Muž odnikud

Příběh sám o sobě je vlastně docela pitomý, ale jihokorejské filmy mají tu výhodu, že vzhledem k k jiné mentalitě lidí i filmových tvůrců, působí na nás trochu exoticky, originálně a tím pádem jsem si Ajeossi užil více než kdyby to bylo podle hollywoodské šablony. Ano, vím, že to trochu krátkozraké a kdybych měl nasledováno více podobných asijských filmů, šel bych s hodnocením asi dolů... ale nemám, takže 4*. (15.09.2011)

Lidé, co žijí zítřkem, nemají šanci proti člověku, co žije dneškem.. Není pochyb, že na rozdíl od americké, či evropské kinematografie umí Asijci kromě navození specifické noirové atmosféry i „prodej“ motivace hlavního hrdiny prahnoucího po pomstě, či něčí záchraně, nicméně u konce „cry me a river a začas si založíme nehtové studio“ se znova ukázalo, že práce s emocemi je hrozně tenký led, který ne každého udrží. Proti akčnímu aspektu Ajeossi však nemám sebemenších námitek. Kdo by řekl, že ten mladík, co má 30 kilo i s klíči od zastavárny, dokáže tak lehce způsobovat protivníkům fraktury, průstřely a více bodných ran, než měl Ježíš na dřevěném římském odpočívadle? Jestli však mám na parapetu volit mezi fíkusem a kaktusem, volím fíkus.. (15.05.2014)

Přijde vám to jako po dlouhé době tak trochu jiný film, ale záleží, jak moc si stojíte se znalostí jihokorejské filmové produkce. Pro naprostého analfabeta této problematiky to byl skvělý filmový zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Rozhodně hodno doporučení. Celý film i tolik proklamovaná poslední půlhodina. (05.10.2011)

Korejskou středněproudou kinematografii nejlépe vystihují dvě hesla: "krev" a "slzy". Přes místy na evrposké i na americké poměry přemrštěnou emocionalitu a pateticky přepjaté scény je Ajeossi nadprůměrně a svěže zvládnutá žánrová hra, jež se v tvůrčím přístupu podobá řekněme takovému Taken Pierra Morela: silný hrdina, který je jen zdánlivým outsiderem zachraňuje mladou dívku ze spárů obchodníků s bílým masem/lidskými orgány. To vše výborně zarámované gradací a netuctově působícími surovými akčními scénami. Emocionální exploatace je do velké míry otázkou stylu. Korejské publikum má zřejmě v tomto smyslu potřebu silnějších katalizátorů, podobně jako mají třeba Američané potřebu nad ostatní poměry poněkud silnějších a větších aut. (05.12.2011)

Také ázijské 96 hodín. No bol som prekvapený, ako ma to vzhľadom na môj vlažný záujem o kórejskú kinematografiu bavilo. Prvá polovica bola síce menej záživná - dejová linka upadla do typického kórejského chaosu a zmätku, pričom sa samozrejme nezabudlo ani na hodnú dávku patetickej, ba priam až smiešne naivnej melodrámy, no na druhú stranu sa mi páčilo, že to malo spád a že smerom ku koncu snímku atmosféra a napätie spolu pekne gradovali, čo sa prejavilo v super lahôdkovom akčnom finále plnom špičkovej bojovej choreografie. Aj Liam Neeson by závidel. Vďaka záveru sa preto prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 (25.11.2017)