myši po obrazovce za účelem nalezení nějakého hodně malého/skrytého předmětu. Snad navrhnout kompletně steampunkovej háv, ale to by bylo asi příliš drahý, a zas vyloženě hightech gadgety ozvláštňující prostředí novým pohledem si tvůrci dovolit nemohli, protože Sherlock je spíš matfyz-ák než čvut-ák, čímž míním, že onu dobovou osvíceneckou posedlost k přírodovědeckým objevům a expertízám, dnes reaktualizovanou nástupem digitálních možností v pseudovědeckých forenzních CSI fikcích, si nakonec odbývá hlavně ve své hlavě. Stejně jako divák. Čímž samozřejmě nikoho nenavádím k tomu, aby zůstal sedět s rukama v klíně a nevžil se víc do role sadou Malý chemik. () (méně) (více)