The Whisperer in Darkness

Lovecraftova poviedka "Šepot v tme" z roku 1930 je jednou z najfascinujúcejších symfónií hrôzy, aké boli kedy napísané. Literárne vynaliezavé spracovanie (relevantná časť textu pozostáva zo súboru listov) rozhodne nie je vďačným východiskom pre filmovú adaptáciu. Tvorcovia teda museli vyrozprávať príbeh filmovými prostriedkami, čo sa nezaobišlo bez intervencie niektorých nie celkom lovecraftovských ingrediencií (nechcem spoilerovať, spomeniem len záver, ktorý ako by bol vypadol zo súčasných zlých, no obľúbených záverov). Tam, kde sa film ako-tak drží predlohy, jeho kvalita je priam strhujúca. Ak sa však k slovu dostane "autorský prínos", mágia sa vytráca. Zdá sa, že Lovecraft sa nedá "vylepšiť", buť ho rešpektujem v plnej miere alebo vôbec. Autori proklamovali snahu nakrútiť film spôsobom, akým sa nakrúcalo v čase vzniku predlohy (tj. rané obdobie č-b zvukového filmu). Podarilo sa to na výbornú, otázkou je, čo by spisovateľ povedal na trápnu vizualizáciu toho, čo on sám zvykol popisovať skôr v náznakoch. (14.01.2014)

Černobílá Lovecraftovi sluší! A výborná klasická hudba, která tu připomněla Wagnera, tam zase staré tajuplné filmy. První část je spíše komorní, jako by herci vystupovali na jevišti, pak nastane zlom a s příchodem na farmu stoupá napětí až k epickému finále. Vše se samozřejmě točí okolo Lovecraftových oblíbenců - Prastarých, Příchozích z hvězd, Cthulhu... , kteří mají přežívat v neprobádaných horách, v lůně divoké přírody. Film se drží základní linie povídky, dále ji však rozvíjí a obohacuje (především sabbat je fajnový). Původní povídka nepatří mezi mé nejoblíbenější, přesto jsem ji znovu - pro srovnání - přečetl. Polovina je sestavena z dopisů, v té druhé pak sledujeme cestu hlavního hrdiny na farmu, která není tak dramatická jako ve filmu. Lovecraft se snaží nahnat hrůzu výběrem slov spojených s děsem, popisy ponurých míst (zejména v kosmu) a citací ze svého Necronomiconu. Největší část pak zabírají myšlenkové pochody hlavního hrdiny, což se do filmu dává špatně (stačí připomenout neúspěch většiny filmů podle S.Kinga). Snad i proto jsem byl mile překvapen, jak se tvůrci s literární předlohou poprali. (01.03.2016)

Na Volání Cthulhu jsem obdivoval brilantní preciznost formy, která do nejmenších detailů zdařile napodobila němé horory z 20. let - navíc když to vzniklo na koleně. The Whisperer in Darkness se zase snaží napodobit styl sci-fi hororů z padesátek, ale popravdě mám pocit, že to mu uškodilo snad nejvíc. V nejednom ohledu (úvodní titulky, kostýmy...) je to sice značně připomene, ale ladění celého filmu bohužel ne. Je v tom holt znát, že je to spíš moderní pokus o černobílý film a poznat je to na spousty místech už jen třeba úhly kamery. Ani obsahově to nebylo úplně bez chybičky (ačkoli tam opět dost záleží, jak moc je to věrně předloze), nicméně i přes vše výše vypsané se pořád jedná o dost kvalitní film, který opět udělala jenom parta nadšenců na koleně a opět se jim to povedlo dost zdařile. Samozřejmě to nemá profesionální efekty ani herecké výkony (ačkoli u některých vůbec nebyly špatné), ale to všechno se vzhledem k okolnostem dá plně odpustit. Jinak to totiž má hodně podmanivou atmosféru, dostatečně zajímavý, napínavý a mysteriózní příběh, správný cit pro tempo jednotlivých scén, skvělou kameru a vůbec to působí mnohem profesionálnější, než kdejaká skutečně profesionální (ačkoli někdy spíš jen "profesionální") sci-fi nebo horor... Tudíž mi opět nezbývá nic jiného než před touhle skupinou fanoušků smeknout, jelikož talent určitě mají a stejně jako u Volání Cthulhu chci, aby jim někdo dal dost peněz a oni mohli natočit cokoli co chtějí, protože by to podle mě byla obrovská záležitost... 4* (26.02.2022)

Prijemna stylovka, tvariaca sa ako 50's becko (aj ked vyuziva o dost inu filmovu rec). Je to bohuzial trosku pridlhe a priserky takisto nemuseli byt prisene cgi. Pokojne ich mohli spravit old school ako od Harryhausena. Ale inak mi to spravilo radost. Pri takejto stylizacii som schopny odpustiit vela veci. 8/10 (17.04.2020)

Po středometrážním "Call of Cthulhu" stylizovaném do němého filmu si H.P. Lovecraft Historical Society troufli na celovečerní projekt a ukázali, že když se chce, je možné i za pár šupů a s ochotníky natočit skvělý film. Snímek nese věrné zpracování předlohy a především adekvátně zvolená a důsledně naplňovaná stylizace do padesátkových béčkových sci-fi. Nekoná se zde žádné polopatické odkazování na formu vzorů či jalové karikování; toto je film přesně zapadající do 50. let (s tím, že stejně jako stará béčka může místy působit zdlouhavě). Všichni zúčastnění berou projekt vážně a striktní dramaturgie dělá z filmu kompaktní a vycizelovaný celek. Díky tomu také adekvátně vyzní pozvolný rozpad racionality a pád do ryzího šílenství, což je dramatický oblouk příběhu. (29.06.2011)