Horalka

Asi mám v moc velké paměti literární předlohu (kterou mimochodem ve svém osobním žebříčku řadím vysoko). Místo, kde v knize trnete hnusem, film buď vyvaří tak, že jen nezůčastněně pozorujete osudy dvou žen, nebo ho scénárista zrovna vynechá. Nejvíc mě asi rozladila několikanásobná snaha o milostnou zápletku a taky velké zmírnění neveselého konce. (16.01.2009)

Myslím, že by se filmu hodil lépe anglický název filmu, tedy Dvě ženy.___ Jinak velmi syrový příběh na pozadí konce druhé světové války z prostředí italského venkova, který je ve filmu vykreslen dost přesvědčivě. Se vší chudobou a pokrytectvím. Sophia je výborná, ale nemyslím si, že by to byl oscarový výkon. Ale krása dělá své:-) Belmondovi role uprchlíka- intelektuála naprosto sedla. Nádhera. (23.05.2009)

Již klasické dílo v hlavní roli s vynikající Sophií Loren v období konce druhé světové války v Itálii. Obsah netřeba komentovat. Spíše je zajímavá vedlejší role Michela, kterou ztvárnil Jean-Paul Belmondo, což je zvláštní role nejen pro tohoto výjimečného herce, ale také jako postava ve vlastním filmu. Opravdu zajímavé. (15.06.2008)

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* (21.04.2022)

Ani nevím, zda víc plesat nad Cesiriným ohnivým pragmatismem, nad Micheleho idealismem, v němž se snoubí sen o lepších zítřcích s myškinovským křesťanstvím anebo nad bodrými, patřičně přízemními (ač v horách žijícími) vesničany... Výtečně vymyšlené, natočené i zahrané drama, v němž se tragično mísí se správnou dávkou ironického (hrůzy války neumenšujícího) humoru, často postaveného na konfliktu mezi přízemností jedněch a nadzemskostí druhých, (30.08.2012)