Laputa: Nebeský zámek

90% - Měl jsem to štěstí, shlédnout tento film v kině. Za mnou sice seděla banda spratků, která svými hlasitými kecy o chuti popcornu a jiných neodkladných věcech všechny rušila... mě ale jen asi deset minut. Přibližně tak dlouho mi trvalo, než jsem se dostal do onoho již známého transu, který u mě Ghibliovky čím dál tím častěji vyvolávají, při kterém přestávám vnímat okolí, a v němž zloba nemá v mém srdci místo. Laputa je po všech stránkách fascinující podívaná, létající scény jsou překrásné, postavy jsou skvěle propracované -jak animací, tak svým jednáním (pirátska mamča Dola vede ligu...), a Hisaishiho hudba z člověka opět vyždíme slzu dojetí navíc. (20.06.2006)

Na Laputě je trochu vidět, že příběh se kroutí všemi směry jenom aby bylo dosaženo těch důležitých vizuálních motivů, přičemž postavy jsou zde obecně trochu papírové. V druhém plánu ovšem vykresluje zajímavý svět jakési nedávnou válkou zplundrované země, která se nebyla schopna ještě společensky zotavit. V pohledech na býlím porostlou krajinu vidíme zarostlé obří krátery po artilérních útocích, země je provrtaná chodbami opuštěných, vytěžených dolů a charakter měst, staveb a infrastruktury napovídá k tomu, že v jeden okamžik docházelo v daném území k monstrózní, skokové industrializaci, jejíž produkty byly zjevně odvedeny někam jinam. Správní složky země jasně napovídají, že zde stále vládne armáda a nikdo se nestará o opuštěné komunity dělníků ponechaných k živoření v opuštěných průmyslových centrech. Mijazaki by v tomhle vykreslení dle svých slov inspirován svojí návštěvou Walesu během hornických stávek, kdy sledoval zchudlé komunity tvrdých mužů a žen bez naděje se bouřící proti arogantní, anonymní státní mašinérii, která jim sebrala všechno, čemu kdy rozuměli. Trochu hořké pak je, že jim ve svém díle může pak nabídnout akorát naději ve formě vzdušného zámku, díky jehož přítomnosti se vládnoucí garnitura zlikviduje ve své přezíravosti a hamounství sama. (11.04.2024)

Ach, jak já závidím Miyazakimu tu jeho fantazii a představivost. Po delší době jsem si od něj zase něco pustila a opět mě dokázal zasněnou, ohromenou a okouzlenou zanechat v jeho Laputě. Tam by byl asi krásný život. Jinak naprosto skvělí byli vzdušní piráti v čele s tetkou, kdy mě Hayo dokázal přesvědčit, že radši k pirátům než k policii. Jsou férovější a mají dobré srdce. Dalších 5* pane Miyazaki:) (15.06.2013)

Avatar Jamesa Camerona sa môže zahrabať pod zem. Žiadne ekologické posolstvá od američanov neberiem, ak sa nenaučia robiť podobné príbehy. Miyazaki znova dokazuje v čom je najlepší. Podľa starých osvedčených receptúr vytvára nový príbeh, nový svet, nové postavičky a nové dobrodružstvo, ktoré ma tak podmanivú atmosféru a čaro, že presahom - myšlienkových aj príbehovým značne prekonáva podobne ladené snímky. Laputa je príbeh o priateľstve o dobrosrdečných pirátoch a o bájnom kráľovstve, ktoré obsahuje nepredstaviteľný poklad o ktorý sa zaujíma armáda. Film, ktorý je krásny práve tím, že jeho hrdinovia sú deti, ktoré vedia rozlišovať medzi dobrom a zlom a ktoré sa neboja zabojovať o to čomu veria. Nevinnosť a ľudská chamtivosť sú v príbehu vyvážené a to je aj jeden z dôvodov prečo príbeh nenudí a je plný neočakávaných zvratov. Nechcem hovoriť, že sa jedná o jednu z najkrajších rozprávok aké som videl, ale rozhodne k tomu nemá ďaleko. (13.08.2011)

Miyazakiho Laputa mě sice neohromila tolik jako jeho dechberoucí "trilogie" (pracovní název) Cesta do fantazie, Zámek v oblacích a Princezna Mononoke, ale i tak jde o vysoce nadprůměrný animovaný film, který stojí vysoko, co se týká kvality. Pro Miyazakiho typický motiv vztahu dívky/ženy a chlapce/muže, z nichž jeden není až zase tak úplně obyčejný člověk, má i zde své místo. Přítomny jsou i úžasné a propracované výjevy, které jsou plné neomezené fantazie. Tentokrát je zde zobrazeno jisté vizionářství - dobývání dokonalého místa, které se zdá být na první pohled nedosažitelné. Film nepostrádá ani vtipnou linii, o kterou se postaraly zejména postavy pirátů v čele s Dorou. Zkrátka opět skvělý filmový zážitek, což není u Miyazakiho nic neobvyklého, nýbrž jde prakticky o samozřejmost. (02.04.2013)