Top Gun: Maverick

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

Tom Cruise si zaslouží obdiv. Jeho nadšení pro práci a zápal, se kterým do ní jde, jen těžko hledají srovnání. A přináší to výsledky. Kdo jiný by dokázal dát dohromady Top Gun, Star Wars Epizodu IV, Železného Orla 2 a knír osmdesátkového pornoherce, a udělat z toho podívanou skoro tak půvabnou jako Jennifer Connelly, a tak zábavnou, že si začnete ťukat na čelo až když uprostřed "rozhodně ne ruské" pustiny hrdinové (btw Miles Teller tu nějakým kouzlem fakt vypadá jako klon Goose) natrefí na letuschopný Tomcat?:) Děkuji za pozornost, dál už v kratších větách;) Top Gun: Maverick je esencí osmdesátkové nostalgie, a nebýt toho se Žhavými Výstřely hraničícím koncem, byl by klenotem žánru. Ladí tu úplně všechno, motorem jednostopého stroje počínaje a piánem v baru konče. Jediným překvapením snad je, že nový Top Gun není reklamou na nejmodernější emerické stroje, ale na staré dobré Superhornety v modernizované verzi. A je to i celkem logicky vysvětleno, a na nerovném boji mezi "hodnými" letouny čtvrté a "zlými" letouny páté generace stojí prakticky celá zápletka. Opravdu jsem si to užil, a silně zvažuju, jestli nedat pět hvězd. A víte co? Začínalo léto, zábava s kamarády byla, a Jennifer doslova zářila;) Takže pojď mi hop, je to vlastně něco jako vidět ve dvanácti Den Nezávislosti, takže se to může:) 90% (28.12.2023)

Prekvapujúco dobre stvárnenie pokračovania skoro 40 ročnej klasiky. Stíhačkový fetišizmus je prítomný hneď v úvodných titulkoch, rovnako ako zvyšok filmu je natočený s takou ľahkosťou a štýlom, že strhne aj diváka, ktorému inak táto tematika nič nehovorí. Zásluhu na tom bezpochyby majú aj sympatické, príjemne zahrané postavy. Obzvlášť očarujúca Jennifer Connelly dráždi v kinosále nejednu predkožku svojim úsmevom, tak dokonalou riťkou v obtiahnutých rifliach. Záverečná mission impossible pripomínajúca útok na Hviezdu smrti aj tréning Cruisových študentov na ňu sú úplne strhujúcou a audiovizuálne úchvatnou filmárinou. Pri pohľade na zábery z kokpitu i mimo neho, nakrúcané najmodernejšími imaxovými kamerami, nemožno pred Cruisom smeknúť divácky klobúk. (3.8.2022) (02.09.2022)

Nevysvětlitelný úkaz v podobě filmu, který žánr neposouvá dopředu, herecky nevyčnívá, hudebně se opakuje a vizuálně cituje desítky let starý originál jedna k jedné - a kritici, diváci, děti i dědové svorně pokyvují hlavami a horko těžko ze sebe soukají, že právě viděli film roku. Poctivá akce, kdy ze stíhaček hmatatelně odletují šroubky a kape olej, stokrát viděná klišé, která zacloumají s každou emocí a esence osmdesátek vybraná až na dřeň přesto v každé minutě funguje ještě o dvě třídy lépe než v onom šestaosmdesátém. Maverick je opak fanservisu, protože nás vrací k fandomu, který má většina ráda jen s nadsázkou a málokdo by ho zařadil mezi svoje nejoblíbenější. A přesto nás drtí steskem po časech, které jsme neprožili, nutí nás melancholicky posedávat nad osudy, které jsme tři dekády neznali a my poctivě jdeme libovolným směrem, který nám ukáže a přemýšlíme, proč že se z nás nikdy nestali piloti. (30.05.2022)

Hned jak Maverick rozcuchal Edu Harrisovi léta pěstěnou pěšinku, bylo mi jasné, že bude veselo.. Změny jsou jen dvě a sice že kapitán Mitchell už není mentál, co si myslí, že je Luke Skywalker a přivede nábytek k mnohačetnému orgasmu jen tím, že si na něj sedne (samozřejmě ne tak rychle jak Lord Flashheart), nýbrž uvědomělý mentor, co prošel vývojem a ví o sobě, že lítá minimálně stejně dobře jako syn Dartha Vadera. A ta druhá je, že na jeho ikonické letecké bundě mizí a zase se objevuje nášivka taiwanské vlajky, protože jüan. Nostalgie v tomto případě u mě neexistuje, není z čeho brát, takže jsem se zaměřil na to, jestli jsou umělejší tváře dvojice Cruise, Connelly, a nebo konflikty, které mají děj posouvat k tolik vychvalovanému finále, co kompenzuje nedostatek realističnosti svižností a uklidňujícím klišé. Pak přijde stříbrné Porsche, Pé padesát jednička, západ slunce a údiv, v jakých číslech se to pohybuje. Fandů letectví, co běhají s roztaženýma rukama po obyváku, vrčí jako motor a napodobují sirénu, protože jsou Sopwith Camel, tu nejspíš moc nebude a black-out z přetížení v sedačce kinosálu za tím asi taky nestojí. Chápu tu současnou žízeň po velkém bijáku, ale trochu objektivity, přátelé.. Snad Charlie Sheen, dokud ještě drží jakž takž pohromadě, zvedne hozenou rukavici.. (25.08.2022)