Muž odnikud

Korejskou středněproudou kinematografii nejlépe vystihují dvě hesla: "krev" a "slzy". Přes místy na evrposké i na americké poměry přemrštěnou emocionalitu a pateticky přepjaté scény je Ajeossi nadprůměrně a svěže zvládnutá žánrová hra, jež se v tvůrčím přístupu podobá řekněme takovému Taken Pierra Morela: silný hrdina, který je jen zdánlivým outsiderem zachraňuje mladou dívku ze spárů obchodníků s bílým masem/lidskými orgány. To vše výborně zarámované gradací a netuctově působícími surovými akčními scénami. Emocionální exploatace je do velké míry otázkou stylu. Korejské publikum má zřejmě v tomto smyslu potřebu silnějších katalizátorů, podobně jako mají třeba Američané potřebu nad ostatní poměry poněkud silnějších a větších aut. (05.12.2011)

Slavný jihokorejský tvůrce Ki-duk Kim na filmařinu, zdá se, zanevřel a Chan-wook Park (OldBoy, Žízeň) s Jun-ho Bongem (Mutant, Matka) zase excelovali loni a tento rok nic nenatočili, ale i tak v národní kinematografii nebyla pro rok 2010 nouze o kvalitní díla. Samotného Parka zastoupil Jeonh-beom Lee s výtečným filmem Viděl jsem ďábla – viz níže v článku – a právě The Man From Nowhere Jeong-beom Leea spolu s ním tvoří duo nejintenzivnějších a nejpůsobivějších jihokorejských filmů tohoto roku. Příběh o tom, jak to dopadne, když podsvětí provozující černý obchod s lidskými orgány proti sobě poštve člověka, který „žije jen pro dnešek“ a čirou náhodou je speciálně vycvičeným strojem na zabíjení, není nijak zvlášť komplikovaný a víceméně opisuje důvěrně známou šablonu, avšak emocionální linie příběhu je natolik silná, že by jakékoliv sofistikovanější hrátky s žánrovými předpoklady byly akorát na obtíž a zbytečně by odváděly divákovu pozornost od samotného jádra filmu. Tím je postupně gradující vyprávění přímočarého děje, který od pomalého úvodu neustále nabírá na intenzitě, aby v závěru doslova explodoval v katarzi formou – světe div se – neskutečně brutální a zároveň i emocionálně vyhrocené akční sekvence. Melancholický hudební podkres v kombinaci s roztřesenou ruční kamerou fungující v naprosté harmonii s precizní choreografií vyústil v jednu z nejlépe natočených a nejintenzivnějších scén tohoto roku, která je jasným důkazem toho, že Korejci dokážou na rozdíl od na pouhý efekt hrajících západních tvůrců obdařit akční sekvenci plnohodnotnou emocionální rovinou a z krvavých soubojů na nože a přestřelek vykřesat něco až dojemného. Bin Won v titulní roli tragického hrdiny si navíc se svým úsporným herectvím v ničem nezadá s léty prověřeným Byeong-heon Leem a já doufám, že si v dohledné době spolu zahrají v jednom filmu…klidně opět pod režijním dohledem Jeong-beom Leea, kterého po zhlédnutí The Man From Nowhere řadím mezi jihokorejskou filmovou smetánku. (28.12.2010)

No, před filmem bych fakt neřekl, že takhle profárané téma mě vezme naplno. Chycen jsem byl už od chvíle, kdy desetileté děcko pronáší myšlenky o trapnosti, kolem dvacáté minuty. Trochu moc moudré na její věk, nicméně... jo. No a když se pak začalo dít nahánění zlosynů, radoval jsem se, že se naštěstí úpadek korejské filmařiny nekoná. Právě díky ní se totiž podání tohoto, jak píšu, profáraného tématu, liší od tuctovek... (04.01.2012)

Moji šikmookí obľúbenci ma opäť poctili najvyššou kvalitou. Keď sa chytí scenára niekto, kto má väčší zmysel pre príbeh, ako len bezhlavé strieľanie zo samopalu, keď sa samotný casting vydarí viac ako na podaktorých Miss, keď akčnosť scén okato neprekročí reálnosť situácie (bude zrejme lepšie podobné scény "nepitvať", lebo predsa len - jedna na 100??), potom z toho zíde počin, pri ktorom sa divák nijak nenudí, užíva si ho, doslovne fandí hlavnému hrdinovi aby naplnil svoje ciele. Napriek tomu, že sa skutočne jedná o vysokú kvalitu prevedenia, scenár či herecké výkony, čakal som v skorší nástup k vybavovaniu si účtov, či v samom závere väčší nárez pri zosnovaní pomsty. Každopádne, výborný thriller na milióntu variantu: "oko za oko, zub za zub" (17.05.2016)

Už od úvodných titulkov mi bolo jasné, že to nebude film pre mňa. A ani nebol. Zúfalo som dve hodiny hľadal niečo, čo by som už niekedy predtým vo filmoch podobného typu nevidel. Nenašiel som. Medzitým som sa snažil odhadnúť, či ázijské vyvražďovačky sú surovejšie a vynaliezavejšie, ako tie európske a americké a ako je to so sentimentom v nich. Zakrátko ma hľadanie diferencií prestalo baviť a potešilo ma iba to, že všetko dobre dopadlo. Tak to má byť v dobrom filme. Veď som sa aj za ten zážitok odvďačil celými dvoma hviezdičkami. (16.11.2018)