Bůh masakru

Já mám docela slabost, když se napíšou exluzivní dialogy, podepíše se pár talentovaných herců, vezme se kamera a udělá se invaze do ateliéru a vznikne film jak víno. Tyhle filmařský maximální minimalismy jasně oddělují umělecké zrno od umělekých plev. Zdejší herecká sestava je rozkošná a každej přidává do kvalitního celku poměrně rovným dílem, ale pokud jde o mě vítězem je Christoph, jeho telefonování mě zabíjelo. Docela by mě zajímalo, jak to vyřešili v Činoherňáku. (10.02.2015)

Delikatesa! V kontexte k ťažkým filmov od Polanskiho som od Carnage očakávala, že pôjde o prepis sofistikovaného a depresívneho filmu "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", ale mýlila som sa. Toto zďaleka nie je tak morbídne a patetické. Na týchto ukecaných komických konverzačkách najviac milujem to, ako dokážu herci svoje postavy precítiť a z prvotnej atmosféry dobrosrdečnosti a falošnej láskavosti im dodať rozmer extrémnej vnútornej nevyrovnanosti a mimoriadneho afektu. A to behom jednej hodiny v jednej miestnosti, sústreďujúcej sa na vyplavovanie vecí, ktoré sú v nich zakorenené a ktoré ich ťažia. Ironické, trefné, absurdné a pekelne zábavné! Ignorácia za scenár v rámci nominácii mi je nejasná. Z hereckých účastníkov potešili všetci - každému sa ušiel nejaký ten scenáristický bonbónik, ktorý ma odrovnal, no vyzdvihnúť musím Christopha Waltza, ktorý je jedným z najlepších hercov súčasnosti a zároveň novodobým De Nirom - kamenný v tvári, sarkastický, odmeraný a jednoducho nenapodobiteľný. Smiala som sa celú hodinu a nemohla prestať. (29.01.2012)

Closer bol sfilmovaná divadelná hra, čiže prežuvaná do filmovej reči. Carnage nie je sfilmovaná divadelná hra, je to divadelná hra, nasnímaná a zostrihaná pre filmové plátno. Divadelní herci nemôžu spoliehať na mimiku v tvári (ktorú diváci z diaľky nevidia) a preto sú odsúdení k prehrávaniu – musia si pomáhať rečou tela a zvýšeným hlasom. Carnage predlohu neprežúva do filmovej reči, a na filmové plátno (v detailoch na tváre) staticky sníma divadelné herectvo. Preto mu niektorí diváci vyčítajú, že ide o zbytočný film. Pre mňa ale z dvoch dôvodov zbytočný nie je: 1. Keby ma aj na onu hru niekto dostal do divadla, sotva by bola k videniu s touto hereckou super-štvorkou. 2. Sledovať túto hereckú super-štvorku s vedomím, že by to Polanskimu s nadšením odohrala aj bez nároku honoráre, je mi diváckou cťou. (28.01.2012)

Samolzřejmě výýýborné, hlavně díky hereckému obsazení. Každopádně o ničem (můžu napsat "o hovně" ?).. :-) ) + k tomu jeden pořádnej blijanec. ALE (!!), úplný závěr filmu je pravda sama. Krásně okázalý účinek alkoholu na ženy vs muže a to, jak "nám je to vlastně všechno u prdele" a "ony jsou prostě hrozný hysterky" ... :-))) Krásná konverzační komedie .... (25.02.2012)

Bravurně napsané, vystavěné i odehrané (u mě kraluje Jodie Foster, v těsném závěsu opět labužnický Christoph Waltz), již dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. K dokonalosti shází jen fakt, že to celé jen klouže po povrchu a ty nejupřímnější pravdy, hluboko ukryté v myslích postav, zůstávají netknuté. Ve snaze rozkrýt na rozličné čtveřici postav (každá s naprosto rozdílným postojem k otázkám genderovým, morálním, víry, životního stylu, manželství, úcty apod.) kus pravdy o nás samých, naší přetvářce a nemilé skutečnosti, kterou se touto přetvářkou snažíme zakrýt, je Carnage spíše na půli cesty než na jejím úspěšném konci. Kdo se bojí Virginie Woolfové? se tedy o své místo bát zatím nemusí. Carnage nikdy nevybočí z lehkovážného ranku činoherní komedie a nikdy neodkryje veškerou špínu za nehty postav, nikdy nenechá své postavy plně vykvést (opilecké monology končí příliš brzy) ani je vážně se pozastavit nad absurditou situace a pojmenovat stav věcí, jak jej skutečně cítí. (29.12.2011)