Kůže, kterou nosím

Film střížený a ušitý přímo na míru, avšak s jednou nevýhodou, že tenhle značkový (Pedro) oblek nepadne každému. Almodóvar se přihlásil o slovo s nečekanou žánrovkou, z které mrazí až do nejspodnější části kůže. Bizardní a proklatě amorální příběh o chaosu, jenž dokáže zachvátit myšlenkovou soustavu v okamžiku, kdy dochází na hroucení vysněného domova. Pak zbývá jen hledání únikového východu v podobě protiútoku - experimentální změny pohlaví proti lidské vůli. Středobodem příběhu je v prvním plánu motiv pomsty a následné zamilovanosti(?) plastického chirurga do svého netradičního výtvoru. Slovy Mirka Procházky se skutečně jedná o "moderní Pygmalion zkřížený s korejským Oldboyem a španělským baletem v punčochových oblecích" s jedním z nejlepších konců - snad jedině Pedro dokáže namíchat emoce a komično v takovém poměru, že člověk odchází z kina s dírou v hlavě. [MFFKV 2011] (02.07.2011)

Pedro Almodóvar, dávno vybouřený rebel, který vystoupal z madridského undergroundu na festivalové výsluní, si dovolil být trochu výstřednější než v posledních filmech, a protentokrát vzal doslovně myšlenku Barbary Creed (z knihy The monstrous-feminine) o ženách coby hororových monstrech. Jak se na postmoderního autora sluší, máloco je jednoznačné a zřejmé, ze všeho nejméně, kdo tenhle multižánrový souboj (s) pohlaví(m) nakonec vyhraje. Kůže, kterou nosím představuje vzorový příklad otevřeného textu. Některé otázky jsou ponechány bez odpovědi, jiné zodpovězené s takovou přímočarostí, že to vyvolává podezření. Od vážných témat voyerismu a sebeidentifikace se odbíhá k přízemním laskominám pro diváky znalé italských giallo filmů (k jejichž vizuální opulentnosti měla Almodóvarova tvorba vždy blízko). Vyprávění je mnohem utlumenější než chování postav a jako celek působí Kůže i díky „jemným“ přechodům mezi scénami radikálně odlišného obsahu a pozvolnému tempu vyprávění překvapivě vyrovnaně a sevřeně, bez prostoru pro skutečně znepokojující obsah. Bohužel i bez prostoru, který by nám umožnil dostat se postavám pod kůži, udělat si jasno v tom, nakolik zaslouženě kdo trpí. Zůstává na nás, koho budeme litovat, což může být součást hry bez jasných pravidel. Ale taky nemusí. 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, FlyBoy, Vančura, Vencisak, tomtomtoma, frbulka (12.10.2012)

Pedro Almodóvar má nesmírný dar, který vyzařuje ve svých obrazech. Námětově geniální. Když jsem připravoval tenhle film pustit, měl jsem podobné pocity jako u filmařské esenci Parfém: Příběh vraha - tajemně neočekávané, po skončení díla naprosto úchvatné. Almodóvarova KŮŽE vnitřně zobrazuje nádhernou poetiku ženského půvabu, podobně jako Tykwerův Parfém. (13.02.2019)

Almodóvar je výborný vypravěč a uvědomil si, že kdyby tenhle příběh vyprávěl chronologicky, byl by vlastně obyčejný. Namísto toho si s diváky mistrně pohrál. Antonio Banderas v roli doktora Frankensteina (i když se nejspíš jmenoval trochu jinak) dokazuje, že v Americe přece jen nezapomněl hrát, i když to tam po něm prakticky nikdo nechce. Zcela bravurní je pro mne neznámá Elena Anaya. Mix mezi melodramatem a thrillerem je to opravdu zvláštní, ale za vidění stojí. (16.01.2012)

Po pár dnech se mi to rozleželo v hlavě a dám jen 3 hvězdičky. Prostě to ve mně nezanechalo stopu. Almodóvar není režisér pro mě, nikdy mě ničím neoslovil a jeho pojetí filmu mě nudí. Je sice pravda, že tento film nemá vůbec špatnou myšlenku, je fantasticky odehraný, ale nebavil jsem se. Ty dlouhé záběry a nevýrazná hudba...achjo...no Almodóvar no. 65% (04.11.2013)