Pan Popper a jeho tučňáci

Napadlo by vás, že byste někdy mohli zdědit živého tučňáka? Pana Poppera by to asi nikdy nenapadlo, jenže to by jeho otec nesměl být poněkud výstřední. A když mu pak díky nedorozumění přijde poštou krabice s dalšími pěti tučňáky, tak už je situace hodně kritická. Chovat šest tučňáků v městském bytě není jen tak, a tak si pan Popper užije hodně radostí i starostí. Jim Carrey jako tučňáčí táta je v tomto filmu prostě úžasný, ale není to on, kdo v tomhle filmu hraje hlavní roli, tučňáci ho totiž dokonale zastiňují a jsou to právě oni, díky komu je tato komedie zábavná, roztomilá a dojemná. Když se tučňácí rodinka vydává za panem Popperem po jeho stopě, když s ním hrají fotbal, když nacvičují tanenčí kreace, když si stavějí hnízda a očekávají vyklubání přírůstků, to všechno jsou nezapomenutelné scénky, které mě dokázaly zaujmout a vtáhnout do děje. A přiznávám, že mi ukáplo i pár slz, a to jak ze smutku, tak i z radosti. Zkrátka u filmů se zvířátky jsem dost citlivý a dokáže mě dojmout sebevětší pitomost, což je má docela velká slabina. Celkově film vnímám jako nadmíru vydařený a rozhodně nezapomenutelný. Uděluji lepší čtyři hvězdy. (19.01.2013)

Aspoň môžem povedať, že tento film má srdce na správnom mieste. A páči sa mi aj trojica Jim Carrey, Carla Gugino a Angela Lansbury. Sú dobrí a vedia film trošku ťahať. Miestami je komédia ale trošku krívajúca. Sem-tam sa človek zasmeje, no inokedy to ide trošku mimo. Nepozrel by som si to znovu, ale oceňujem ale fakt, že tomu aspoň dali dobrú myšlienku. Ale je to proste podobné ako s ostatnými filmami s Jimom Carreym. Ak ho máte radi, tak sa pobavíte a užijete si film fajn. Inak si myslím, že to ale veľká sláva nebude. (25.12.2015)

Ááááá, zase tu máme další z filmů, který neví na co si hrát. Budu rodinný film nebo se u mě pobaví jen děti či dospělí? Kašlat na to, budu to střídat, aby se pobavil každý. A to je právě ten problém. Prvních pět minut vám jasně naznačí, že se hraje na dětskou notu, ale na to se zase řeší existencionální problémy úspěšného workoholika - prodejce nemovitostí, který mimo své peníze nemá nic jiného. Rozvedený a děti se střídají v názorech na to, jestli ho mají rády nebo ne. Do toho mu jeho otec odkáže v závěti dárek - nic jiného než tučňáka poslaného v ledničce obalené krabicí. Film zase spadne do dětského tónu, kdy se digitálnímu tučňákovy daří dělat takové vylomeniny, které by nedokázal ani dospělý, i kdyby se snažil a který se chová, jako by rozuměl lidské řeči a chápal podstatu věcí. Aby jich nebylo málo, tak za pár minut dorazí další várka a to se teprve začnou dít věci. Náhoda tomu totiž chtěla, že v ten samý večer má synek narozeniny a tučnáci se mu tááák líbí. A přece synkovi neodepřete šest tučňáků, i když to nedává smysl... Jo a hraje v tom babička z To je vražda, napsala. Vypadá to, že ještě žije, ano. Nakonec to dobře dopadne, otec se poučí, rodinka se dá dohromady, byznys taky klapne. Alespoň to tak vypadalo, když jsem přeskákal až na konec. Protože na tohle se nedá dívat. Ztráta času. (13.05.2014)

Pre mňa osobné prekvapenie roka. To, čo vyzeralo na neznesiteľnú rodinnú brečku pre najmenších, skončilo ako skvelá zábava so stále bombovým Jimom Carreym. Digitálni tučniaci síce trochu lezú na nervy (mohli častejšie používať živých), no film je veľmi vtipný, občas zahreje pri srdiečku, casting je skvelý (Ophelia Lovibond!) a koniec koncov jedna z najlepších rodinných carreyoviek. (31.12.2011)

Mark Waters bol pre mňa vždy režisérom, ktorý dokázal natočiť rodinnú zábavku, alebo romantickú komédiu, bez toho aby som sa musel hanbiť, že sa mi páčila. Keď už nič iné, vie ako správne zdramatizovať príbeh a mixuje tie správne prvky aby docielil ak nie stotožnenie tak aspoň určité sympatie k hlavným hrdinom. Pan Popper je bohužiaľ len rodinným filmom, ktorý nemá veľa možností ako zabaviť. Iste tučniaci serú, kde sa dá a Carrey hádže ksichty ako keby točil pokračovanie Brúca všemohúceho, ale to je všetko. To že aj tučniaci majú charakter podráža celému filmu nohy a to s celkom jednoduchého dôvodu. Tučniaci majú momenty, kedy vyzerajú ako skutočný. Mohlo sa to spraviť rôznymi inými spôsobmi a dostali by sme netradičný film, ktorý by nemusel byť dobrý, ale ktorý by sa aspoň pokúsil vybočiť. Viem, že toto asi nie je Watersová zásluha, ale priamočiarosť a značná neznesiteľnosť postáv je všadeprítomná. Hlavne preto, lebo Carreyho, Gugino a ostatných poznáme aj s dobrých filmov. Myslím si, že detského diváka sa film týka iba po určitú hranicu - minimálne do momenty, kedy začuje prvú pieseň od Justina Biebera, a dospelý sa môže pokochať minimálne dobrou kamerou a tempom príbehu. Všetko ostatné nestojí za zmienku. Čo je škoda. (22.11.2011)