Australská apokalypsa

Nejsem fyzik, takže netuším, co způsobí to a jindy zase tohle...ale můžu říct, že tenhle film mě udržel ve stálém napětí...a to ne každý film umí...přežijí a nebo ne? Hledání východiska občas vypadá jak honba kočky na myš...ale i tak bych mu dal šanci...tady uvidíte, že ty co mají moc něco udělat, čekají na důkazy, a nedělají zatím nic...pak už ale bývá pozdě... (23.10.2011)

Katastrofický film a to doslova! Tragické efekty a to hlavně mrazivé mlhy. Většina lidí do doby co jí nevidí na vlastní oči, div si nejdou zaplavat do bazénu. A hrdinský čin "dojedu ti pro inzulín, venku je jen -45ºC" nechám čekat celý svět a vše svěřím mezi tím ufňukané 16tileté puberťačky", byla poslední tečka, před vypnutím filmu. (15.12.2013)

Je to sice námet vycucaný s filmu "Deň potom" ,Michael Shnanks sa tiež nápadne podobá Dennisovi Quaidovi,ale napočudovanie to nebolo vôbec také zlé ako sa to tu hodnotí.Ľudia ja neviem čo by ste cheli?Na nedeľu doobeda pri šúpaní zemiakov vynikajúca vec.Je to samzrejme tak maximalne za 3*,ale jednu prihadzujem natruc zlému hodnoteniu ktoré tu film má. (27.01.2013)

Typické schéma těchto béčkových katastrofických filmů. Aby se dala zpět dohromady rozvádějící se rodinka, musí nejdřív přírodní katastrofou zhebnout tisícovky lidí.... Jinak to schéma - katastrofa, jediný vědec ví, jak na to, ostatní jsou blbci, rodinné vztahy, kecy kecy kecy, zkušený veterán nevěří mladému vědci, ale nakonec mu dá za pravdu, kecy kecy, vše dobře dopadne - tedy pro ty tisícovky mrtvých ne. Ale domy se hned zbaví námrazy a dokonce ihned vypukne jaro... Logické nesmysly. Jen docela ucházející triky, na béčkovou produkci, i když na Carpenterovu Mlhu to nemá ani náhodou. (24.11.2011)

Film o ozónové díře, kterou fučí na Austrálii holomráz z vesmíru, je určen primárně těm, kterým dírou v lebce fučí na šedou kůru freony s polétavým prachem. Mínus devadesátistupňový opar, který během vteřiny zdarma kryonizuje každého účelového figuranta v dosahu, mě utvrdil, jaké jsem to měl z pekla štěstí při poslední návštěvě Polária. Tři minuty jen v plavkách v mínus stošedesáti způsobily pouze to, že jsem pár minut nemohl najít své jindy pěticentimetrové! hovado, což mě vede k přesvědčení, že jsem asi teplejší než průměrný Australan. Partička místních teoretických fyziků a fucktografických hnidopichů nadarmo nešetří superlativy, avšak mě nezbývá, než si přes ten otvor po lobotomii narazit kšiltovku s konstatováním, že jsem se pobavil více, než například při celém Opus Dei paní Rohlíkové. (29.08.2011)