Staré pověsti české

Staré pověsti české v loutkovém provedení Jiřího Trnky jsou poetickou symfonií. A nejde tu ani o označení národní klenot či hrdost, nakonec každý může mít jiný vkus vnímání. Ani nezáleží na tom, zda jsou z dnešního názoru dvacátého prvního století animační techniky překonané. Jistě, počítače nabízejí efektivnější možnosti, ale již neumí nahradit poetickou duši. A mě jde o tu poezii, což nejsou verše, ale hodnoty (samozřejmě nezávislé na materialismu nebo puritánství komercialismu), přijímání a vnímání života. A z pohledu poezie je Trnkovo zpracování Starých pověstí českých obdivuhodným, kvetoucím počinem, byť se neubrání vlnkám romantického patosu. Trnka, ve spolupráci s Jiřím Brdečkou, vycházel ze známého knižního titulu Aloise Jiráska, ale i z nejpůvodnějšího pramene české mytologie - Kosmovy kroniky století dvanáctého. Kosmas plnil státnické zadání (obvyklý akt té doby v Evropě) na právní nároky vládnoucí vrstvy, k vytvoření národní kroniky velkolepých hrdinských skutků (antické tradice a inspirace se častokrát vracívají). Devatenácté století při formování nových státních celků a požadavky nově formovaných národů opět kladly důraz na mytologické národní základny, u těch národů,  jež hrdinské zpěvy zatím neměli, je rychle počali sepisovat, ty ostatní literárně upravovat. Kosmas představil mytologii před Boleslavem 10. století, Jirásek ji zliterárnil, Trnka ji v loutkovém vedení vdechl poetické kouzlo od praotce Čecha až k prahu historické doložitelnosti. Vybudoval pomocí poezie slávu, odvahu, ideály romantismu, žíznivé křepčení, lehké uvolnění i válečnou hrůzu (Lucká válka je dechberoucí). Mluveným slovem doprovází Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout, ale nejvýraznější hlasový výkon předvedl Karel Höger. Václav Trojan složil hudební tóny z představ mytologického starověku a z folklóru, Jan Kühn zkušeně řídil svůj dětský sbor, Trnka ohromil svým výtvarným perfekcionismem. Staré pověsti české v loutkovém uvedení podle Trnky jsou lahodnou poezií! (05.07.2021)

Predlohu som nikdy nečítal. Ani Jiráskovu, ani Vančurovu. Českú mytológiu poznám len veľmi zbežne. Prevažne na základe odkazov v iných knihách alebo filmoch. Videl som síce film Kňažná Libuša (r. Constantin Werner, USA/ČR 2008), no miestni znalci ho väčšinovo zvozili ako nepoužiteľný historický prameň. Pokusy o Jiráska skončili vždy fiaskom - nudné rozťahance. Ako cudzinec neznalý predlohy (čo sa tu v komentároch hodnotí ako prekážka pochopenia filmu) som si Trnkov bábkový film skvele užil. Málokedy pateticky burácavá hudba a hlasy tak podmanivo sedia s vyobrazením úsvitu národných dejín. Hoci pokladám praotca Čecha najmä za lenivca, ktorý maximálne vedel vyjsť na oblý minikopec Říp (vrchol jeho turisticko osídľovacieho úsilia) a tam si, unavený jak sviňa, zmyslel, že do konca života chce len lízať med a žrať do prasknutia. A už nikam moc neputovať. Preto povedal, že okolo neho to oplýva medom a mäsom. Tak vznikli Čechy. Kombináciou lenivosti a maškrtnosti. Trnka to samozrejme zasadil do správneho rámca, plného strachu z prírodných strašidiel, súperením poľnohospodárov s baníkmi (dnešný boj developerov a bioezoextrémistov). Zakomponoval mocenské hrátky, premenu matriarchátu v patriarchát, poľovníctvo na diviačiu škodnú, predobraz pardubickej prekážky Taxis (Šemíkov skok), boj s vonkajším ohrozením. Veľké bájoslovné dejové línie skvostne a pritom prirodzene prepojil s bežným životom ľudu. Vystihnuté sú všetky podstatné dobové činnosti. Hneď po ukončení túžba vidieť znovu. Splnená. A kedykoľvek v budúcnosti si opäť film rád strihnem. I doplnený i o nevidených 11 minút, pretože recenzia sa vzťahuje k videnej, alternatívnej 80 minútovej verzii. Prihováram sa za jeho uvedenie na verejnoprávnej českej telke každoročne 28. októbra i 1. januára (vznik Českej republiky). (01.01.2021)

The best of J.Trnka and A.Jirasek. Kdo by neznal ty staré české příběhy pohanského dávnověku o praotci Čechovi, o Bivojovi, o Libuši a Přemyslu Oráčovi, o dívčí válce, o Horymírovi, o Čestmírovi, o bojích s Lučany atd. Navíc tak skvěle namluvené tehdejšími českými hereckými esy. Jako malý kluk jsem je měl strašně moc rád. Titulu se navíc dostalo mezinárodního uznání a především velkého množství festivalových cen. No co prostě naše národní tradice navíc spojená s takovými výtvarníky jako byli M. Aleš a J. Mánes. Určitě jeden z nejlepších loutkových filmů oněch nepopulárních padesátých let, se skvělými koment našich předních národních nebo zasloužilých divadelních umělců. Jiří Trnka Walt Disney Východu jak mu také bylo mnohými kritiky tenkrát přezdíváno. (28.05.2006)

S velkou chutí a očekáváním jsem si pustil Staré pověsti české od Jiřího Trnky, který je po právu uznávaný jako skvělý animovaný tvůrce. Bohužel od začátku jsem se nedokázal naladit s tvůrci na stejnou vlnu. Již od první minuty na mě působil film spíše jako horor, k čemuž dopomohla červená mlha a přepálená hudba. Nečekal jsem milou pohádku, ale tohle bylo moc. Animace samotná je nádherná a muselo to dát neskutečnou práci, za ni bych bez váhání dal maximální hodnocení. Filmu jako celku ovšem nemohu. Mimo nepříjemnou hororovou atmosféru se mi nelíbilo ani skákání v ději. Příběh byl podán v nesourodých vlnách a vyzvednuté bylo jen něco a něco vůbec nebylo zmíněno. Nakonec nechávám tři hvězdy, dílo je to mimořádné a za pozornost jistě stojí. Nicméně k mým oblíbeným se nezařadí a na opakování to spíše nebude. (20.06.2021)

Z tohohle filmu mám vždy hrůzu z hudby a všech těch sborových písní... Celé je to vedené spíše jako loutkový horor, dnes bychom řekli fantasy příběh. Vždy, když ten film vidím, dýchá na mne pochmurnost, skoro depka, těžká nálada a atmosféra. Jistě, do určité míry je to chtěná stylizace, jak zobrazit dávné věky, ale přece jenom někdy je toho trochu moc někdy z toho mám pocit, jako když otevřete hrobku a dýchne na vás chlad věků a marnosti... Je to zkrátka takové těžké, kolosální až monumentální, možná špetička nadhledu a veselejších písní by tomu neškodila. Čímž neříkám, že jde o špatný film, mankote! (16.02.2012)