Abraham Lincoln: Lovec upírů

V případě filmu Abraham Lincoln: Lovec upírů nelze než pojednat o filmových žánrech. Ty se dají dělit do dvou skupin. První zahrnuje postavy, lokace či kulisy, čili takový sémantický žánrový slovník společných znaků, která žánr utvářejí, jako třeba vesmírné lodě ve sci-fi nebo kovbojové ve westernu. Druhá skupina zahrnuje oproti tomu spíše emoce, které žánr navozuje, od veselosti přes sklíčenost až po strach. Sémantický přístup zdůrazňuje prostě stavební bloky žánru, zatímco emoční přístup dává přednost strukturám, do nichž jsou tyto bloky poskládané. Po většinu kinematografie bylo vše v nejlepším pořádku. Žánrový slovník totiž odpovídal dané emoci, jinak řečeno tragédie byly tragické a komedie komické. Pak kdosi objevil, že slovník dané emoci vlastně vůbec odpovídat nemusí a že se na tom dá dokonce postavit velký film jako Mash (válka a humor) nebo 2001 (sci-fi a vážnost). Udělat z komedie něco velmi tragického, jak to provedl Chaplin, nebo naopak dodat vážnost brakovým dobrodružným žánrům, kupř. Tenkrát na Západě, je skutečně jednou z cest k velkému filmu. Možná je to dokonce jediná cesta a jiná ani neexistuje. Zádrhel spočívá v tom, že dnešní doba, která doslova nahrává všelijakých žánrovým křížencům, mashupům a crossoverům, jde ještě dále a míchá mezi sebou i různé emoce a různé slovníky. U emocí to je v pořádku. Není problém smíchat třeba tragédii s komedií, na čemž stojí trademark mnohých českých filmů, nebo dokonce extrémní tragédii (horor) s extrémní komedií (výsměch), jak se to přihodilo v Chatě v lesích. Problém nastane, míchají-li se různé žánrové slovníky, příkladem budiž western a sci-fi v Kovbojích a vetřelcích, nebo seriozní historické drama s upírským béčkem v tomto případě. Zvlášť když se míchají 1:1, a nikoliv alespoň v nějakém proporčně vhodném poměru v duchu zlatého řezu, kde by jeden ze slovníků převážil na úkor druhého. Není pak divu, že v takových filmech hlubiny nevkusu a bezradnosti slaví své sváteční okamžiky a že ducha spíš urážejí, než osvěžují. (30.10.2012)

Viem, že Abraham Lincoln bol šestnásty prezident Spojených štátov amerických. Bol to vysoký, vyziabnutý chrt. Rád nosil na hlave príšerný cylinder. Mal trapnú hipsterskú bradu a škaredý bol ako noc. To sú všetko fakty. V roku 2012 sa ma však snažil režisér Timur Bekmambetov presvedčiť o tom, že Abe Lincoln bol aj nebojácny, drsný, nekompromisný zabiják upírov. Tento rodák zo Sovietskeho Zväzu natočil za americké doláre snímok "Abraham Lincoln: Lovec upírov" (Abraham Lincoln: Vampire Hunter). Je to šialená historická fikcia. Akčný vampire horrorový western. Mohol to byť crazy popkornový úlet, keby sa to netvárilo tak zarputilo vážne. ** (14.06.2021)

Timur Bekmambetov ma filmom Wanted príjemne prekvapil a ukázal, že bláznivý štýl, tempo a akcie dokáže zrežírovať. Možno, že to tak nie je úplne pravda. Aspoň v Abrahamovi Lincolnovi ma tak trochu (dosť) sklamal. Dej mi prišiel zaujímavý už od začiatku takže nemôžem povedať, že by som sa nudil. No na druhú stranu herecké obsadenie mi prišlo dosť nevýrazné. Vlastne celý film mi prišiel dosť nevýrazný. Ako keby to nerobil Timur s nadšením a s toľkou energiou ako Wanted. A možno sa mýlim. Možno tento film vyzeral dobre na papieri, ale na plátne tak rozhodne nevyzerá. 55% - 3* (10.11.2012)

Nakonec to nebylo tak zlé jak jsem si po dlouhou dobu dívání na film myslel. První třetina zvláštní, kdy jsem si myslel, že už se to lépe rozjede, druhá třetina trochu výsměch a divné scény, trochu připomínající parodii, zato třetí třetina byla téměř dokonalá. Škoda, že byl film takhle zvláštně rozkouskován, mohla z toho být velká pecka. Celkově je příběh přitažený za uši, dělat rádoby parodie z Abrahama Lincolna, ale beru to s přehledem. Pár akčních kousků tu bylo, hlavně na konci, hudba celkem dobrá, herci příjemní. Akční scény měly zvláštní spomalovačky a efekty - měl jsem z nich rozporuplné pocity. Takže nakonec film hodnotím na 60% = *** (18.10.2012)

Kamenný Abe ve svém washingtonském památníku musel uznale kývat hlavou, jakého z něj udělali frajera a snad to bere i jako omluvu od T.Burtona, že na jeho místo kdysi posadil opici.. Producentské zadání znělo jasně: „Timure B a tak dále, my wanted něco jako tvoje Wanted!“ A Kazach Timur se dal do práce. Nadhled nechal někde v bývalém Sovětském svaze, diváka po čase zahltil otravnou bullet-time akcí, přidal své oblíbené vláčky a mašinky, vyjma D.Coopera použil jako herce jen šedé myši (snad aby jeho jedinečný styl vynikl) a zřejmě až do dna si vychutnal trpkou chuť scénáře, který především v propojení dramatické a akční roviny působí značně bezradně. USA by měly poděkovat tím způsobem, že by Stephen Sommers natočil v Rusku snímek Alexander II. Nikolajevič: Lovec krajně levicových kostějů. U nás by pak šlo za zbylé peníze udělat hradčanské indie Václav Klaus: Lovec kuličkových per, ale to už bychom vlastně opustili žánr fikce.. (18.12.2012)