Horalka

Je dobré vidieť pre zmenu druhú svetovú vojnu čisto očami civilistov (čiže nie vojakov na bojovom poli) a predovšetkým očami tých, ktorí trpeli najviac a to ženami a deťmi. Tí sa nemali ako brániť a navyše museli čeliť nielen hrozbe smrti, ale aj pre ženy a dievčatá ešte väčším ponížením. Na druhú stranu je film Horalka menej výpravný, ako som čakal a jeho dej nie je nijako zvlášť strhujúci a emocionálne silný aj napriek tomu, čo sa v ňom deje. Dilema medzi tromi a štyrmi hviezdami. (27.08.2012)

Jinak než strhující drama se tento snímek snad ani nedá nazvat avšak daleko strhující je herecký výkon mladičké a krásné Sophie Lorenové, která v tomto snímku v pouhých pětadvaceti letech zahrála přetěžkou roli matky, která se snaží se svou dcerou Rossettou přežít válku ve zdraví. Její dcera pro ni znamená víc než vlastní život, avšak válka je neúprosná a tak nejde úplně všemu zabránit. Za zmínku stojí velice netradiční role pro J.P.Belmonda, který tu hraje ve vedlejší roli. Můžeme jen doufat, že se tyto válečné hrůzy nebudou nikdy opakovat, pokud se právě dnes neopakují :-( Film bych nedoporučil na zlepšení nálady a hodně bych ho spojil s filmem Malena, který byl sice úplně jiný, ale dotýkal se stejného tématu. (23.10.2008)

Konečně snímek, který nelíčí pouze utrpení vojáků ve válce (které bylo bez sebemenších pochyb strašné), ale vystihuje každodenní problémy hlavně starých lidí, žen a dětí, kteří zůstali doma na pospas bombardování, okupaci, nedostatku jídla a zkrátka všem zvěrstvům, které byly za války na denním pořádku. Cesta vdovy Cesiry v podání geniální Sophie Lorenové a její dcery Rosetty je líčena opravdu naturalisticky, jak už napovída naturalisticko-existenciální předloha od Moravia. Některým divákům se děj může zdát místy nudný nebo zdlouhavý, ale náročnější divák tento snímek jistě ocení. Já ho ocenila 5* :) (09.11.2009)

Neorealista De Sica stvoril podľa slávnej Moraviovej predlohy nečakane "obyčajnú", ale silnú melodrámu, mozaiku ľudského utrpenia počas vojny. Práve ona neúplná previazanosť a "literárnosť" samotných epizodických udalostí (na knižný pôvod poukazuje mimo iného už dialóg v úvode, prostredníctvom ktorého do rozpoloženia protagonistov zasahuje postava z minulosti, ktorá sa v deji neobjavuje) môže byť braná negatívne, no pojítko v podobe Cesiry a Rosetty ich stmeľuje do jedného príbehu. Paradoxne však svojim výkonom najviac neoslní krásna Sophia Loren, ktorej herecký vklad do Cesiry pôsobí častokrát až prehnane oproti civilnosti filmu, ale prekvapivo všedný intelektuál Belmondo. Príklon k melodráme potom naznačuje aj hudba a tlak na emocionálnu vypätosť v najsilnejších okamihoch. 80% (22.11.2014)

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* (21.04.2022)