That's What I Am

Od dob Freaks & Geeks se doposud nepodařila tak čistá dramedy ze školního prostředí. Ano, máme tu realistický Entre les murs, máme tu i depresivní Detachment a ano, máme tu šílené prcičkovské komedie. Ale That's What I Am je přesně ten subžánr, který na filmovém poli dost chybí. Nesnaží se o žádnou stylizaci, nemá divnou hlavní postavu (s psychickou poruchou,..) a ni se nesnaží zaměřovat na jednu specifickou věc. Je to pohled na školu jako celek a co víc, je to upřímný (přirozeně trochu americky zidealizovaný) příběh vyprávěný z pohledu mladého teenagera. Film obsahuje přesně ty správné ingredience, aby bylo vidět, že scénáristé ví, o čem píší, ale zároveň nezapomněli na mladickou rozvernost a nadhled. Řeší nepříjemné (netolerance, šikana) i příjemné (první láska) otázky velmi lidským, jednoduchým, ale pravdivým způsobem. Krom toho tvůrci nezapomínají na různé drobnosti okolo, čímž filmů dodávají pocit kompaktnosti. Při sledování podobných filmů jsem rád, že si můžu říkat filmový nadšenec. That's What I Am. (26.02.2014)

Čekal jsem boj proti předsudkům, kdy se učitel, označený za homosexuála, snaží své jméno očistit, potažmo chce svému v okolí vštípit, že nezáleží na tom, kdo si koho bere do postele. V tomto případě se jedná o druhou možnost, ale případ oblíbeného učitele tu je spíše až druhotným motivem. Tím hlavním je ukázka amerického školního prostředí padesátých let, včetně prvních lásek, školních sígrů, outsiderů a podobně. V tom všem se motá hlavní hrdina Andy a snaží si vyjasnit priority. Ed Harris výborný, sympaticky působila i převážná většina dětských hrdinů, ale místy se film až příliš táhl a občas se opakoval. Pozitiva ale převažují, protože se jednalo o celkem milou podívanou, takže 65%. (19.01.2014)

Subžánr dramat ze školního prostředí se silným vnitřním poselstvím má v americké kinematografii své nesporné místo a už v něm také vznikla celá řada silných snímků, film mně dosud utajeného režiséra Michaela Pavoneho aspiruje ovšem zařadit se k těm nejpůsobivějším. Příběh zasazený do 60. let v sobě na malém prostoru kombinuje závažnější momenty (zpravidla obecnějšího charakteru vypovídajících cosi o bolavých místech americké společnosti) a odlehčenější okamžiky spojené s životem školou a dospíváním povinného mladého muže, jehož rastr je mírněn a idealizován blahosklonnou optikou mládí. Ve výsledku jde ale mnohem více o drama, než o komedii. Skvělý herecký výkon podal Ed Harris, který tak překvapivě vybočil ze své obvyklé škatulky drsných mužů různých amerických silových složek. Při jeho sledování jsem si nejednou říkal: Jsem rád divákem, to jsem... ,,Lidská důstojnost + Soucit = Mír" (14.08.2011)

Mám ráda Eda Harrise, na tom by snad nebylo nic tak extrémně špatného. Ale bohužel se díky němu občas nechám zlákat na sledování filmu, o který bych jinak okem nezavadila. Na pořádnou dávku patosu jsem u amerických filmů zvyklá. ale co je moc, to je moc. A k tomu ještě stále a donekonečna v různých variantách omílané řeči o tom pravém americkém snu, za kterým člověk musí jít a tím se splní. Inu Amerika je skutečně země netušených možností. (08.11.2018)

Rozhodně příjemná, indiem trochu šmrncnutá jednohubka, na které mě baví, že přes navenek puberťácky působící prostředí hovoří Pavone k divákovi hodně dospělou formou. Mě to sedlo a to i přes to, že tyhle naivní zápletky s přesahem moc nemusím. Tentokrát ale čtyři, i když trochu odřené. Human dignity + Compassion = Peace (21.07.2011)