Nevědomí

Náladotvorná otázky vzbuzující intimní první polovina s výjevy z denní rutiny postapo údržbáře je v ostrém kvalitativním kontrastu s druhou laciné akci poplatnou (hloupě) vysvětlující polovinou. Ta pohříchu ani neví, kdy to celé důstojně ukončit a do té doby sympatickému Cruiseovi klade do cesty emoční scény, ve kterých tradičně selhává čili ho rázem přehrává i to duo GLaDOS/Bob. Druhá půlka je prostě klasický produkt; což se o té první ani při nejhorší vůli říci nedá. Každopádně vizuálně, designově, zvukově i hudebně na výši jako máloco jiného v poslední době. (15.04.2013)

Velkolepá a ne úplně hloupá zápletka, v ní skromný příběh jednoho opraváře a v jeho osudu spousta "středně" nečekaných odhalení a zvratů. Film má zajímavý koncept, drží pěkně pohromadě, i přes možné menší nejasnosti nebije do očí stupiditou a důstojně přednáší plnokrevný sci-fi příběh s potenciálem k zamyšlení ve stylu Duncana Jonese. Omamné postapokalyptické scenerie a celkově vynikající audiovizuál se řadí k velkým plus. Možná občas trošku vyruší přepjaté emocionální zaměření, ale na konci se dočkáme jednoho z nejstylovějších "Fuck you" filmové historie! 8/10 (16.04.2013)

Říkal jsem si, jestli má vůbec neakční syfy šanci dneska uspět. V době, kdy všichni chtějí hektickou akci, o kterou se postarají nějací nerdi u kompu v trikovém studiu, je to téměř hazard. Oblivion může však být důkazem, že i se skromnou akcí a pozvolným vyprávěním příběhu to jde. Vše se odvíjí od okamžiku, kdy si Krujz uvědomí, že by radši píchal soudružku Rusákovou, než tu svou upjatou operátorku a problém byl na střeše (obrazně řečeno - problém byl totiž všude, v posteli, na stole, v knihovně, ale i třeba v bazénku). Jako vždy... To ani nemusí být syfy. Přes zdánlivě triviální zápletku se ale dostáváme k jádru věci a brzy samozřejmě zjistíme, že nic není tak přímočaře jednoduché. S každou další minutou lze pak konstatovat, že se tvůrci pořád drží vytyčené cesty a ani jednou nevypadnou ze své role. Bez použití laciných efektů a scenáristických berliček se prokoušou k pompéznímu finále. Přesto ale se jedná o takové to čisté hard core syfy bez pestrobarevných obřích robotů nebo hemživých xenomorfů či "shieldem" plného přihřátých mutantů a to se cení. Postapokalyptická vize Země je naprosto úžasně ztvárněná. A velké plus je ještě za ukázku způsobu, jak jednoduše zaútočit na planetu Zemi. Prostě zničíte Měsíc. Jednoduché, dokonalé a pro Zemi naprosto devastující. Nashle v příštím životě. (21.04.2013)

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)

Nejzajímavější nápady z těch nejlepších vědeckofantastických filmů promixované jako ovocný koktejl od Mangaloo. Cruise tu hraje lidskou verzi Wall-eho, ale díky hojnému počtu vývojových posunů je z něj pak ten největší šéf na planetě. Z hereckého ansáblu ještě stojí za zmínku (kromě Morgana, ten nikdy nezklame) neokoukaná Andrea Riseborough, scénou v bazénu si mě získala. Olinka tu paradoxně není tak in. Ale to co dělá z NEVĚDOMÍ unikátní podívanou je vizuální stránka. Z hlediska designu je vše neokoukané, má to správně mohutný rozsah a závěrečný výlet, kombinovaný se vzpomínkou na to, jak to všechno začalo, je něco tak audiovizuálně/sci-fisticky dokonalého (chci ať Kosinski natočí Setkání s Rámou, nebo něco od Asimova), že jsem tomu měl chuť napálit pátou hvězdu. Trošičku zamrzí, že hudba od M83 není taková pecka jak se čekalo. Hodně připomíná TDK a TRONA, i když v konkurenci jde pořád o víc než solidní standart. P.S: V největším sále v kině jsem seděl úplně sám = no interference. :) (23.04.2013)