Prci, prci, prcičky: Školní sraz

Chválit je dobré, ale přechvalovat není na místě.. Přesto čtyři hvězdy nechám. Může za to z velké míry nostalgie a i třeba fakt, jak moc se nepovedla další láska mého dospívání (pokračování Cravenova Vřískotu). Nostalgie nicméně neznamená nuda. Čtyřka umně prodává sama sebe. Úroveň humoru pokračuje tam, kde skončila (na můj vkus už slabší) trojka, dvojice režisérů z pochopitelných důvodů ignoruje parazity, které se na trilogii chtěli jenom napakovat (nabídli navíc jen Jimova otce a několik silikonových děvek). Těmhle třicátníkům už vyjma Stiflera dávno nejde o zasunutí, pohled na ňadra nějaké osmnáctky ale neurazí nikoho z přítomných. Nikdo ani příliš nebude protestovat při trapasech, které se hrdinům opakovaně dějí. Stará parta tak má už sice trochu jiné priority, ale pořád jim to šlape. Stifler je kancelářský podržtaška, Oz je sportovní televizní hvězda, Jim si užívá rodinného života, Kevin zrovna tak (jen s trochu podpantoflákovským nádechem) a Finch (hlas má jak Clive Owen) je světoběžník a rozumbrada par excellence. Vzpomínají na konkrétní situace, nejlepší gagy vypadávají z toho, co známe a z toho, jaké vztahy, křivdy a neduhy mezi hrdiny roky panují. Je ale nutno podotknout, že vládne hlavně Stifler. Seann William Scott moc dobře ví, že „lepší“ roli mít už nikdy nebude a jeho kreace a hlášky jsou trefou do černého. Přesto film na některých místech zbytečně ubírá na tempu (krátit se mělo určitě), něco už je moc na sílu a hlavně snaha nacpat a dohrát všechny dějové linky a i krátkými camei na nikoho nezapomenout, je už trochu navíc. Přesto tvůrci nejsou žádní fachmani, co si přečtou zadání a jdou rýsovat přesně podle předchozích třech úspěšných dílech.. což je docela pozitivní šok!! (19.07.2012)

"WHEN I WANNA SHOP ONLINE AND I START TYPING AMAZON, AMAZINGCOLLEGESLUTS.COM POPS UP..." -------- Stretávka chutí rozhodne najlepšie, pokiaľ je divák skalným fanúšikom prvých troch dielov série a zvyšné spin-off filmy neberie ako (nutné) zlo, ale skôr ako nevyhnutný a prirodzený vývoj a smerovanie, a o to viac zachutí, ak ich má aj napriek dosť kolísavej kvalite rád. Bonusovým bodom zohrávajúcim najdôležitejšiu úlohu v "precítení" Stretávky je nostalgia a pohľad späť na zidealizovanú minulosť v porovnaní s nie tak prívetivou prítomnosťou plnou zmien nedobrovoľných, neodvrátiteľných, čo je svojim spôsobom aj alfou a omegou tohto filmu. Skĺbiť všetky tieto faktory v plnom rozsahu znamená len jedno – že Reunion je potom istým spôsobom dokonalým filmom. Generácia odchovaná a reprezentovaná cez Animal House nepochopí, generácia z čias blízkych Projektu X možno pochopí, no generácia vyrastajúca a reprezentovaná, ale aj síce nevyrastajúca, no vzhliadajúca k sérii American Pie (prípadne Road Trip či NATM), pochopí a precíti kompletne. Tak, ako zrejme tvorcovia mienili. --- (29.5.2022) Dvojhodinové lamentovanie nad prítomnosťou s neskrotnou túžbou vrátiť spať staré časy a konečným uvedomením, že ide o nemožnú vec. Za mňa najkrajší filmový nostalgický pohľad na minulosť. --- ♪♫ / ♪♫ (x / x) (x) (x) (x) (x / x / x / x / x / x / x / x) (10.9.2017) (21.2.2021) (26.10.2021) (29.5.2022) - "I think one of those guys was Kara's babysitter. You know, the one that looked like Adam Sandler." (22.02.2021)

Bravo! Skvělé titulky a perfektní úvodní půl hodina, kdy se do druhé poloviny filmu dostáváme v plné síle. Velký návrat, bez zbytečného klišé jako v předchozích dílech (hall repeat) s teens úchylárnama (kromě klasických scén Stiflera, ty mu odpouštím), akcích v plném proudu (každá druhá slečna s modelingu) a děckých výlevů s alkoholem (opilé děti alias Spolek Beta, nebo Nahá míle). Ke konci jde spíše o "americký sen" velkých návratů prvních lásek, ale mělo to své kouzlo. Přikláním se k známkování jako u prvního dílu a dávám 4* hvězdičky, beru to jako první díl: prvotina a velká teens klasika v tomhle žánru a poslední díl: výborné zakončení. Skvěle pobaví i scéna v závěrečných titulcích. Stifler's my man, who*es ! (17.07.2012)

Včera jsem si rekapituloval filmový rok 2012 a zjistil jsem, že jsem se u filmů tohoto data moc nenasmál. Zapátral jsem tedy a narazil na staronovou klasiku...s velmi slušným hodnocením.Výsledek? Zasmál jsem, to jo. Ale...vzhledem k tomu, že jsem úplně první, mimochodem skvělej a nejlepší díl, ohodnotil čtyřma, výš než na tři jít nemůžu (btw. nechápu ani zdejší hodnocení, asi nějaký paradox). Ti lidi vypadají úplně stejně - Kevin až moc, tak si nechal nalepit arabáčskej plnovous, dělají stejně dobrý vtipy, ale opět se film nevyvaroval trokům americké trapnosti, kterou mu odpustit nemůžu. Na tu bídu kolem dobrý, ale když žánr musí zachraňovat vyčpělina jako Prcičky, tak jsem rád, že na komedie čumím jen zřídka. Všimli jste si, že Eddie Kaye Thomas aka Finch má některé grimasy a hlavně hlas úplně jako Nicholas Cage? :) 69% (01.01.2013)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)