Bitva o Černobyl

Velmi autentický a silný dokument, který přináší rozhovory s těmi, kdo přežili, těmi, kdo byli tehdy u moci a ukazuje, že sověti nebyli jedinými, kdo mlčel v době, kdy lidé potřebovali být informováni a že vlastně dodnes žijeme ve světě, který je touto katastrofou ovlivněn. Bohužel ale ne tak, jak by ovlivněn být mohl, protože zdaleka ne všichni se z této hrůzy poučili a stále je svět plný jaderných hlavic několikanásobně silnějších, které jen čekají, než někdo zmáčkne ono pověstné červené tlačítko... (26.12.2011)

Jaderná katastrofa, která ovlivnila celou Evropu. Přesto se nikdo nepoučil a jaderné elektrárny či zbrojení pokračuje. Kompletní dokument u události, na které pracovalo 500 tisíc lidí. Zdravotní a ekonomické následky nevyčíslitelné, na vše ostatní máte Eurocard-Mastercard. Za český dabing bych trhal autorům nehty. Hrozné amatérské hlasy. (06.04.2011)

Výbuch reaktoru v Černobylu nebyl výbuch nukleární (jako jaderná bomba), ale šlo o výbuch klasický. První výbuch způsobil přetlak v uzavřeném prostoru a druhý rozžhavený grafit a vodík. Odčerpáním vody ze zásobníku pod reaktorem se zabránilo výbuchu, který by srovnal 320 km vzdálený Minsk se zemí a Evropa by se stala neobyvatelnou.. Na střeše elektrárny byla úroveň záření 12.000 rentgenů za hodinu (lidé se při odklízení střídali po 40 vteřinách, ale při takových hodnotách radiace tam neměli vůbec být). Evakuoval se prostor o rozloze 300.000 hektarů a jednalo se o 130.000 lidí. Na likvidaci havárie se podílelo 100.000 vojáků a 400.000 civilistů. Železobetonový sarkofág čtvrtého reaktoru byl postaven za 7 měsíců po výbuchu a stál 18 miliard rublů (rubl se rovnal USD). 3000 lidí pracuje na jeho údržbě. V Černobylu je 100 kg plutonia. 1 mikrogram pro člověka představuje smrtelnou dávku. Poločas rozpadu plutonia je 245.000 let. Dne 15. prosince 2000 byl odstaven poslední reaktor elektrárny. Nový sarkofág (cena 1,55 miliard eur) bude sférická struktura vysoká 105 metrů, dlouhá 150 metrů a široká 260 metrů, která bude vybudována mimo areál a potom nasazena na stávající sarkofág a spojena se základy. (10.06.2012)

Naskočil jsem zhruba do poslední půlhodinky, ale vím o co tam šlo. Prostě půl milionů Rusko-Ukrajinských vojáků, zdravotníků, horníků a civilistů proti radioaktivitě. Z dokumentu jsem pocítil úplnou beznaděj. Bylo to tak hmatatelné, obzvlášť kolik tam položilo život těch pracovníků a zbytek má trvalé následky. Tok problémů neustával a tak všechno padalo na bedra místních dříčů. Zejména vystavení těch bagrů, vyhazování nebezpečného odpadu ze střech, kde bylo ozařování fakt silné a přesto nakonec z větší části dosáhli úspěchu. Pramálo peněz, pouhá Rudá vlajka po výhře, myslím si, že ani peníze a ani úcta jim, není schopná formulovat "dík" těm, co obětovali sebe samé pro záchranu nejen celé Evropy. Masakr. (27.02.2015)

Nikdy jsem příliš nepátral po příčinách, proč před pětadvaceti lety rostly strýčkovi z Užgorodu na zahradě metrové okurky, z lesa nosil hřiby s klobouky velkými jako kola od Avie a jeho dvouhlavé telátko smutně mžouralo svýma pěti očima. Teď jsem oprášil polozapomenutý dokument o Černobylu a musím konstatovat, že je vynikající. Sice se nepídí po příčinách, o to více informuje o důsledcích lapálie, kolem které soudruzi v Sovětském svazu tehdy tak obratně mlžili. Na působivosti přidají původní retrozáběry a výpovědi všech pěti chlapíků, kteří z té půlmilionové armády likvidátorů přežili, protože mají z ozáření pouze rakovinu. Jen ten Gorbačov tak alibisticky žvaní, až se mu z toho roztéká skvrna na pleši. (26.09.2012)