Nic nás nerozdělí

Na katastrofické filmy se díky dřívějším odstrašujícím zkušenostem ze zásady nedívám a opovrhuju jimi, ale lákadla v podobě Naomi a Ewana mě nakonec přesvědčila. Do očí mě praštila (v pozitivním slova smyslu) překvapivě docela velká uvěřitelnost a syrovost. „Zásah“ byl opravdu skvěle natočen, hlavní hrdinové se po něm nechovali, jako kdyby prošli speciálním výcvikem, a bez pomoci ostatních by to prostě nedali (a Maria jako lékařka se zas nedokázala nějak výrazně zpacifikovat sama, jak to tak v žánrových filmech bývá). A přestože mi chvíli vadilo, že se děj dlouho zaobíral jenom jednou polovinou rodiny, postupně jsem to jenom kvitoval. Jistě, s postupující stopáží film začínal pomalu ale jistě sklouzávat k dojímání, avšak krom jednoho momentu (muž s telefonem) to tvůrci snímku docela ustáli a „slzavé údolí“ nastoupilo až v samotném závěru (a ani ona „náhoda“ diváka tolik neiritovala, protože jí předcházela překvapivě docela dost napínavá sekvence). Proto to budou ode mě nakonec slabší 4*, které jsou z mého pohledu vzhledem k žánru více než nadprůměrným hodnocením. (21.12.2013)

Kam se probůh všichni poděli? To jsem si říkal hned ze začátku, když se bezprostředně po tsunami z vody vynořila výhradně Naomi Watts, její syn a další (příhodně anglicky mluvící) dítě, jinak je hrobové ticho a nikde nikdo. Naštěstí se po čase lidi objeví a mohou rozehrát stereotypní film o přežití. Hezky natočený, ale naprosto nezajímavý. (11.02.2013)

Sugestivně a po technické stránce naprosto perfektně natočené drama, které sice je příběhově tak trochu o ničem (při vší úctě), ale přes to uteče jako voda a nenechá diváka ani vteřinu odpočinout. Některé syrové záběry bych možná raději vidět nemusela (dětailní záběry na dávení krve, prorážení těla různými předměty apod.), ale vím, že šlo režisérovi o maximální autenticitu a jen díky těmto pohledům si dokážu přestavit, jaký neuvěřitelný živel taková tsunami vlna dokáže být a jak z lidí udělá pouhopouhé loutky, se kterými příroda dělá co se jí zachce. Rodina, které se během vteřiny otočí život naruby, malé děti, které se najednou musí postarat sami o sebe a kterým katastrofa mžikem obrátí žebříček hodnot, milující rodiče, kteří by udělali cokoliv za záchranu svých dětí... Mnoho emocí, výborné herecké výkony a dechberoucím způsobem natočený boj o přežití - přes všechna tato superlativa mi stačilo vidět to jednou... 70% (05.05.2014)

Zhlédnuto v kině. Je to zvláštní. The Impossible je neskutečná citová ždímačka, každá scéna je vyhrocenější než ta druhá a přesto mi film prakticky nikdy nepřišel jako kýč či jen levná hra na city. Každá scéna zde má své opodstatnění, každý dialog těm hercům (krom Ewana a Naomi musím vychválit Toma Hollanda a doufám, že z tohohle kluka jednou bude pan herec) věříte a nezáleží na tom, jak velký jste cynik, přece jen jim přejete nějaký lepší konec. Prakticky vše bylo dokonalé, scéna valící se tsunami byla opravdu dech beroucí a hudba dokonale podtrhovala atmosféru. Myslím, že více nemám co říct, snad jen, že (doufám) tímto si Juan Antonio Bayona otevřel dveře do Hollywoodu a já si pro příště jeho jméno budu pamatovat. Drama roku 2012 a možná nejlepší katastrofický film, jaký jsem kdy viděl. (10.01.2013)

Hodně sugestivní podívaná se spoustou emocí, které ovšem Bayona dokázal ukočírovat. Trikově dokonalé .. ve scéně kdy přichází tsunami a pohlcuje vše nepřibité, mě kompletně bolelo celé tělo (no dobře, chřipka tomu trošku napomohla), i když jsem to nebyl já, koho vlna táhla do vnitrozemí a flákala s ním sem tam. (V Thajsku jsem byl pár let po této události a jelikož jsou místní docela lenoši a do většího uklízení se jim moc nechce, tak jsou upomínky na tuhle katastrofu, alespoň na Koh Phi Phi, pořád dost viditelné.) (18.01.2013)