Nic nás nerozdělí

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)

Nečtěte oficiální synopsi!!! Vynikající drama, které neustále zneklidňuje, a to i když se oceán definitivně uklidní. Impossible si rozhodně zaslouží velké plátno, protože když udeří první vlna tsunami, je to neskutečně silné. Intenzivní zážitek podtrhuje nervující hudba ("kvílící" žestě), která připomíná tu ze seriálu Lost na konci většiny epizod. A kdyby to nestačilo, tak mě konečně přešly choutky jet v této divné zimě někam k moři./// *Spoilery* Finále je sice trochu natahované (operace, odlet), ale největší emoce jsem prožila při shledání sourozenců. Bayona velice citlivě natočil příběh, který působí tak neuvěřitelně, že by ho nenapsal ani ten nejhollywoodštější scenárista. Zároveň nezapřel své hororové já, takže váš čeká odlupující se maso z nohy a vůbec velmi zubožená Wattsová, že místy film působí téměř dokumentárně, neboť jak už napsal Sandiego - ruční kamera a maskéři zážitek činí zážitek velmi fyzickým. *Konec spoilerů* Celkově jde o film, kde je happy end bez kýče, napětí (pokud jste nečetli obsah), brilantní dětský herec Tom Holland (většinou jim vypjaté momenty nejdou), epická kamera, decentní i majestátní hudba, věrohodné dialogy, syrová a realistická atmosféra, která je obohacena o jednu výbornou scénu umělečtější rázu ve slow motion (vynoření). Mínusem však je, že vyprávění tvoří jen dvě paralelní linie rozdělené rodiny, a další postavy jen vzdáleně míjíme, aniž bychom poznali jejich osudy... Byť několik mikropříběhů ostatních se ve filmu najde. [Kino] (10.01.2013)

Koncom roku 2004 sa prehnalo Indickým oceánom smrtiace tsunami. Plnou silou zasiahlo aj pobrežie Thajska. Zohynuli tisíce ľudí. Bola to obrovská tragédia. Na základe tejto prírodnej katastrofy natočil v roku 2012 španielsky režisér J.A.Bayona film "Nič nás nerozdelí". Jeho pojatie týchto udalostí a stvárnenie samotného tsunami sa mi zdalo veľmi mdlé. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nefunguje to ani ako dráma a ani ako katastrofický film. Nejdem sa už o tom viacej rozpisovať, radšej si zanôtim starý dobrý tsunami song od bratislavskej Karpiny: Krátko po sviatkoch priniesli médiá správu o veľkom nešťastí. Zemetrasenie vážne postihlo jednu z rekreačných oblastí. Škody údajne budú rozsiahle a bude aj množstvo obetí. Na miesto nešťastia už o niekoľko dní materiálna pomoc odletí. Najzábavnejšia je informácia, vraj nemali systém záchranný. Teraz, keď ich vlna spláchla do mora. Celý svet je zrazu dojatý. To máš, ako keď si podmínuješ dom a zablokuješ všetky východy. A keď barák drbne a všetci ľudia v ňom, tak si z toho zrazu prekvapený. Ide vlna tsunami, ide rovno za nami a vezme nás všetkých so sebou. V slanej vode pláveme, kam, to ešte nevieme. Klesnem na dno tesne za tebou. 10 000, 20 000, 30 000, 200 000 či na mori, či na suchu, či na chrbte, či na bruchu všade ležia samé mŕtvoly. Nestačia ich vyhrabávať, ukladať a opoznávať. Iba jedna myšlienka mi celé noci nedá spávať, ako to len ten náš Pán Boh dovolí. ** (25.05.2020)

Hrát si s fakanama na schovku v posttsunamovém Thajsku může být docela kůl zábava, avšak nesmí se toho pak chytit nějaká otylá, životem zklamaná vdova, co z toho udělá močopudného harlekýna o tklivých trampotách vzorové americké rodiny, která před tím hrála v reklamě na Cornflakesy. Divím se, že hamburgeři po Vlně neprohlásili přírodu za mezinárodního teroristu a CIA nemučí koloušky a zajíčky, aby prozradili, kde se skrývá Matka Gaia, jednička na listu nejhledanějších. Poté by se toho mohla ještě chytit ta zpolitizovaná stvůra Katka Bigellow a ukázat nám, jak je třeba takový medvídek koala odolný proti waterboardingu. Nicméně, Eman MekŘehoř byl naštěstí najat jen jako kulisa, a tak to moc neprasil, Vlna je svěží a pěkně udělaná, a když se jeden povznese nad ten scénář Rosamunde Pilcherové a připraví si ke křeslu kýbl na zvracení patosu, dá se to bez větší újmy dokoukat do konce. (19.01.2013)

No konečně v té záplavě suchých, vykalkulovaných lapačů cen film, kterému zůstalo srdce, takže si ho člověk užije i bez teoretického analyzování. Strašnej doják. Intenzivní, skvěle natočený (scéna tsunami!) a v závěru dojemný jak dlouho nic. Samozřejmě je to občas až moc viditelně upravené pro potřeby filmového scénáře (náhodné hromadné setkání mi tak trochu připomnělo podobně vykonstruovaný telefonát z Arga). Ale co už, když to tak skvěle funguje. (06.01.2013)