Kůže, kterou nosím

Almodóvar je výborný vypravěč a uvědomil si, že kdyby tenhle příběh vyprávěl chronologicky, byl by vlastně obyčejný. Namísto toho si s diváky mistrně pohrál. Antonio Banderas v roli doktora Frankensteina (i když se nejspíš jmenoval trochu jinak) dokazuje, že v Americe přece jen nezapomněl hrát, i když to tam po něm prakticky nikdo nechce. Zcela bravurní je pro mne neznámá Elena Anaya. Mix mezi melodramatem a thrillerem je to opravdu zvláštní, ale za vidění stojí. (16.01.2012)

Už som myslel, že k tomu nikdy nepríde, ale predsa len ma nakoniec Pedro jedným svojim filmom dostal stopercentne na kolená. Nikdy by som nepovedal, ako dokonale bude fungovať jeho povestná "telenovelovosť" v kombinácii s Cronenbergerovskou obsesívnosťou ľudským telom a až Park Chan Wookovskym filozofickým vnímaním pomsty vrátane podobných dejových zvratov. Pedro dokonale zvláda prácu s flashbackmi a tak niet divu, že je Koža najobľúbenejší Tarantinov film za rok 2011. Trochu ma mrzí, že som ho nenavštívil a tak finančne nepodporil aj v kine, zdá sa totiž, že Pedro stráca pomaly dych. Podobná pecka po všetkých stránkach, ako Sympathy for Mr. Vengeance. Najlepší a najoriginálnejší Almodovarov scenár. (25.06.2013)

„Proč mě holíte?“ - „To je dobrá otázka.“ Od Almodóvara jsem snad ani nic normálního nečekal, ale i tak film docela předčil moje očekávání. S postupujícím dějem, s každou další publiku nabídnutou informací, je snímek stále zvrhlejší, ale také zajímavější a napínavější. A z hlediska herectví (hlavní pár) je to opravdová lahůdka. Elena Anaya působí skoro až nadpřirozeně, a co dokáže uhrát jen těma (nádhernýma!) očima, to se nevidí každý den. Ale hlavní hvězdou je určitě Banderasův psychopat. Doktorova fascinace a posedlost „jeho dílem“ a též důvěra a propadnutí v iluzivní představu, to je radost pozorovat. Řada scén je opravdu uhozených, a to s různou intenzitou (na jedné straně vysavač, na druhé třeba vyrovnávání obsahu kufříku). S tím souvisí i černočerný humor, ten bych tu nečekal. A korunuje to zlomyslně useknutý konec (jaké bude přijetí?). Asi budu potřebovat druhou projekci k plnému docenění (hlavně postavy Very), zatím to budou silné 4*. „Už můžu jít?“ - „Kam?“ - „Domů.“ - „Vždyť jsme sotva začali.“ (12.03.2017)

Po Almodovarovskej dávke filmového španielskeho temperamentu musím vysloviť mierne sklamanie. La Piel que habito je po umeleckej stránke vycipkaný film do posledného detailu - príbeh je predkladaný zaujímavým spôsobom tak, že informácie z minulosti a súčasnosti sa k divákovi dostávajú postupne, čím sa vytvára príjemné napätie. Záujem o postavy a dej sa však nedostaví od úvodu (po pravde mi prišiel dosť nudný), ale až v momente, keď sa začína niečo diať (po 30 minútach). Najsilnejšia je vo filme stránka estetická. Keďže je film hlavne o potrebe fyzickej spokojnosti v neprospech psychickej, chlad, fetiš a abnormná obsesia v telesnú dokonalosť vládla celého filmu. Normálne city sú bokom a netreba ich ani hľadať. Aj keď ide o Almodovara, je to dosť kontroverzný a dráždivý filmový kúsok - za to estetický a umelecky vypiplaný. (30.12.2011)

Po pár dnech se mi to rozleželo v hlavě a dám jen 3 hvězdičky. Prostě to ve mně nezanechalo stopu. Almodóvar není režisér pro mě, nikdy mě ničím neoslovil a jeho pojetí filmu mě nudí. Je sice pravda, že tento film nemá vůbec špatnou myšlenku, je fantasticky odehraný, ale nebavil jsem se. Ty dlouhé záběry a nevýrazná hudba...achjo...no Almodóvar no. 65% (04.11.2013)