Oddělen

Detachment možná není úplně dokonalý film, ale mně osobně neuvěřitelně padl do noty způsob, jakým je odvypráven. V centru máme podivně ztrápeného učitele, napůl vyhořelého a napůl s tepajícím srdcem zachránce. Film nás častuje velmi působivými scénami, jejichž šokující vyznění ještě podporuje neklidná kamera. V žádné scéně se však nezůstává přehnaně dlouho, jejich pointa bývá často dokreslena až hloubavým proslovem, či nesmírně inteligentním komentářem hlavní postavy a to se mi velice líbí. Film skvěle vykresluje jak těžké je pracovat s problémovými lidmi a snažit se napravit to, co bylo zanedbáno v jejich výchově - většinou to ani nejde... 9/10 (18.01.2015)

Hehe, tohle by měli pouštět v prvním ročníku na pedáku, aby si všichni včas a rychle rozmysleli, chtějí-li vůbec zkoušet povolání učitele vykonávat. Děti jsou parchanti a jejich rodiče kolikrát ještě větší (jak vím z vyprávění, holt učitelská rodina no :-D). Jakkoli je film dobře zahraný a má co říct, hlavní hrdina v podání Adriena Brodyho mi k srdci nepřirostl. (14.12.2012)

Konstantní deprese. Takřka bez špetky něčeho pozitivního. Někdo by se možná mohl ptát, proč někdo takový film natočil, co jím chtěl říct, že je všechno v háji? Ano, chtěl. Oddělen prezentuje stav jedné školy, jejích žáků, učitelů, zároveň ho vztahuje na celé školství, všechny studenty, pedagogy a pak na celou společnost. Nutí diváka k přemýšlení, východisko mu však nedá. Jen malý záblesk naděje. Já osobně mám podobný typ filmů rád, tenhle se může kromě již zmíněného hlubšího významu opřít o výrazného hlavního hrdinu, kterému divák někdy rozumí více, jindy méně a také zajímavou vizuální stránku. Film volí demonstrativní přístup, takže o opravdové realitě tu snad ani nemůže být řeč, ale já osobně s tím problém nemám. Režisér se od Kultu hákového kříže posunul někam jinam, ale s jeho novinkou jsem celkově spokojený, takže to vidím na slušné 4*. (23.02.2013)

Zoufalá zpráva o stavu světa aneb život za časů marketingového holocaustu. Úvahy v obrazech, načmáraných na školní tabuli, pro všechny oběti ztracených hodnot. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese. A inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře... (15.12.2013)

Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejzásadnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní. (02.11.2012)