Klíč k minulosti

Film, který jsem potřebovala vidět, abych měla důvod pokoušet se být o trochu víc člověkem. Film o lidském svinstvu, které popadne každého, kdo před ním nedokáže utéct, ale i o nezdolné síle. Klíč k minulosti si našel zámek v mém srdci, pořádně se v něm pošťoural, sežvýkal ho, vycucnul z něj krev, přetavil ji do slané vody, která mi samovolně vytékala z očí. No ještě že slzy mají antibakteriální účinky. Takže z tohoto pohledu mohu prohlásit Klíč k minulosti za léčivý film. Slabší a středně citlivé povahy varuji: připravte si před sledováním dostatečnou zásobu kapesníků. (07.08.2011)

První dvě třetiny jsem ani nedýchal, poslední třetina už je zbytečně roztahaná, ale i tak v celkovým kontextu úžasný francouzský film, který prolíná časové linie z druhé světové války a současnosti (cca rok 2009). Kdyby se to povedlo v závěrečné třetině lépe vygradovat, moje srdce by zaplesalo nadšením. Přesto zůstanu vysoko s hodnocením a dám maximum s lehce odřeným ouškem. (09.11.2015)

Výrazně lépe vyprávěný příběh o traumatu z holocaustu než Chlapec v pruhovaném pyžamu. Takový civilní... Krom postav s vlastní životností a uvěřitelnou historií i samotný příběh není jen epizodická hořkokuriozní historka, ale plnokrevná cesta hledání, vnitřní očisty skrze pravdu, vymetení lží i z vlastního života. A navíc očištěná na kost od zbytných elementů, až na pár spíše alegorických, jako je Anna z úvodu. Velmi dobrý dojem. Spoiler ve francouzském názvu je zvláštní. (15.06.2013)

Celkem neznámý film o možná ne až tak známých událostech z Paříže o zatýkání židovského obyvatelstva a jejich následné deportace (viz autentické snímky velodromu na google). Byl nám předložen emočně velmi silný a smutný příběh malé Sarah, která prožila něco tak strašného a krutého, že to ovlivnilo celý její další způsob života. A právě tuto ponurou minulost, týkající se života Sarah se snaží odhalit Julie, novinářka žijící v dnešní době, která si současně musí vyřešit i svúj osobní život. Vůbec mě nerušilo prolínání časových rovin, tudíž chválím pěkné zpracování. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu byla pro mě víc povedenější, druhá polovina se mi zdála trochu rozvleklejší. Jinak je to film, který mně připomíná ještě jiné s ústředními dětskými představiteli z druhé světové války jako např. Člověk bez osudu, nebo Moje matka. Kristin Scott Thomas byla jako vždy výborná a já začínám zjišťovat, že mě francouzská kinematografie začíná víc a víc zajímat. (22.09.2012)

Memento slz. K minulosti s obezřetností překročit práh, vyslyšet „němou historii" v pravý čas. Nelze zapomínat. Po letech zabořit se do rodinných šlépějí, kam směřují životní generace, jež orámovány jsou dějinnými katakombami. Uvědomit si i nalézt snad oproštění. Slovům zátaras, emocí ozval se hlas. Střep v duši hluboko zaklesnut, postihnout ten zbytek sil, co život vykoupil. Ve smrti útěchu, kdo protrpěl. Dej požehnání svobodě, ať chrání nás bez přestání, ať nikdy není churav tento dar. (04.05.2015)